4 Tdo 97/2025 – Nejvyšší soud

4 Tdo 97/2025-308 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 2. 2025 o dovolání obviněného J. V., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 17. 9. 2024, sp. zn. 13 To 220/2024, v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 37 T 85/2024, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu Praha-východ ze dne 25. 6. 2024, sp. zn. 37 T 85/2024 (dále jen „soud prvního stupně“, popř. „nalézací soud“), byl obviněný J. V. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Podle skutkových zjištění se trestné činnosti dopustil tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů): „dne 18. 1. 2024 mezi 10:50 až 11:30 hodinou vezl motorovým vozidlem zn. Ford Mondeo, reg. zn. XY coby smluvní řidič taxislužby Bolt poškozenou zákaznici O. M., dle zadané objednávky z XY do místa jejího bydliště XY, XY, okres Praha – XY, a v úmyslu dosáhnout svého sexuálního uspokojení již v průběhu jízdy sděloval poškozené, že je hezká, pokládal jí dotazy sexuálního charakteru, sděloval jí o sobě informace vzbuzující v ní možné obavy z jeho osoby, např. že seděl ve vězení, po příjezdu k místu jejího bydliště se jí zeptal, zda se s ním chce vyspat, na což mu řekla, že ne, protože je starší pán, následně jí znemožnil z vozidla vystoupit, neboť vozidlo bylo uzamčeno a odjel s ní k nedalekému odpočívadlu, kde si k ní přisedl na zadní sedadlo, stáhl si kalhoty, ukázal jí ztopořený penis a řekl jí, ať si sáhne, což poškozená odmítla a ve snaze ho odradit od dalšího počínání mu sdělila nepravdivou informaci o tom, že má AIDS a že stejně nemá kondom, šel proto na místo řidiče a odjel vozidlem i s poškozenou k nedaleké prodejně potravin, kde z vozidla vystoupil a zakoupil kondomy, vrátil se do vozidla a odjel s poškozenou zpět k odpočívadlu, kde si k ní sedl na zadní sedadlo, znovu obnažil svůj penis, vyzval ji, aby mu na něj sáhla a nasadila mu kondom, na což mu poškozená sdělila, že to neumí, proto si kondom nasadil sám, začal poškozenou líbat, osahávat ji na prsou pod oblečením, chtěl i pod kalhoty, na což mu řekla, že ne, ptal se, jestli má ráda anální sex, na což mu řekla, že ne, sdělil jí, že jí za chvilku znásilní, chytil ji za hlavu a hlavu jí směřoval k penisu, který jí zasunul do úst a přiměl ji tak vykonat orální sex, který trval přibližně 2 až 3 minuty a byl dokončen jeho vyvrcholením do kondomu, následně poškozenou odvezl zpět domů a cestou jí dal jako odměnu částku 500 Kč se slovy, že tuto částku za to platí kurvám v bordelu, přičemž po celou dobu si musel být vědom z negativních odpovědí poškozené na jeho sexuální návrhy a odtažité chování poškozené vůči jeho osobě, že si tato jakékoliv sexuální aktivity s ním nepřeje a že by tyto nevykonala, pokud by jí nehrozil násilím, neznemožnil jí po příjezdu do místa bydliště vystoupit z vozidla, nezmínil obavy o své kriminální minulosti, nasměřoval jí hlavu ke svému přirození a sexuální praktiky neprovozoval na osamoceném odlehlém místě v lese, kde se poškozená nemohla dovolat pomoci“. 2. Za uvedený trestný čin byl obviněný podle § 185 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 36 měsíců. Podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku mu byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 48 měsíců. 3. Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání směřující do všech výroků tohoto rozsudku. O podaném odvolání rozhodl Krajský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“, popř. „soud druhého stupně“) tak, že podané odvolání usnesením ze dne 17. 9. 2024, sp. zn. 13 To 220/2024, podle § 256 tr. ř. zamítl. I. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti rozhodnutí soudu druhého stupně ze dne 17. 9. 2024, sp. zn. 13 To 220/2024, podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. m) t. ř., má naplněn tím, že bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho podaného dovolání, ačkoliv v řízení předcházejícím byly dány dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. 5. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. předně obviněný uvedl, že tento obsahuje tři různé varianty naplnění tohoto dovolacího důvodu. Naplnění předmětného dovolacího důvodu pak spatřuje v tom, že podle soudu prvního stupně, který vycházel z výpovědi poškozené měl poškozené sdělit „já tě za chvíli znásilním“. Uvedené tvrzení ovšem podle obviněného nezapadá do další výpovědi poškozené, a tedy s vysokou pravděpodobností hraničící s jistotou, nebylo v daném kontextu vůbec vysloveno. Nedávalo by smysl, aby poškozené hrozil znásilněním před započetím orálního sexu, poté co respektoval řadu zákazů a pokynů z její strany (odmítnutí orálního sexu bez kondomu, určení místa pohlavního styku). Stejnou nevěrohodnost výpovědi poškozené vnímá ve vztahu k jí tvrzenému uzamčení v autě za situace, kdy ji měl nenechat mobilní telefon. Má tedy za to, že předmětný výrok je ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. 6. Obviněný dále uplatnil třetí variantu tohoto dovolacího důvodu, když dovozuje, že ze strany odvolacího soudu nebyly nedůvodně provedeny navrhované důkazy. Zdůrazňuje, že za účelem prověření věrohodnosti jeho obhajoby a věrohodnosti poškozené navrhoval provedení znaleckých posudků z oboru psychiatrie a psychologie a rovněž prověření finanční situace poškozené. Přestože poškozená tvrdila, že úhrada za taxi byla pro ni zanedbatelnou, tak poškozená byla v době konání hlavního líčení vedena u úřadu práce. Dále měl být posouzen vliv kombinace léku Citalec a alkoholu na schopnost poškozené vybavit si klíčové události, když lék Citalec je jen na lékařský předpis a používá se v psychiatrií a nesmí se kombinovat s alkoholem. 7. Ohledně naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. dovolatel vyslovuje přesvědčení, že rozhodnutí soudů nižších stupňů spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Podle skutkových zjištění měl totiž poškozené sdělil, že byl v minulosti rok a půl ve výkonu trestu ve věznici za vydírání, což soud vyhodnotil jako pohrůžku násilím. Nesouhlasí s tím, zda je nerozhodné, jestli byl ve vazbě či výkonu trestu odnětí svobody, jak uvádí soud prvního stupně. Pro určení, jak myslel svůj výrok je rozhodující jeho úmysl, nikoliv jak to pochopila poškozená. Zdůrazňuje, že nemá vysokoškolské vzdělání a že výrok o pobytu ve vězení nemyslel jako pohrůžku násilím, řekl to jako anekdotu během cesty a dále se hovor ubíral jiným směrem. Pokud by to myslel jako pohrůžku tak by to určitě zopakoval, když poškozená odmítla provést některé požadované sexuální praktiky. 8. V závěru podaného dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodl tak, že se usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 17. 9. 2024, č. j. 13 To 220/2024-280, ruší a věc se přikazuje Krajskému soudu v Praze k dalšímu projednání. 9. K dovolání obviněného se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) dne 10. 1. 2025, sp. zn. 1 NZO 973/2024. Předně poukázal na průběh řízení před soudy nižších stupňů a uplatněné dovolací důvody a v čem spatřuje obviněný jejich naplnění. 10. Podle státního zástupce ovšem dovolací argumentace směřující k naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v jeho první variantě, nepřekračuje meze běžné polemiky s rozsahem provedeného dokazování a způsobem hodnocení provedených důkazů. Na rozdíl od obviněného tak neshledává žádný rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů a provedeným dokazováním, natož extrémní rozpor ve smyslu naplnění tohoto dovolacího důvodu. Obviněný totiž neidentifikoval flagrantní vady důkazního řízení, pro které by napadené rozhodnutí nemohlo obstát. Dovolatel se totiž dožaduje alternativních skutkových zjištění o zájmu poškozené na dobrovolném vykonání sexuálních praktik na podkladě rozporování její věrohodnosti. 11. Na rozdíl od obviněného má státní zástupce za to, že soudy se s otázkou věrohodnosti poškozené řádně a přesvědčivě vypořádaly, když pečlivě vysvětlily, proč vzaly za prokázanou verzi skutkového děje vyplývající z její výpovědi, a proč naopak neuvěřily obhajobě obviněného. V tomto směru pak odkazuje na bod 29 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně. Akcentuje skutečnost, že poškozená měla jízdu vozidlem uhrazenou a že u ní zcela absentuje motiv pro křivé obvinění dovolatele. Odkazuje také na výsledky vyšetřovacího pokusu, který potvrdil možnost uzamčení vozidla, na skutečnost, že poškozená se snažila po vystoupení obviněného z vozidla volat svému kamarádovi, ovšem bezúspěšně, když pro neznalost nebyla schopna volat přímo Policii ČR. 12. Stran námitek ohledně neprovedení všech požadovaných důkazů státní zástupce uvádí, že tyto lze podřadit pod třetí variantu uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ovšem považuje je za zjevně neopodstatněné. Poukazuje např. na nál