4 Tdo 970/2024 – Nejvyšší soud

4 Tdo 970/2024-369 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 11. 2024 o dovolání obviněného A. T., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici Liberec, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 9. 7. 2024, č. j. 55 To 93/2024-297, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 3 T 126/2023, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 21. 12. 2023, č. j. 3 T 126/2023-221 (dále jen „soud prvního stupně“, popř. „nalézací soud“), byl obviněný A. T. (dále jen „obviněný“, popř. „dovolatel“) uznán vinným zločinem vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. e) tr. zákoníku [ad 1] a přečinem nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1, odst. 2 písm. b), c) tr. zákoníku [ad 2], kterých se dopustil podle skutkových zjištění tím, že „1. dne 23. 4. 2023 v době od 20:25 hod. do 20:35 hodin v Liberci před bytovým domem na adrese XY po předchozí vzájemné slovní rozepři, kdy po ní chtěl, aby se s ním bavila a odpověděla mu, a poté, co poškozená L. D., vytáhla z kapsy svého oděvu svůj mobilní telefon zn. iPhone Xs Gold, 256 GB a vytočila tel. číslo Policie ČR, OOP Vápenka, přistoupil k L. D., o níž věděl, že v té době byla v 3. měsíci těhotenství a opětovně po ní požadoval, aby ho poslouchala a přestala telefonovat, kdy do ní strkal tělem a následně jí mobilní telefon vytrhl z ruky, s tím, že jí ho vrátí, až mu vysvětlí proč s ním nemluví, 2. dne 8. 5. 2023 v době mezi 16:00 a 17:00 hodinami v Liberci po ulici XY ve směru na XY řídil motorové vozidlo VOLKSWAGEN SHARAN, registrační značky XY, pod křižovatkou s ulicí XY objel nástupní ostrůvek tramvajové zastávky MHD XY, prudce se rozjel ulicí XY směrem na ulici XY, kde pod nástupním ostrůvkem strhl řízení doleva a prudce se rozjel v kolizním směru vůči vozidlu VOLKSWAGEN TOURAN, registrační značky XY, jedoucímu po ulici XY ve směru k XY, v úmyslu vyvolat v posádce vozidla obavy z možné kolize, konkrétně v poškozeném V. D., který vozidlo řídil, a v poškozené L. D., o níž obžalovaný věděl, že v té době byla v 5. měsíci těhotenství, a své vozidlo až na poslední chvíli těsně před vozidlem poškozených prudce zastavil, čímž zabránil střetu vozidel, přičemž tento manévr byl objektivně způsobilý vzbudit obavu poškozených o jejich život a zdraví“. 2. Za uvedené trestné činy uložil soud prvního stupně obviněnému podle § 175 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 30 (třicet) měsíců. Pro výkon uloženého trestu obviněného podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku dále obviněnému uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání 1 roku. 3. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. odkázal poškozenou L. D., s jejím nárokem na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních. 4. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali obviněný a státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Liberci odvolání. Obviněný směřoval podané odvolání do výroku o vině a trestu. Státní zástupkyně podala odvolání v neprospěch obviněného, které směřovala do výroku o vině pod bodem 1 rozsudku soudu prvního stupně. O podaných odvoláních rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (dále jen „odvolací soud“, popř. „soud druhého stupně“), tak, že rozsudkem ze dne 9. 7. 2024, č. j. 55 To 93/2024-297, podle § 258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o vině pod bodem 1, ve výroku o trestu a ve výroku, kterým byla poškozená odkázána s nárokem na náhradu nemajetkové újmy na občanskoprávní řízení. Za splnění podmínek § 259 odst. 3 tr. ř. odvolací soud nově rozhodl tak, že obviněného uznal vinným zvlášť závažným zločinem loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku na skutkovém základě spočívajícím v tom, že „dne 23.4.2023 v době od 20.25 hodin do 20.35 hodin v Liberci před bytovým domem na adrese XY po předchozí vzájemné slovní rozepři, kdy L. D., držela v ruce u ucha mobilní telefon iPhone Xs Gold, a telefonovala na Obvodní oddělení Policie Vápenka, přistoupil k ní v úmyslu ji mobilní telefon vzít, oběma rukama ji zezadu chytil kolem ramen, přitiskl se na ni a silou celým jejím tělem cloumal a přes odpor poškozené ji mobilní telefon vytrhl z ruky a z místa s ním odešel“. 5. Za tento zvlášť závažný zločin loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku a za přečin nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1, odst. 2 písm. b), c) tr. zákoníku, který zůstal pod bodem 2) v napadeném rozsudku nedotčen, uložil odvolací soud obviněnému podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 30 (třicet) měsíců. Pro výkon uloženého trestu obviněného podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1, 4 tr. zákoníku dále obviněnému uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání 1 (jednoho) roku. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. odkázal poškozenou L. D., s jejím nárokem na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn. II. Dovolání a vyjádření k němu 6. Proti rozsudku odvolacího soudu ze dne 9. 7. 2024, č. j. 55 To 93/2024-297, podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., neboť rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy a napadený rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. 7. Ve vztahu k naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolatel uvádí, že tento citovaný dovolací důvod se dotýká vad, ke kterým došlo v procesu dokazování, přičemž poté blíže rozvádí naplnění jednotlivých variant tohoto zvoleného dovolacího důvodu. Následně ve vztahu k naplnění tohoto dovolacího důvodu uvádí, že má za to, že rozhodná skutková zjištění jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech, konkrétně zpochybňuje, zda bylo možno kamerový záznam na č. l. 82 spisového materiálu, který byl proveden jako důkaz v rámci hlavního líčení, použít v daném trestním řízení jako důkaz. 8. Vyslovuje přesvědčení, že aby bylo možno vůbec použít kamerový záznam jako důkaz v trestním řízení, musí být splněno několik zákonných podmínek, které ovšem v dané věci splněny nebyly. Předně namítá tzv. informovaný souhlas, neboť pokud je kamera umístěna na veřejně přístupném místě, musí být jasně označena podle GDPR, aby lidé věděli, že jsou monitorováni. Toto nebylo v dané věci splněno, když majitel si kameru na dům umístil z důvodu obav před zloději, avšak tuto neoznačil. Proto tento kamerový záznam není v trestním řízení použitelný. Dále obviněný rozsáhle zpochybňuje kvalitu pořízeného záznamu, když tvrdí, že na záznamu ho nelze identifikovat, protože muži není vidět do obličeje, záznam je nekvalitní a roztřesený a není z něj patrno, že by s poškozenou cloumal, aby získal mobilní telefon. Není také zřejmé, že záznam nebyl nějak upravován. Nebylo rovněž zkoumáno, zda záznamové zařízení bylo spolehlivé a zda s ním nebylo možno snadno manipulovat. Akcentuje také, že záznamy by měly být uloženy bezpečně a chráněny před neoprávněným přístupem a měla by být zaznamenávaná doba i datum nahrávání. 9. Dále dovolatel poukazuje na to, že pokud kamerový systém zaznamenává lidi, tak musí být provozován v souladu se zákonem o ochraně osobních údajů, což se v dané věci nestalo. Proto se domnívá, že předmětný záznam nesplňuje podmínky, aby s ním mohlo být nakládáno jako s důkazem použitelným v trestním řízení. Přesto soudy k tomuto kamerovému záznamu jako k důkazu přistupovaly a použily ho při prokázání jeho viny, když vycházely primárně z tohoto kamerového záznamu. Soudy při hodnocení zmíněného důkazu nevzaly v úvahu nedotknutelnost soukromí osoby a právo na ochranu soukromého života vyplývající z čl. 7 a 10 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listiny“), které v zákonné rovině rozvádí občanský zákoník v § 86. Ze všech shora uvedených důkazů proto obviněný uzavírá, že skutková zjištění soudů nižších stupňů jsou založena na procesně nepoužitelném důkazu. 10. Dovolatel dále konstatuje, že odvolací soud uzavřel, že skutek popsaný v bodě 1 obžaloby naplňuje všechny znaky zvlášť závažného zločinu loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku, aniž by se zabýval skutečností, zda mobilní telefon, který je zachycen na kamerovém záznamu, je skutečně mobilní telefon poškozené. Tedy, zda při tomto jednání zachyceném na kamerovém záznamu měl mobilní telefon získat, či se jednalo o jinou událost. Akcentuje, že popírá, že by poškozenou jakkoliv napadl, když současně rozvádí, co uvedl on a co poškozená. Podle něj z pořízené