4 Tz 148/2004 — Nejvyšší soud

4 Tz 148/2004 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:8. 9. 2004 Spisová značka:4 Tz 148/2004 ECLI:ECLI:CZ:NS:2004:4.TZ.148.2004.1 Typ rozhodnutí:Rozsudek Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tz 148/2004 ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 8. září 2004 v senátě složeném z předsedy JUDr. J. P. a soudců JUDr. J. M. a JUDr. D. N. stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného M. F., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 3. 2003, sp. zn. 4 To 11/03, a podle § 268 odst. 2 a § 270 odst. 2 tr. ř. rozhodl t a k t o : Pravomocným rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 3. 2003, sp. zn. 4 To 11/03, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanovení § 261 tr. ř. v neprospěch obviněného M. F. Vrchnímu soudu v Praze se přikazuje, aby v napadeném rozsudku d o p l n i l ch y b ě j í c í v ý r o k podle § 261 tr. ř. ve vztahu k obviněnému M. F. Odůvodnění: Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 9. 2002, sp. zn. 4 T 9/99, byli obvinění M. H., J. D., M. F. a Z. Š. uznáni vinnými pokračujícím trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zák. ve znění zákona č. 265/2001 Sb., spáchaným ve formě spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák., kterého se dopustili jednáním popsaným ve skutkové větě výroku o vině, a to obvinění J. D., M. H., M. F. a Z. Š. jednáním popsaným pod bodem 1./ a), b), c). Dále byli výše uvedeným rozsudkem obvinění M. H. a Z. Š. uznáni vinnými trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák., ve znění zákona č. 265/2001 Sb., spáchaným ve formě spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. a trestným činem poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák., ve znění zákona č. 265/2001 Sb., spáchaným ve formě spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák., kterého se dopustili jednáním popsaným pod bodem 2 a obviněný Z. Š. byl uznán vinným trestným činem vydírání podle § 235 odst. 1 tr. zák. a pomocí k trestnému činu krádeže podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k § 247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zák., ve znění zákona č. 265/2001 Sb., kterého se dopustil jednáním popsaným pod bodem 3 a), b). Za to byl obviněnému M. F. podle § 247 odst. 3 tr. zák., ve znění zákona č. 265/2001 Sb., za použití § 35 odst. 2 tr. zák. uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou roků, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem; současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Mostě ze dne 26. 1. 1999, sp. zn. 3 T 1069/95, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Obviněnému M. H. byl podle § 247 odst. 3 tr. zák., ve znění zákona č. 265/2001 Sb., za použití § 35 odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou a půl roku, s tím, že nad obžalovaným byl vysloven dohled, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu 3 roků. Obviněnému Z. Š. byl podle § 247 odst. 3 tr. zák., ve znění zákona č. 265/2001 Sb., za použití § 35 odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání tří roků s tím, že nad obžalovaným byl vysloven dohled, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu 4 roků. Obviněnému J. D. byl podle § 247 odst. 3 tr. zák., ve znění zákona č. 265/2001 Sb. uložen trest odnětí svobody v trvání dvou a půl roku, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu 3 roků. Proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 9. 2002, sp. zn. 4 T 9/99, podali odvolání pouze obvinění J. D., M. H. a Z. Š., obviněný M. F. odvolání nepodal, a proto ve vztahu k obviněnému M. F. nabyl rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 9. 2002, sp. zn. 4 T 9/99, právní moci dne 15.11. 2002. Z podnětu odvolání obviněných J. D., M. H. a Z. Š. proběhlo odvolací řízení před Vrchním soudem v Praze, který rozsudkem ze dne 6. 3. 2003, sp. zn. 4 To 11/03, podle § 258 odst. 1, odst. 2 tr. ř. z důvodů uvedených v § 258 odst. 1 písm. a), b), c) tr. ř. napadený rozsudek ohledně obviněných J. D., M. H. a Z. Š. zrušil ve výroku o vině pod bodem 1 a), b), c) a podle § 259 odst. 1 tr. ř. věc vrátil Krajskému soudu v Plzni, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Za trestné činy zrušovacím rozhodnutím nedotčené uložil odvolací soud M. H. a Z. Š. přiměřené tresty. V následném řízení byli obvinění M. H., J. D. a Z. Š. rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 12. 2003, sp. zn. 4 T 9/99, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 3. 2003, sp. zn. 4 To 11/03, uznáni vinnými pokračujícím trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zák., ve znění zákona č. 265/2001 Sb., spáchaným ve formě spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák., kterého se dopustili jednáním popsaným pod bodem 1./ a), b), c). Za to byl obviněnému M. H. podle § 247 odst. 3 tr. zák., ve znění zákona č. 265/2001 Sb., za použití § 35 odst. 2 tr. zák. uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou roků, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu 3 roků; současně byl zrušen výrok o trestu odnětí svobody z rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 3. 2003, sp. zn. 4 To 11/03, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. U obviněných J. D. a Z. Š. bylo podle § 37 tr. zák. upuštěno od uložení souhrnného trestu podle § 35 odst. 2 tr. zák. Proti pravomocnému rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 3. 2003, sp. zn. 4 To 11/03, podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného M. F. Vytkl v ní, že zákon byl porušen v ustanovení § 261 tr. ř. V odůvodnění ministr spravedlnosti uvádí, že podle § 261 tr. ř. platí, že prospívá-li důvod, z něhož rozhodl odvolací soud ve prospěch některého obžalovaného, také dalšímu spoluobžalovanému nebo zúčastněné osobě, rozhodne odvolací soud vždy též v jejich prospěch. Stejně rozhodne ve prospěch obžalovaného, kterému prospívá důvod, z něhož rozhodl ve prospěch zúčastněné osoby. Uplatnění zásady beneficium cohaesionis představuje rozšiřující výjimku jinak omezené přezkumné povinnosti odvolacího soudu osobami odvolatelů na případy, kdy odvolací soud zjistí při přezkumné činnosti, že důvod, z něhož rozhodl ve prospěch odvolatele (obžalovaného, zúčastněné osoby), prospívá též další osobě, která odvolání nepodala (spoluobžalovanému, zúčastněné osoby). V daném případě Vrchní soud v Praze rozhodoval o odvolání obviněných J. D., M. H. a Z. Š. proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 9. 2002, sp. zn. 4 T 9/99, který mohl odvoláním napadnout i obviněný M. F. Rozsudkem Vrchního soudu v Praze byl k odvolání obviněných J. D., M. H. a Z. Š. ohledně těchto obviněných zrušen rozsudek Krajského soudu v Plzni ve výroku o vině pod bodem 1. a), b), c) a věc mu byla vrácena, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Vzhledem k tomu, že důvodem takového postupu byla skutečnost, že závěr o vině pod bodem 1 a), b), c) rozsudku Krajského soudu v Plzni stojí na jediném důkazu, který však podle Vrchního soudu v Praze nelze považovat za spolehlivý podklad pro rozhodnutí, měl Vrchní soud v Praze současně stejným způsobem postupovat i ve prospěch obviněného M. F. a rozsudek Krajského soudu v Plzni zrušit i ve vztahu k tomuto obviněnému. . Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle § 268 odst. 2 tr. ř. porušení zákona ve vytýkaném směru a aby podle § 270 odst. 2 tr. ř. přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby v napadeném usnesení doplnil chybějící výrok ohledně obviněného M. F. Nejvyšší soud České republiky podle § 267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl. V projednávané trestní věci byli obvinění M. H., J. D., M. F. a Z. Š. rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 9. 2002, sp. zn. 4 T 9/99, uznáni vinnými pokračujícím trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zák., ve znění zákona č. 265/2001 Sb., spáchaným ve formě spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. Proti rozsudku Krajského soudu v Plzni podali odvolání pouze obvinění M. H., J. D. a Z. Š. Vrchní soud v Praze po projednání odvolání obviněných ve veřejném zasedání rozhodl rozs