4 Tz 34/2024 — Nejvyšší soud

4 Tz 34/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:31. 7. 2024 Spisová značka:4 Tz 34/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:4.TZ.34.2024.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Ochranné léčení Dotčené předpisy:§ 99 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:20. 8. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tz 34/2024 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 31. 7. 2024 v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Marty Ondrušové a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného D. B., proti pravomocnému usnesení Okresního soudu v Mostě ze dne 11. 11. 2020, č. j. 5 Nt 27001/2020-26, a rozhodl takto: I. Podle § 268 odst. 2 tr. ř. se vyslovuje, že usnesením Okresního soudu v Mostě ze dne 11. 11. 2020, č. j. 5 Nt 27001/2020-26, byl porušen zákon v ustanoveních § 2 odst. 5, 6 tr. ř., § 96 odst. 1 tr. zákoníku, § 99 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, a to v neprospěch obviněného D. B. II. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. se zrušuje usnesení Okresního soudu v Mostě ze dne 11. 11. 2020, č. j. 5 Nt 27001/2020-26. Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Odůvodnění: 1. Dne 15. 5. 2024 byla doručena Nejvyššímu soudu stížnost pro porušení zákona, č. j. MSP-785/2022-ODKA-SPZ/15, kterou podal ministr spravedlnosti (dále také jako „ministr“) podle § 266 odst. 1, 2 tr. ř. ve prospěch obviněného D. B. (dále jen „obviněný“). Stížností ministr napadá pravomocné usnesení Okresního soudu v Mostě (dále jen „soud“, příp. „okresní soud“) ze dne 11. 11. 2020, č. j. 5 Nt 27001/2020-26 (dále jen „usnesení“, příp. „napadené usnesení“), které nabylo právní moci téhož dne. 2. Ministr v podané stížnosti předně zrekapituloval stěžejní skutečnosti. Uvedl, že usnesením státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Mostě ze dne 19. 8. 2020, č. j. 2 ZT 106/2020-28 (dále jen „usnesení OSZ Most“) bylo podle § 172 odst. 1 písm. e) tr. ř. zastaveno trestní stíhání obviněného pro zločin násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a pro přečin výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku, kterých se měl dopustit tím, že dne 25. 3. 2020 přibližně ve 20:30 hodin v XY, ulice XY, poblíž čísla popisného XY, okres XY, na točně tramvaje MHD, při provádění služebního zákroku službu konajícím uniformovaným policistou praporčíkem R. K., vystupujícím pod služebním číslem XY, provádějícím zde zákrok podle § 2 a § 10 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, kdy při tomto obviněný při umisťování do sanitního vozu z důvodu převozu obviněného k ošetření do nemocnice v XY fyzicky napadl poškozeného praporčíka K., a to tak, že jej úmyslně kopl do zápěstí pravé ruky, čímž mu způsobil objektivně prokázané poranění spočívající v podvrtnutí pravého zápěstí, s odpovídající dobou léčení a omezením v obvyklém způsobu života po dobu delší než týden a kratší než 6 týdnů a pracovní neschopnost trvající od 27. 3. 2020 do 17. 4. 2020, neboť obviněný nebyl v době činu pro nepříčetnost trestně odpovědný. Toto usnesení OSZ Most nabylo právní moci dne 1. 9. 2020. 3. Napadeným usnesením okresního soudu ze dne 11. 11. 2020, č. j. 5 Nt 27001/2020-26, pak bylo rozhodnuto o tom, že se podle § 99 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku obviněnému ukládá ochranné léčení protialkoholní v ústavní formě. Toto usnesení nabylo právní moci téhož dne. 4. Ministr v podané stížnosti připomněl znění relevantní právní úpravy, a to čl. 8 odst. 2 a čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále také jen „Listina“), § 2 odst. 5, 6 tr. ř., jakož i § 96 odst. 1, 2 tr. zákoníku a § 99 odst. 1, 2, 4 a 6 tr. zákoníku. 5. Následně ministr konstatuje, že napadeným usnesením bylo obviněnému uloženo ochranné léčení protialkoholní v ústavní formě, aniž byly splněny zákonné předpoklady stanovené v § 99 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, respektive v § 99 odst. 1 tr. zákoníku, pro jeho uložení. Akcentuje, že soud před vydáním napadeného usnesení v rozporu s § 99 odst. 4 tr. zákoníku nezohlednil léčebné možnosti zdravotnického zařízení, v němž mělo být ochranné léčení obviněného vykonáno, a taktéž nevzal v potaz individuální případ obviněného coby cizince bez znalosti českého jazyka. Napadeným usnesením byl podle něj porušen zákon v neprospěch obviněného, a to v § 2 odst. 5, 6 tr. ř., § 96 odst. 1, 2 a § 99 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zákoníku a v čl. 8 odst. 2 a čl. 11 odst. 1 Listiny. 6. Stran nenaplnění zákonných předpokladů pro uložení ochranného léčení ministr nejprve připomíná, že ochranné léčení představuje jedno z možných opatření pro pachatele trestného činu nebo činu jinak trestného, přičemž jeho účelem je terapeutické působení na pachatele, jehož cílem je vyléčení pachatele trestného činu nebo činu jinak trestného, popř. alespoň snížení nebezpečí dalšího porušení nebo ohrožení zájmů chráněných trestním zákoníkem. V tomto směru pak odkazuje na komentářovou literaturu k trestnímu zákoníku. Zdůrazňuje, že s ohledem na zásah do základních práv a svobod, se kterým se uložení ochranného léčení v ambulantní či ústavní formě pojí, musí být předmětná zákonná úprava vykládána restriktivně (viz nález Ústavního soudu ze dne 30. 4. 2019, sp. zn. II. ÚS 2843/18). 7. Ministr dále připomíná, že jedním z předpokladů pro uložení ochranného léčení podle § 99 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, ale i podle § 99 odst. 1 tr. zákoníku, je konstatování nebezpečnosti pobytu pachatele na svobodě. Ke zjištění, zda je tento předpoklad naplněn, nepostačuje pouhá skutečnost, že pachatel spáchal protiprávní jednání, nýbrž je povinností soudu zkoumat všechny v úvahu přicházející důkazy, přičemž ani závěr znalce psychiatra není sám o sobě dostatečným podkladem k rozhodnutí soudu o uložení ochranného opatření. Pro závěr o nebezpečnosti pobytu pachatele na svobodě je mj. nezbytné zkoumat stupeň jeho duševní poruchy, jeho recidivní projevy a obecnou nebezpečnost jeho pobytu na svobodě, přičemž pouhá potenciální nebezpečnost nepostačuje. Ministr zdůrazňuje, že podmínka nebezpečnosti pobytu pachatele na svobodě je splněna pouze za předpokladu, je-li vysoce pravděpodobné, že pachatel znovu spáchá závažnější útok na zájmy chráněné trestním zákoníkem. Nebezpečnost je pak zapotřebí posuzovat podle stavu trvajícího v době rozhodování soudu o uložení ochranného opatření. 8. Akcentuje, že nebezpečnost pachatele je rovněž podle § 96 odst. 1 tr. zákoníku jedním z hledisek pro posouzení přiměřenosti uložení ochranného léčení, načež cituje závěry z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 7 Tdo 98/2013. K otázce nebezpečnosti pobytu pachatele na svobodě, který se dopustil toliko jediného jednání, které by jinak naplňovalo znaky trestného činu, odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2010, sp. zn. 7 Tdo 1526/2010. 9. Ohledně posouzení předmětné věci ministr vyjadřuje své přesvědčení, že soud uložil obviněnému ochranné léčení podle nesprávného ustanovení trestního zákoníku. Trestní stíhání obviněného bylo totiž usnesením OSZ Most pravomocně zastaveno, a to z důvodu, že obviněný nebyl v době činu pro nepříčetnost trestně odpovědný. Za tohoto stavu podle něj nemohl soud uložit ochranné léčení podle § 99 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, neboť obviněný nebyl pachatelem trestného činu a ani jej nespáchal ve stavu vyvolaném duševní poruchou. Naopak podle něj bylo obviněnému možno uložit toliko podle § 99 odst. 1 tr. zákoníku jakožto pachateli činu jinak trestného. Zároveň připomíná, že z napadeného usnesení nelze zjistit, na základě jakých skutečností a jakými úvahami se soud řídil při ukládání ochranného opatření, neboť napadené rozhodnutí neobsahuje v souladu s § 136 odst. 3 tr. ř. odůvodnění. Je toho názoru, že s ohledem na důkazy, které byly provedeny ve veřejném zasedání, se lze důvodně domnívat, že za rozhodující pro uložení ochranného léčení považoval soud výslech znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, MUDr. Lucie Rolko, zachycený na protokolu o výslechu ze dne 24. 6. 2020, č. j. KRPU-54989/TČ-2020-040871-SM-COV (dále také jen „protokol o výslechu“), tedy v přípravném řízení. V něm znalkyně uvedla, že je pobyt obviněného na svobodě nebezpečný v souvislosti s jeho závislostí na alkoholu, přičemž v této souvislosti navrhla ochranné léčení protialkoholní formou ústavní. 10. K předmětnému protokolu o výslechu znalkyně ministr uvádí, že představuje v předmětné věci jediný důkaz svědčící ve prospěch závěru o nutnosti uložení ochranného léčení. Osta