4 Tz 51/2006 — Nejvyšší soud

4 Tz 51/2006 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:24. 5. 2006 Spisová značka:4 Tz 51/2006 ECLI:ECLI:CZ:NS:2006:4.TZ.51.2006.1 Typ rozhodnutí:Rozsudek Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tz 51/2006 ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 24. května 2006 v senátě složeném z předsedy JUDr. J. P. a soudců JUDr. F. H. a JUDr. D. N. stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného V. H., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 3. 1998, sp. zn. 27 Rto 6/1997, a podle § 268 odst. 2 a § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl t a k t o : Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 3. 1998, sp. zn. 27 Rto 6/1997, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních § 147 odst. 1 a § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. v neprospěch obviněného V. H. Napadené usnesení s e z r u š u j e. Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Krajskému soudu v Ostravě s e p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: Rozsudkem Okresního soudu v Přerově ze dne 7. 6. 1984, sp. zn. 1 T 110/84, byl obviněný V. H. uznán vinným trestnými činy hanobení státu světové socialistické soustavy a jeho představitele podle § 104 tr. zák., pobuřování podle § 100 odst. 1 písm. b) tr. zák., nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 1 písm. b) tr. zák., krádeže podle § 247 odst. 1 tr. zák. jako účastník podle § 10 odst. 1 písm. a) tr. zák. a poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. Podle § 37 tr. zák. bylo dílem upuštěno od uložení souhrnného trestu k rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 17. 5. 1977, sp. zn. 3 T 54/1977 a dílem byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dva a půl roku s výkonem trestu ve druhé nápravně výchovné skupině a k trestu propadnutí věci. Trestná činnost obviněného spočívala podle rozsudku v tom, že v roce 1973 a 9. 3. 1974 v P. vyhotovil letáky s heslem „Pryč se sovětskou diktaturou“, ve větším množství je rozhodil na veřejných místech, odeslal na Městský národní výbor v P. a umístil v poštovních schránkách občanů, že ode dne 21. 3. 1977 do zadržení dne 2. 12. 1983 v P. vícekrát z nepřátelství ke společenskému a státnímu zřízení republiky se před více občany vulgárně vyjadřoval o tomto zřízení a slovně napadal a urážel členy KSČ, že od 21. 3. 1978 do 2. 12. 1983 v P. opatřil bez povolení pistoli Femara, pistoli Beretta, loveckou kulovnici a střelivo, sám pak vyrobil organický peroxid, který má charakter třaskaviny, a navedl L. B., aby s touto třaskavinou provedl výbuch v rodinném domku A. M., což L. B. realizoval dne 2. 12. 1983, v květnu roku 1982 zorganizoval vloupání L. B. do domku A. O. za účelem odcizení lovecké kulovnice, což L. B. provedl od 5. do 7. 5. 1982. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 16. 7. 1984, sp. zn. 7 To 343/84, zamítl odvolání obviněného. Usnesením Okresního soudu v Přerově ze dne 14. 8. 1990, sp. zn. 4 Rt 21/1990, byl podle § 2 odst. 1 písm. d) zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, uvedený rozsudek zčásti zrušen, trestní stíhání obviněného pro trestné činy hanobení státu světové socialistické soustavy podle § 104 tr. zák. a pobuřování podle § 100 odst. 1 písm. a) tr. zák. bylo zastaveno a za zbývající trestné činy byl obviněnému podle § 2 odst. 2 zákona č. 119/1990 Sb. uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 20 měsíců spolu s trestem propadnutí věci. Usnesení nabylo právní moci dne 1. 9. 1990. Po novele zákona č. 119/1990 Sb. provedené zákonem č. 633/1992 Sb. podal obviněný návrh, aby byl podle § 22a cit. zákona rehabilitován i ve zbývající části rozsudku ve věci vedené pod sp. zn. 1 T 110/1984 u Okresního soudu v Přerově. Věc byla delegována Okresnímu soudu v Olomouci. Tento soud usnesením ze dne 26. 9. 1995, sp. zn. Rtn 14/1993, podle § 22a odst. 1 zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů (dále „rehabilitační zákon“), zrušil i část původního rozsudku Okresního soudu v Přerově, sp. zn. 1 T 110/1984, rozhodnutím o rehabilitaci ze dne 14. 8. 1990 ve výroku o vině nedotčenou a trestní stíhání obviněného i pro tyto trestné činy zastavil. K stížnosti státního zástupce Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 8. 1. 1996, sp. zn. 2 To 722/1995, toto rozhodnutí zrušil a Okresnímu soudu v Olomouci uložil ve věci znovu jednat a rozhodnout. Okresní soud v Olomouci usnesením ze dne 12. 8. 1997 znovu podle § 22a odst. 1 písm. a) rehabilitačního zákona zrušil dosud nezrušenou část původního rozsudku, sp. zn. 1 T 110/1984, Okresního soudu v Přerově ze dne 7. 6. 1984 a trestní stíhání obviněného zastavil. Z podnětu stížnosti státního zástupce Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 18. 3. 1998, sp. zn. 27 Rto 6/1997, usnesení Okresního soudu v Olomouci zrušil a rozhodl sám ve věci tak, že návrh obviněného na aplikaci ustanovení § 22a rehabilitačního zákona zamítl. Dne 20. 7. 1999 podal obviněný V. H. návrh na obnovu řízení v posuzované trestní věci a řízení o tomto jeho návrhu vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. Nt 1404/1999 skončilo tak, že usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 7. 2003, sp. zn. 27 Rto 23/2004, byla obnova řízení povolena zčásti, byl zrušen výrok o trestu uloženém obviněnému usnesením Okresního soudu v Přerově ze dne 14. 8. 1990, sp. zn. 4 Rt 21/1990 a v obnoveném řízení vedeném pod sp. zn. 3 T 258/2003 uložil Okresní soud v Přerově obviněnému trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu jednoho roku, spolu s trestem propadnutí věci. Odvolání obviněného Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 28. 6. 2004 zamítl. Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 3. 1998, sp. zn. 27 Rto 6/1997, podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona, ve které namítl, že zákon byl porušen v ustanovení § 22a rehabilitačního zákona a v ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného V. H. Tato stížnost byla usnesením Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 2. 2005, sp. zn. 4 Tz 210/2004, podle § 268 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnuta. V odůvodnění tohoto usnesení Nejvyšší soud uvedl, že ministr spravedlnosti ve stížnosti pro porušení zákona vytýká usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 3. 1998, sp. zn. 27 Rto 6/97, jedinou vadu, a to skutečnost, že krajský soud v rozporu s § 22a rehabilitačního zákona a se smyslem tohoto zákona posoudil otázku přímé souvislosti činů, na které se rehabilitace podle § 2 odst. 1 cit. zák. nevztahuje, s činy podléhajícími rehabilitaci (§ 22a odst. 1 písm. a) cit. zák.). V tomto směru podle názoru stěžovatele krajský soud nerozvedl, v čem považuje závěry soudu I. stupně za vadné, pouze konstatoval, že taková přímá (soud uvedl nesprávně blízká) souvislost neexistuje. Postupoval tak v rozporu s § 2 odst. 6 tr. ř. S těmito výtkami uvedenými ve stížnosti pro porušení zákona nelze souhlasit. Krajský soud v Ostravě v odůvodnění svého usnesení ze dne 18. 3. 1998, sp. zn. 27 Rto 6/97, mimo jiné uvedl, že Okresní soud v Olomouci souvislost mezi činy podléhajícími rehabilitaci podle § 2 odst. 1 rehabilitačního zákona a mezi činy nepodléhajícími této rehabilitaci odůvodnil pouze paušálně odkazem na obsah spisů a na to, že v souvislosti se svou odbojovou činností byl obviněný neustále pod kontrolou StB, okresní soud neuvedl, že by mělo jít o blízkou (správně přímou) souvislost, tuto přímou souvislost nijak neodůvodnil. Krajský soud dále konstatoval, že z provedených důkazů vyplývá, že V. H. koncem sedmdesátých a počátkem osmdesátých let byl orgány tehdejší StB sledován, vyslýchán, persekuován a odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 1 T 110/84 pro trestné činy pobuřování a hanobení státu světové socialistické soustavy a jejího představitele. Opatření zbraní, výbušniny a provedení výbuchu, jak to vyplývá ze skutků pod body 5 – 7 tohoto rozsudku, mohlo souviset s jeho činností proti tehdejšímu režimu. Nebyla však zjištěna přímá souvislost (ani V. H. neuvádí, v čem by měla tato souviset) mezi těmito činy a mezi činy, na které se rehabilitace podle § 2 odst. 1 rehabilitačního zákona vztahovala, tedy trestným činem hanobení státu světové socialistické soustavy a jejího představitele, který měl být spáchán před opatřením zbraní i výbušniny, ani trestným činem pobuřování, který spočíval ve verbálních projevech proti tehdejšímu zřízení a členům KSČ. Je tedy zřejmé