4 Tz 52/2021 — Nejvyšší soud

4 Tz 52/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:8. 11. 2021 Spisová značka:4 Tz 52/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:4.TZ.52.2021.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Nenastoupení služby v ozbrojených silách Rehabilitace Dotčené předpisy:§ 268 odst. 2 tr. ř. § 269 odst. 2 tr. ř. § 270 odst. 1 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:1. 2. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tz 52/2021-65 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 8. 11. 2021 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Marty Ondrušové a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona podanou ministryní spravedlnosti ve prospěch obviněného J. V., nar. XY v XY, Slovenská republika, trvale bytem XY, proti usnesení bývalého Vojenského obvodového soudu v Olomouci ze dne 10. 12. 1991 sp. zn. 1 Rtv 124/91, a rozhodl podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. t a k t o : Pravomocným usnesením bývalého Vojenského obvodového soudu v Olomouci ze dne 10. 12. 1991 sp. zn. 1 Rtv 124/91 byl porušen zákon v ustanovení § 1 odst. 1, 2 zák. č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění zák. č. 47/1991 Sb., a v řízení, které mu předcházelo, v ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 1993, v neprospěch obviněného J. V. Napadené usnesení se zrušuje. Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Okresnímu soudu v Olomouci se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: Dne 17. 8. 2021 podala ministryně spravedlnosti podle § 266 odst. 1 tr. ř. ve prospěch obviněného J. V. u Nejvyššího soudu stížnost pro porušení zákona, a to proti usnesení býv. Vojenského obvodového soudu v Olomouci ze dne 10. 12. 1991 sp. zn. 1 Rtv 124/91. V této stížnosti pro porušení zákona ministryně spravedlnosti v prvé řadě poukázala na znění ustanovení § 1 odst. 1, 2 zák. č. 119/1990 Sb, o soudní rehabilitaci, ve znění zák. č. 47/1991 Sb., jakož i na znění tehdy platného ustanovení § 269 odst. 1 tr. zák. o trestném činu nenastoupení služby v ozbrojených silách. Dále pak i na platnou judikaturu týkající se této problematiky vyplývající z celé řady rozhodnutí Ústavního soudu (např. sp. zn. II. ÚS 285/97, I. ÚS 671/01 a dalších), ale i Nejvyššího soudu (např. sp. zn. 6 Tz 144/98, 7 Tz 17/99 a dalších). V daném případě podle stěžovatelky obviněný svým jednáním pouze uplatňoval právo na svobodu svědomí a náboženského přesvědčení, jak má na mysli ustanovení čl. 18 Všeobecné deklarace lidských práv OSN ze dne 10. 12. 1948 a rovněž čl. 18 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech (uveřejněn pod 120/1976 Sb.), které zaručují právo na svobodu myšlení, svědomí a náboženství. Současně připomněla nemožnost legálního řešení situace obviněného v dané době, jemuž náboženské přesvědčení bránilo nastoupit k výkonu vojenské služby, přičemž si až do 14. 3. 1990, kdy nabyl účinnosti zák. č. 73/1990 Sb., o civilní službě, nemohl zvolit alternativní službu beze zbraně. Nemohl tak dostát svým zákonným povinnostem, aniž by se dostal do rozporu s vlastním svědomím. Předmětné jednání obviněného, jak vyplývá z rozsudku býv. Vojenského obvodového soudu v Olomouci, tak z těchto důvodů nebylo a není trestným činem pro absenci znaku protiprávnosti, a tudíž k uznání jeho viny došlo nedůvodně. V rámci rehabilitačního řízení pak býv. Vojenský obvodový soud v Olomouci porušení zákona zcela nenapravil, když v rozporu se smyslem a účelem zákona o soudní rehabilitaci jím vydaný rozsudek ze dne 7. 12. 1977 sp. zn. T - 148/77 (správně 3 T – 148/77) zrušil pouze ve výroku o trestu a výrok o vině ponechal v platnosti, čímž porušil zákon v neprospěch obviněného. Ministryně spravedlnosti proto v závěru stížnosti pro porušení zákona navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením býv. Vojenského obvodového soudu v Olomouci ze dne 10. 12. 1991 sp. zn. 1 Rtv 124/91 byl v neprospěch obviněného J. V. porušen zákon v ustanovení § 1 odst. 1, 2 a § 14 odst. 1 zák. č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění zák. č. 47/1991 Sb., ve vztahu k ustanovení § 269 odst. 1 tr. zák. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. pak aby toto usnesení býv. Vojenského obvodového soudu v Olomouci zrušil a dále zrušil i všechna další rozhodnutí na toto usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, zejména rozsudek téhož soudu ze dne 9. 1. 1992 sp. zn. 1 Rtv 124/91 a poté aby postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a učinil závěr, že zákon byl porušen. K tomu současně zjistil, že rozsudkem býv. Vojenského obvodového soudu Olomouc ze dne 7. 12. 1977 sp. zn. 3 T – 148/77 byl obviněný J. V. uznán vinným trestným činem nenastoupení služby v ozbrojených silách podle § 269 odst. 1 zák. č. 140/1961 Sb. (dále jen tr. zák.). Tohoto trestného činu se obviněný dopustil tím, že dne 6. 10. 1977 na OVS Karviná, odvolávaje se na své náboženské přesvědčení, odmítl převzít povolávací rozkaz řady C čís. 083895, podle kterého byl povinen nastoupit vojenskou základní službu u VÚ 6578 Brno dne 10. 10. 1977 do 12.00 hodin a přesto, že byl s obsahem povolávacího rozkazu seznámen a upozorněn na trestní následky, vojenskou službu do 24 hodin po stanovené lhůtě ani v dalších dnech nenastoupil. Za to byl odsouzen k trestu odnětí svobody na 26 měsíců, k jehož výkonu byl zařazen do druhé nápravně výchovné skupiny. O odvolání obviněného proti výše cit. rozsudku rozhodl býv. Vyšší vojenský soud Tábor rozsudkem ze dne 2. 2. 1978 sp. zn. 1 To 229/77 tak, že napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu a obviněnému sám uložil trest odnětí svobody v trvání 19 měsíců, k jehož výkonu jej zařadil do druhé nápravně výchovné skupiny. Uvedený trest obviněný vykonal se zápočtem vazby od 20. 10. 1977 do 2. 2. 1978 a dne 20. 5. 1979 byl z výkonu tohoto trestu propuštěn na svobodu. Na základě žádosti obviněného ze dne 11. 11. 1991 o soudní rehabilitaci rozhodl býv. Vojenský obvodový soud v Olomouci ve veřejném zasedání usnesením ze dne 10. 12. 1991 sp. zn. 1 Rtv – 124/91 tak, že se podle § 14 odst. 1 písm. f) zákona o soudní rehabilitaci v rozsudku býv. Vojenského obvodového soudu Olomouc ze dne 7. 12. 1977 sp. zn. T - 148/77 (správně 3 T -148/77), ve spojení s rozsudkem VVS Tábor ze dne 2. 2. 1978 (správně sp. zn. 1 To 229/77) ruší výrok o trestu odnětí svobody v délce 19 měsíců a současně také všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Toto usnesení nabylo právní moci dne 17. 12. 1991. Soud v jeho odůvodnění mj. konstatoval, že pokud jde o výrok o vině, tak nalézací soud učinil po skutkové a právní stránce správné a jednoznačné závěry a proto nebyly zjištěny důvody pro zrušení rozsudku ohledně tohoto výroku. K jinému zjištění ale soud dospěl při přezkoumání výroku o uloženém trestu odnětí svobody. Ten se ve zjištěných souvislostech jeví jako zcela nepřiměřený, jestliže se obviněný dopustil trestné činnosti výlučně z důvodů náboženského přesvědčení. Proto bylo rozhodnuto o jeho zrušení. Následně pak býv. Vojenský obvodový soud v Olomouci v hlavním líčení konaném dne 9. 1. 1992 rozhodl rozsudkem sp. zn. 1 Rtv 124/91 tak, že při nezměněném výroku o vině z rozsudku býv. Vojenského obvodového soudu v Olomouci ze dne 7. 12. 1977 sp. zn. T - 148/77 (správně 3 T – 148/77), kterým byl obviněný uznán vinným trestným činem nenastoupení služby v ozbrojených silách podle § 269 odst. 1 tr. zák., se podle § 24 odst. 1 písm. a) tr. zák. upouští od potrestání. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 24. 1. 1992. Výše uvedené okolnosti byly zjištěny jednak ze spisu býv. Vojenského obvodového soudu v Olomouci sp. zn. 1 Rtv – 124/91, který byl Nejvyššímu soudu postoupen ministerstvem spravedlnosti v rámci podané stížnosti pro porušení zákona (viz níže), a dále z ověřených kopií jednotlivých rozhodnutí a dalších písemností shora uvedených býv. vojenských soudů, zaslaných na základě dožádání Nejvyššího soudu Vojenským ústředním archivem v Praze, jelikož ministerstvo spravedlnosti na obdobné dožádání Nejvyššího soudu k opatření těchto potřebných písemností nereagovalo. Trestného činu nenastoupení služby v ozbrojených silách podle § 269 odst. 1 tr. zák. se dopustil ten, kdo v úmyslu vyhnout se trvale vojenské činné slu