4 Tz 62/2017 — Nejvyšší soud

4 Tz 62/2017 citace  Název judikátu:Vyhýbání se služební povinnosti podle § 270 odst. 1 písm. b) tr. zákona č. 86/1950 Sb. Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:4. 10. 2017 Spisová značka:4 Tz 62/2017 ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:4.TZ.62.2017.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Rehabilitace Vyhýbání se výkonu služby Dotčené předpisy:§ 268 odst. 2 tr. ř. § 269 odst. 2 tr. ř. § 270 odst. 1 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:29. 12. 2017 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tz 62/2017-23ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 4. 10. 2017 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Jiřího Pácala a JUDr. Františka Hrabce stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch zemřelého obviněného F. G., zemřelého dne 1. 1. 2006, proti pravomocnému usnesení bývalého Vojenského obvodového soudu v Brně ze dne 11. 6. 1992, sp. zn. 1 Rtv 19/92 a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. řádu rozhodl takto: Pravomocným usnesením bývalého Vojenského obvodového soudu v Brně ze dne 11. 6. 1992, sp. zn. 1 Rtv 19/92 a v řízení, které mu předcházelo, byl porušen zákon v ustanoveních § 1 odst. 1, 2 a § 14 odst. 1 zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění zákona č. 47/1991 Sb., ve vztahu k ustanovení § 270 odst. 1 písm. b) zákona č. 86/1950 Sb., trestního zákona, v neprospěch obviněného F. G. Napadené usnesení se zrušuje. Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, zejména se zrušuje usnesení bývalého Vojenského obvodového soudu v Brně ze dne 2. 7. 1992, sp. zn. 1 Rtv 19/92 a rozsudek bývalého Vojenského obvodového soudu v Brně ze dne 10. 9. 1992, sp. zn. 1 Rtv 19/92. Městskému soudu v Brně se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: Rozsudkem bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně – PSP 47 ze dne 17. 8. 1954, sp. zn. T 30/54, v právní moci dne 17. 8. 1954, byl obviněný F. G. uznán vinným trestným činem vyhýbání se služební povinnosti podle § 270 odst. 1 písm. b) zákona č. 86/1950 Sb., trestního zákona, kterého se měl dopustit tím, že dne 30. 6. 1954 u svého útvaru v H. po nástupu 21denního vojenského cvičení odmítl převzít zbraň a cvičit s ní, odvolávaje se na to, že mu v tom brání jeho náboženské přesvědčení. Za to byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců a podle § 43 a § 44 zákona č. 86/1950 Sb., trestního zákona, u něj byla vyslovena ztráta čestných práv občanských na dobu tří roků. Obviněný F. G. nastoupil do výkonu uloženého trestu a v důsledku amnestie prezidenta republiky ze dne 9. 5. 1955 mu byl neodpykaný zbytek trestu odnětí svobody prominut. Dne 6. 2. 1992 podal obviněný žádost o soudní rehabilitaci podle zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů. Usnesením bývalého Vojenského obvodového soudu v Brně ze dne 11. 6. 1992, sp. zn. 1 Rtv 19/92, bylo rozhodnuto tak, že rozsudek bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně – PSP 47 ze dne 17. 8. 1954, sp. zn. T 30/54, byl podle § 14 odst. 1 písm. f) zákona č. 119/1990 Sb. zrušen ve výroku o trestu a podle § 14 odst. 3 zákona č. 119/1990 Sb. byla současně zrušena všechna další rozhodnutí na zrušenou část obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Toto usnesení nabylo právní moci dne 11. 6. 1992. Poté Vojenský obvodový soud v Brně rozhodl usnesením ze dne 2. 7. 1992, sp. zn. 1 Rtv 19/92, tak, že obviněný F. G. byl účasten amnestie prezidenta republiky ze dne 9. 5. 1960 a podle čl. V, s odkazem na část II, a článku III této amnestie bylo trestní stíhání F. G. zastaveno podle § 223 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. a) tr. řádu pro skutek, v němž byl spatřován trestný čin vyhýbání se služební povinnosti podle § 270 odst. 1 písm. b) zákona č. 86/1950 Sb., trestního zákona. Dne 10. 7. 1992, v zákonem stanovené lhůtě, požádal obviněný prostřednictvím svého obhájce ve smyslu § 15 odst. 3 zákona č. 119/1990 Sb., aby se v řízení pokračovalo. Bývalý Vojenský obvodový soud v Brně poté ve věci nařídil hlavní líčení na den 10. 9. 1992 a rozsudkem sp. zn. 1 Rtv 19/92 ponechal nezměněn výrok o vině z rozsudku bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně – PSP 47 ze dne 17. 8. 1954, sp. zn. T 30/54, kterým byl obviněný uznán vinným trestným činem vyhýbání se služební povinnosti podle § 270 odst. 1 písm. b) zákona č. 86/1950 Sb., trestního zákona, přičemž podle § 227 tr. řádu obviněnému neuložil trest. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 25. 9. 1992. Proti usnesení bývalého Vojenského obvodového soudu v Brně ze dne 11. 6. 1992, sp. zn. 1 Rtv 19/92, podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného F. G. Vytkl v ní, že zákon byl porušen v ustanovení § 1 odst. 1, 2 a § 14 odst. 1 zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění zákona č. 47/1991 Sb., ve vztahu k ustanovení § 270 odst. 1 písm. b) zákona č. 86/1950 Sb., trestního zákona. V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti uvedl, že bývalý Vojenský obvodový soud v Brně při projednávání žádosti obviněného F. G. o soudní rehabilitaci nepostupoval důsledně podle zákona č. 119/1990 Sb., jehož smyslem bylo rehabilitovat, a to nejen právně, ale i morálně co nejvíce těch, kteří v období totalitního režimu trpěli a byli pronásledováni. Z napadeného usnesení a z dalších navazujících rozhodnutí bývalého Vojenského obvodového soudu v Brně je patrné, že důvodem odmítnutí vojenské služby bylo náboženské přesvědčení obviněného F. G., aniž by byla vyhodnocena konkrétní situace v době, kdy došlo k trestné činnosti obviněného. Jednalo se o situaci, kdy přes obecně deklarovanou náboženskou svobodu nebyla současně zajištěna možnost tuto svobodu, v případě konfliktu s danými občanskými povinnostmi, realizovat. Nebylo přiměřeně vzato v úvahu, že obviněný svým jednáním toliko uplatnil právo na svobodu svědomí zaručené tehdejší Ústavou (ústavním zákonem č. 150/1978 Sb.). Právo na svobodu svědomí přitom nelze zaměňovat se svobodou víry, ani se svobodou náboženskou, zejména když motiv jednání pod imperativem svědomí je v případě odmítání vojenské služby nutno považovat za určující. Dle názoru ministra spravedlnosti bývalý Vojenský obvodový soud v Brně pochybil, když v rehabilitačním řízení ponechal v platnosti výrok o vině obviněného s odůvodněním, že bývalý Nižší vojenský soud v Brně při projednávání předmětné trestní věci provedl dokazování v potřebném rozsahu a správně zjistil skutkový stav, proto jeho postupu nelze nic vytknout. Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. řádu vyslovil, že usnesením bývalého Vojenského obvodového soudu v Brně ze dne 11. 6. 1992, sp. zn. 1 Rtv 19/92, byl porušen zákon v neprospěch obviněného F. G. ve vytýkaném směru, aby podle § 269 odst. 2 tr. řádu napadené usnesení zrušil, stejně jako další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby postupoval podle § 271 odst. 1 tr. řádu a v celém rozsahu zrušil rozsudek bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně – PSP 47 ze dne 17. 8. 1954, sp. zn. T 30/54, včetně všech dalších obsahově navazujících rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby podle § 226 písm. b) tr. řádu obviněného předmětné žaloby zprostil. Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. řádu zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a shledal, že zákon porušen byl. Podle § 1 odst. 1 zák. č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „rehabilitační zákon“), je účelem tohoto zákona zrušit odsuzující soudní rozhodnutí za činy, které v rozporu s principy demokratické společnosti respektující občanská politická práva a svobody zaručené ústavou a vyjádřené v mezinárodních dokumentech a mezinárodních právních normách zákon označoval za trestné, umožnit rychlé přezkoumání případů osob takto protiprávně odsouzených v důsledku porušování zákonnosti na úseku trestního řízení, odstranit nepřiměřené tvrdosti v používání represe, zabezpečit neprávem odsouzeným osobám společenskou rehabilitaci a přiměřené hmotné odškodnění a umožnit ze zjištěných nezákonností vyvodit důsledky proti osobám, které platné zákony vědomě nebo hrubě porušovaly. Podle odst. 2 citovaného ustanove