4 Tz 7/2025 — Nejvyšší soud

4 Tz 7/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 2. 2025 Spisová značka:4 Tz 7/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:4.TZ.7.2025.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Stížnost pro porušení zákona Oznámení usnesení Počítání lhůt Dotčené předpisy:§ 268 odst. 2 tr. ř. § 269 odst. 2 tr. ř. § 270 odst. 1 tr. ř. § 275 odst. 3 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:7. 4. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tz 7/2025-219 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 26. 2. 2025 v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Marty Ondrušové a soudců JUDr. Jiřího Pácala a JUDr. Pavly Augustinové stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněné S. M., proti pravomocnému usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. 8. 2024, č. j. 11 To 269/2024-176, jako soudu stížnostního ve věci vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 3 T 76/2022, a rozhodl t a k t o : I. Podle § 268 odst. 2 tr. ř. se vyslovuje, že pravomocným usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 29. 8. 2024, č. j. 11 To 269/2024-176, byl porušen zákon v ustanoveních § 137 odst. 1 a § 148 odst. 1 písm. b) tr. ř. v neprospěch obviněné S. M. II. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. se zrušuje napadené usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. 8. 2024, č. j. 11 To 269/2024-176. Současně se zrušují i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. III. Podle § 270 odst. 1 tr. ř. se přikazuje Krajskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. IV. Podle § 275 odst. 3 tr. ř. se obviněná S. M. nebere do vazby. Odůvodnění: 1. Dne 24. 1. 2025 obdržel Nejvyšší soud stížnost pro porušení zákona č. j. MSP-542/2024 ODKA-SPZ/7, kterou podal ministr spravedlnosti (dále také jen „stěžovatel“) podle § 266 odst. 1 tr. ř. ve prospěch obviněné S. M. (dále také jako „obviněná“). Stížností ministr napadá pravomocné usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. 8. 2024, č. j. 11 To 269/2024-176, jako soudu stížnostního ve věci vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 3 T 76/2022. 2. Stěžovatel poukazuje na to, že obviněná byla trestním příkazem Okresního soudu v Příbrami ze dne 21. 7. 2022, č. j. 3 T 76/2022-79, uznána vinnou přečinem krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku a byl jí uložen trest odnětí svobody v trvání 10 měsíců. Výkon trestu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 let s dohledem probačního úředníka. Citovaný trestní příkaz nabyl právní moci 31. 8. 2022. 3. Následně dne 4. 7. 2024 konal Okresní soud v Příbrami veřejné zasedání, jehož se obviněná osobně účastnila. V rámci tohoto veřejného zasedání bylo vyhlášeno usnesení č. j. 3 T 76/2022-163, kterým bylo rozhodnuto, že obviněná podle § 86 odst. 1 tr. zákoníku vykoná trest odnětí svobody v trvání 10 měsíců, který jí byl uložen výše zmíněným trestním příkazem č. j. 3 T 76/2022-79. Obviněná byla soudem poučena o právu stížnosti, která má odkladný účinek. Obviněná se vyjádřila tak, že si ponechává lhůtu pro její podání. Písemné vyhotovení tohoto usnesení bylo obviněné doručeno dne 22. 7. 2024. 4. Obviněná dne 23. 7. 2024 zaslala prostřednictvím věznice skrze provozovatele poštovních služeb podání, jehož obsahem byla stížnost proti předmětnému usnesení č. j. 3 T 76/2022-163, kterou podrobně odůvodnila. Své podání následně rozšířila o „doplnění odvolání-stížnosti“ dne 27. 8. 2024, které zaslala Krajskému soudu v Praze, jemuž bylo doručeno 29. 8. 2024. 5. Okresní soud v Příbrami předložil dne 22. 8. 2024 trestní spis vedený pod sp. zn. 3 T 76/2022 Krajskému soudu v Praze jako soudu stížnostnímu. Krajský soud v Praze usnesením ze dne 29. 8. 2024, č. j. 11 To 269/2024-176 (ministrem napadené rozhodnutí), podanou stížnost obviněné zamítl podle § 148 odst. 1 písm. b) tr. ř. jako opožděně podanou. Své rozhodnutí Krajský soud v Praze zdůvodnil tím, že obviněná byla přítomna veřejnému zasedání konanému před soudem prvního stupně, v němž bylo vyhlášeno napadené usnesení. Lhůta pro podání stížnosti tak podle Krajského soudu v Praze začala běžet ode dne oznámení napadeného usnesení a byla třídenní. Poslední den k podání včasné stížnosti tak připadl podle Krajského soudu v Praze na 8. 7. 2024, přičemž obviněná podala stížnost až dne 23. 7. 2024. 6. S tímto závěrem vyslovuje stěžovatel nesouhlas. Na zmíněnou problematiku podle stěžovatele totiž dopadá judikatura Ústavního soudu (např. sp. zn. III. ÚS 2511/19, I. ÚS 445/20 či II. ÚS 1001/24), ve které opakovaně konstatoval, že počátek běhu lhůty pro podání instanční stížnosti v trestních věcech při rozhodování o osobní svobodě (zejména o vazbě, podmíněném propuštění, přeměně alternativních trestů v nepodmíněný trest odnětí svobody a rozhodnutí o výkonu původně podmíněně odloženého trestu odnětí svobody) nebo meritu věci (zamítnutí návrhu na povolení obnovy řízení) je třeba odvíjet až od doručení písemného vyhotovení soudního rozhodnutí. 7. Stěžovatel je tak přesvědčen, že postupem Krajského soudu v Praze došlo k omezení práva obviněné na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a dále k porušení zákona v ustanovení § 148 odst. 1 písm. b) tr. ř. v neprospěch obviněné. 8. Závěrem podané stížnosti ministr navrhuje, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 29. 8. 2024, č. j. 11 To 268/2024-176 [patrně č. j. 11 To 269/2024-176 – pozn. NS], byl porušen zákon v ustanovení § 148 odst. 1 písm. b) tr. ř., a to v neprospěch obviněné. Dále navrhuje, aby Nejvyšší soud podle § 269 odst. 2 tr. ř. usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. 8. 2024, č. j. 11 To 268/2024-176 [patrně č. j. 11 To 269/2024-176 – pozn. NS] zrušil, jakož i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. 9. K podané stížnosti pro porušení zákona se vyjádřil dne 29. 1. 2025 státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, sp. zn. 1 NZZ 2008/2025 (dále jen „státní zástupce“), který se ztotožnil s argumentací ministra spravedlnosti a zrekapituloval jeho stěžejní námitky. Závěrem tak ve shodě se stěžovatelem navrhuje, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 29. 8. 2024, č. j. 11 To 269/2024-176, byl v neprospěch obviněné porušen zákon v § 148 odst. 1 písm. b) tr. ř. Dále navrhuje, aby Nejvyšší soud podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. 8. 2024, č. j. 11 To 269/2024-176, a zrušil také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu zvou projednal a rozhodl. Pro případ, že by Nejvyšší soud hodlal rozhodnout jiným způsobem, než uvedeným v § 274 odst. 2 a 3 tr. ř., vyslovil státní zástupce souhlas s rozhodnutím v neveřejném zasedání (§ 274 odst. 4 tr. ř.). 10. Dne 13. 2. 2025 obdržel Nejvyšší soud vyjádření obviněné k podané stížnosti pro porušení zákona, ve kterém souhlasí se závěry ministra spravedlnosti a státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Obviněná taktéž odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 12. 5. 2020, sp. zn. I. ÚS 445/20, v jehož světle nemůže podle jejího názoru stížností napadené rozhodnutí obstát. Závěrem tak navrhuje, aby Nejvyšší soud vyslovil, že pravomocným usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 29. 8. 2024, č. j. 11 To 269/2024-176, byl porušen zákon v její neprospěch, a aby napadené usnesení zrušil jako právně vadné a věc vrátil odvolacímu soudu [patrně „stížnostnímu soudu“ – pozn. NS] k dalšímu řízení. 11. Nejvyššímu soudu byl společně se stížností pro porušení zákona předložen i trestní spis Okresního soudu v Příbrami sp. zn. 3 T 76/2022, ze kterého vyplývá, že v předmětné věci byl vydán dne 21. 7. 2022 pod č. j. 3 T 76/2022-79 trestní příkaz, kterým byl obviněné uložen podmíněný trest odnětí svobody v trvání 10 měsíců za současného stanovení zkušební doby v trvání 2 roků s dohledem probačního úředníka. Citovaný trestní příkaz nabyl právní moci dne 31. 8. 2022. Obviněná se pak osobně účastnila dne 4. 7. 2024 veřejného zasedání u Okresního soudu v Příbrami, jehož předmětem bylo rozhodnutí o přeměně podmíněně odloženého výkonu trestu odnětí svobody. Po vyhlášení usnesení z téhož dne, č. j. 3 T 76/2022-163, včetně stručného sděle