4 Tz 77/2012 — Nejvyšší soud

4 Tz 77/2012 citace  Název judikátu:Vrácení věci Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:13. 11. 2012 Spisová značka:4 Tz 77/2012 ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:4.TZ.77.2012.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Vrácení věci Dotčené předpisy:§ 259 odst. 1 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:4. 12. 2012 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 12.12.2012III.ÚS 4681/12prof. JUDr. Jan Musil, CSc.-- Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tz 77/2012-27ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 13. listopadu 2012 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pácala a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Danuše Novotné stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky v neprospěch obviněné MUDr. I. H., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 3. 2012, sp. zn. 7 To 49/2012, a podle § 268 odst. 2 tr. ř. rozhodl t a k t o : Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 3. 2012, sp. zn. 7 To 49/2012, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanovení § 259 odst. 1 tr. ř. ve prospěch obviněné MUDr. I. H. Odůvodnění: Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 14. 12. 2011, sp. zn. 6 T 181/2010, byla obviněná MUDr. I. H. uznána vinnou ze spáchání přečinu neposkytnutí pomoci podle § 150 odst. 2 tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině uvedeného rozsudku dopustila tím, že dne 18. 3. 2010 v 2.39 hod. ve F.-M., okr. F.-M., jako lékařka a vedoucí posádky RLP Územního střediska záchranné služby Moravskoslezského kraje ÚO F.-M. po příjezdu na Hotelový dům P. v pokoji, kam byla přivolána v 2.36 hod. k pacientovi jménem M. D. P., pro jeho chrčení, křeče a následné bezvědomí, nerespektovala informace podané spolubydlícím S. G., nesprávně subjektivně vyhodnotila barevné změny kůže a teplotu pacienta se závěrem jednoznačné smrti, velmi pozdě v 2:58:47 hod., tj. ve 20. minutě po příjezdu k pacientovi, provedla pouze 18 sekund trvající EKG vyšetření s nekvalitní křivkou artefaktů, s nimž se spokojila, nenapravila špatný postup řidiče RLP J. M., který svody před přiložením nenageloval vodivým EKG gelem, následně 25-27 minut od vzniku bezvědomí vyhodnotila pozitivně Tonelliho zkoušku a odstoupila od resuscitace, kterou měla provádět ihned po příchodu k pacientovi, tj. v době 5 - 6 minut od vzniku bezvědomí a v době probíhající klinické smrti, tedy neprováděla a nevedla svůj tým RLP směrem, kterým by se pokusila o obnovu životních funkcí pacienta v klinické smrti, čímž umožnila přechod v smrt biologickou, její postup nebyl v souladu se současnými dostupnými poznatky lékařské vědy a porušila tak čl. 4 Úmluvy o lidských právech a biomedicíně, podle něhož jakýkoliv zákrok v oblasti péče o zdraví lidu je nutno provádět v souladu s příslušnými profesními povinnostmi a standardy, dále ustanovení § 11 odst. 1, § 55 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ustanovení § 9 odst. 2 písm. a) zákona č. 220/1991 Sb., o České lékařské komoře, České stomatologické komoře a České lékárnické komoře, jakož i § 2 odst. 1 Etického kodexu České lékařské komory, přičemž pacient M. D. P. dne 18. 3. 2010 zemřel, když příčinou smrti bylo selhání srdce při uzávěru obou hlavních ramen levé věnčité tepny arteriosklerotickým plátem a nelze jednoznačně uzavřít, že v případě poskytnutí odborné péče v počátečních fázích selhávání srdce při uzávěru věnčitých tepen by došlo ke stabilizaci stavu a odvrácení smrti. Za výše uvedené jednání byla obviněná MUDr. I. H. odsouzena podle § 150 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců. Podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku jí byl výkon uloženého trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 měsíců. Dále byl obviněné MUDr. I. H. uložen podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu lékařského povolání, výkonu funkce urgentní lékařky na dobu 18 měsíců. Proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 14. 12. 2011, sp. zn. 6 T 181/2010, podaly jak obviněná MUDr. I. H., tak státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství ve Frýdku-Místku v zákonné lhůtě odvolání. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 21. 3. 2012, sp. zn. 7 To 49/2012, rozhodl tak, že se z podnětu odvolání obviněné a státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství ve Frýdku-Místku podle § 258 odst. 1 písm. b), c) tr. ř. napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil a podle § 259 odst. 1 tr. ř. věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 3. 2012, sp. zn. 7 To 49/2012, podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona v neprospěch obviněné MUDr. I. H. V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti namítl, že Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací, nepostupoval podle ustanovení § 259 odst. 1 tr. ř. a o vrácení věci nalézacímu soudu rozhodl, aniž by pro takový postup byly stanoveny zákonné podmínky. Stěžovatel své námitky shrnul do tří okruhů. 1) Dle odůvodnění usnesení Krajského soudu v Ostravě je odvolání obviněné důvodné ve vztahu k procesní použitelnosti znaleckých posudků, zejména znalecký posudek MUDr. Milana Brázdila, který byl vypracován ještě před zahájením trestního stíhání, proto nelze skutková zjištění soudu prvního stupně a jeho právní závěry opírat o znalecký posudek vypracovaný znalcem MUDr. Milanem Brázdilem, kterému nebyly známy všechny skutečnosti zjištěné v průběhu trestního řízení a ke kterým by se takto mohl vyjádřit. K bodu 1 pak stěžovatel uvedl, že po novele provedené zákonem č. 265/2001 Sb., lze již před zahájením trestního stíhání vyžadovat i znalecké posudky, a to s jediným zákonným omezením spočívajícím v tom, že toho je třeba pro posouzení věci. Dále rozebírá zákonná ustanovení §§ 105 až 111 tr. ř., a to s ohledem na znění ustanovení § 105 odst. 1 věty druhé tr. ř., které váže přibrání znalce na okolnost, že pro složitost posuzované otázky není postačující postup spočívající ve vyžádání odborného vyjádření. Stěžovatel dále uvedl, že jediné zákonné omezení bylo v předmětné věci naplněno, neboť posouzení činnosti lékaře rychlé lékařské pomoci při zásahu u pacienta v ohrožení života je odbornou záležitostí, kterou nemohou posoudit orgány činné v trestním řízení, a nemohou pouze na základě svého, v oboru medicíny nekvalifikovaného, uvážení zahájit trestní stíhání lékaře. Pro složitost věci není dostačující ani odborné vyjádření, je tedy nutno již v této fázi trestního řízení přibrat znalce z oboru zdravotnictví. 2) V odůvodnění usnesení krajský soud uvedl, že považuje za oprávněnou námitku obviněné ohledně znaleckého posudku ústavu vypracovaného Všeobecnou fakultní nemocnicí v Praze, neboť tento ústav nemá oprávnění ke znalecké činnosti v odvětví urgentní medicíny a nelze tedy argumentovat posudkem tohoto ústavu. Pro odvětví zdravotnictví, specializaci urgentní medicína má oprávnění pouze Institut postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví. K bodu 2 stěžovatel konstatoval, že Institut postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví byl soudem dle § 110 odst. 1 tr. ř. přibrán k vypracování znaleckého posudku opatřením ze dne 7. 2. 2011, avšak tento ústav znalecký posudek odmítl zpracovat s odůvodněním, že se jako hlavní zpracovatel cítí podjatý. Vzhledem k tomu, že v seznamu znaleckých ústavů Ministerstva spravedlnosti ČR není zapsán žádný jiný ústav pro odvětví urgentní medicíny, byla po projednání soudem k vypracování revizního znaleckého posudku opatřením ze dne 27. 4. 2011 přibrána Všeobecná fakultní nemocnice Praha. Tento postup je dle názoru stěžovatele zcela zákonný, neboť v případech, kdy ústav zapsaný do seznamu Ministerstva spravedlnosti nemůže podat znalecký posudek nebo přezkoumat posudek podaný znalcem, není vyloučen postup dle § 24 odst. 1 písm. b) zák. č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících. 3) Krajský soud souhlasil i s další námitkou uvedenou v podaném odvolání, a to ohledně podrobnějšího ověření časového sledu událostí, přičemž na úvaze soudu ponechal doplnění dokazování výslechy dalších svědků a spolupracovníků zemřelého apod. Podle názoru stěžovatele byly tyto okolnosti provedeným dokazováním objasněny dostatečně, a to časovými údaji vyplněnými obviněnou v záznamu o výjezdu RLP, časovým údajem zjištěným znalcem MUDr. Milanem Brázdilem při osobním projetí trasy sanitního vozu při daném výjezdu RLP, časovými údaji poskytnutými zaměstnavatelem poškozeného CARBOKOV, s.r.o. Lze tedy mít za to, že odvolací soud postupoval nezákonně, když věc vrátil nalézacímu soudu, neboť k tomu nebyly