5 Tdo 1010/2013 – Nejvyšší soud

5 Tdo 1010/2013-20 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. 11. 2013 o dovolání nejvyššího státního zástupce podaného v neprospěch obviněného V. V. B. proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 6 To 56/2013, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 2 T 75/2012,  t a k t o : Podle § 265j tr. ř. se dovolání nejvyššího státního zástupce   z a m í t á. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu v Lounech ze dne 21. 11. 2012, sp. zn. 2 T 75/2012, byl obviněný V. V. B. uznán vinným přečinem porušení předpisů o nálepkách a jiných předmětech k označení zboží podle § 244 odst. 1 alinea 2 trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen „tr. zákoník“), kterého se dopustil tím, že od blíže nezjištěné doby do 27. 1. 2012 v objektu prodejny potravin „Smíšené zboží‘ nacházející se v L., okr. Louny, v ul. Š., skladoval celkem 41 ks balení tabákové směsi zn. Golem o celkové váze 6,15 kg, a to bez nálepek k jeho označení pro daňové účely, což je v rozporu s ustanovením § 114 odst. 2 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, v platném znění, čímž způsobil České republice, zastoupené Celním úřadem v Chomutově, škodu na spotřební dani nejméně ve výši 8.610,- Kč. Za tento přečin byl obviněný V. V. B. odsouzen podle § 244 odst. l tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání dvanácti (12) měsíců. Podle § 81 odst. l tr. zákoníku byl obviněnému povolen podmíněný odklad výkonu trestu a podle § 82 odst. 2 tr. zákoníku mu byla stanovena zkušební doba na dvacet čtyři (24) měsíců. Podle § 70 odst. l písm. b) tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí věci, a to 41 ks balení tabákové směsi zn. Golem o celkové váze jednoho balení 150g. Krajský soud v Ústí nad Labem, který projednal odvolání obviněného jako soud odvolací, rozhodl usnesením ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 6 To 56/2013, tak, že podle § 257 odst. 1 písm. b) tr. ř. napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil a podle § 222 odst. 2 tr. ř. žalovaný skutek, spočívající v tom, že obviněný V. V. B. od blíže nezjištěné doby do 27. 1. 2012 v objektu prodejny potravin „Smíšené zboží“ nacházející se v L., okr. Louny, v ul. Š., skladoval celkem 41 ks balení tabákové směsi zn. Golem o celkové váze 6,15 kg, a to bez nálepek k jeho označení pro daňové účely, což je v rozporu s ustanovením § 114 odst. 2 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, v platném znění, čímž způsobil České republice, zastoupené Celním úřadem v Chomutově, škodu na spotřební dani nejméně ve výši 8.610,- Kč, postoupil Celnímu úřadu pro Ústecký kraj, neboť ve věci nejde o trestný čin, avšak žalovaný skutek by mohl být tímto orgánem posouzen jako správní delikt, o němž je tento orgán příslušný rozhodovat. Proti uvedenému usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 6 To 56/2013, podal nejvyšší státní zástupce dovolání v neprospěch obviněného V. V. B. z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. f) tr. ř. V podrobnostech nejvyšší státní zástupce uvedl, že vstup do různých objektů není jen výsadou orgánů činných v trestním řízení. Mimo režim trestního řádu jsou oprávněni vstoupit do bytu nebo do jiného uzavřeného objektu například policisté (srov. § 40 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky), obecní policisté (srov. § 16 zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii) nebo hasiči (srov. § 5 odst. 2 zákona č. 238/2000 Sb., o hasičském záchranném sboru). Podle § 41 odst. 3 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (dále jen „ZSD“), příslušelo takové právo rovněž celním úřadům. Zásadní otázkou je, zda poznatky opatřené při shora popsaných vstupech do bytů či jiných prostor mohou být využity jako důkaz v trestním řízení. Nutno předeslat, že dosavadní judikatura Nejvyššího správního soudu, Nejvyššího soudu i Ústavního soudu se zabývala jak legálností a ústavností takových vstupů, tak i využitelností při nich opatřených informací, jakožto důkazů v trestním řízení. V prvé řadě nejvyšší státní zástupce poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 11. 2010, č. j. 8 Afs 51/2010-60, v němž se uvedený soud zabýval povahou výzvy k poskytnutí výkonu správy spotřební daně, jíž se celní orgán domáhal, aby podle § 41 odst. 3 ZSD, žalobce umožnil jeho pracovníkům vstup do provozní budovy, do místností nebo míst, kde jsou vyráběny, zpracovávány nebo skladovány vybrané výrobky žalobce. Nejvyšší správní soud v souvislosti s tím plně akceptoval oprávnění celníků do provozovny a skladu vstoupit. V téže věci byla podána ústavní stížnost a ani Ústavní soud ve svém usnesení ze dne 25. 5. 2011, sp. zn. I. ÚS 3598/10, proti předmětnému vstupu nic nenamítal a v tomto směru jen ocitoval tehdy platné ustanovení § 41 odst. 3 ZSD. Prvním závěrem tedy je, že pokud hlídka Celního úřadu Chomutov vstoupila za účelem kontroly podle zákona o spotřebních daních do předmětného objektu, postupovala v souladu s právními předpisy České republiky, včetně předpisů ústavních. Jednalo se o řádný a legální výkon pravomoci státního orgánu. Ohledně využitelnosti informací z takové kontroly pro trestní řízení je třeba zdůraznit, že na popsanou situaci se zjevně nemohou vztahovat rozhodnutí, která se zabývají prohlídkou jiných prostor nebo pozemků policejním orgánem podle § 83a tr. ř. (srov. např. rozhodnutí publikované pod č. 54/2011 Sb. rozh. tr. nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 5 Tdo 539/2010). V předmětné věci celní orgán postavení policejního orgánu neměl a vstup do objektu se vůbec neuskutečnil podle trestního řádu, neboť ve věci ani nebylo konáno trestní řízení. Obdobnou situaci řeší usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 11. 2011, sp. zn. 8 Tdo 1363/2011, publikované pod č. 60/2012 Sb. rozh. tr., byť nikoliv jako otázku hlavní, z odůvodnění uvedeného usnesení je zřejmé, že v předmětné věci prováděl celní orgán (hlídka mobilního dohledu) celní prohlídku podle zákona č. 185/2004 Sb., o celní správě České republiky. K tomu využili celníci svých oprávnění ke kontrole osob a dopravních prostředků podle § 37 zákona č. 13/1993 Sb., celního zákona, ve znění účinném do 31. 12. 2012. Druhým závěrem tak je, že jako důkaz v trestním řízení je možno využít i poznatky, které při zákonném výkonu své působnosti opatřily jiné orgány než orgány činné v trestním řízení a podle jiných předpisů než podle trestního řádu. Samozřejmou podmínkou přirozeně zůstává, že tímto postupem podle jiných předpisů nesmí být obcházeny podmínky domovní a osobní prohlídky, prohlídky jiných prostor a pozemků podle trestního řádu. Tak by tomu bylo například v případě, pokud by onen jiný orgán vůbec neměl důvod k výkonu své působnosti – policista pokud by se v domě nenacházel zemřelý ani týrané zvíře, hasič aniž by v domě došlo k požáru, celník aniž by měl důvod kontrolovat odvod spotřební daně. Obdobně pokud by onen jiný státní orgán vykonal vstup do objektu pouze v návaznosti na žádost orgánu činného v trestním řízení a v reakci na jeho potřeby zjednat si tam při šetření nějaké trestní věci vstup mimo podmínky stanovené trestním řádem. Tedy pokud by byl výkon působnosti svévolný a sloužil jen k vyhnutí se podmínkám vstupu do předmětného prostoru či objektu podle trestního řádu. Nic takového však v předmětné věci zjištěno nebylo. Celníci zde provedli obvyklou kontrolu zaměřenou na značení tabákových výrobků a lihu. Objekt vytipovali náhodně. Neznačené tabákové výrobky na místě skutečně nalezli. Nic tak nenasvědčuje tomu, že by se z jejich strany jednalo o svévolné zneužití jejich pravomocí za účelem obejití podmínek pro vstup do objektu podle trestního řádu. Do objektu vstoupili v souladu se svým vlastním oprávněním při řádném plnění svých služebních povinností. Jelikož jednali v rámci své pravomoci, mohou být jimi získané podklady použity jako důkazy v trestním řízení ve smyslu § 89 odst. 2 tr. ř. Závěrem svého mimořádného opravného prostředku nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání za užití § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř., za podmínky uvedené v § 265p odst. 1 tr. ř., zrušil usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 2. 2013, č. j. 6 To 56/2013-138, zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále postupoval podle § 2651 odst. 1 tr. ř. a přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Pokud by Nejvyšší soud shledal, že v posuzované věci je nutno rozhodnout jiným způsobem, než předpokládaným v § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř., vyjádřil i pro tento případ souhlas s projednáním věcí v neveřejném zasedání. Obviněný V. V. B., jemuž bylo dovolání nejvyššího státního zástupce doručeno ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř., se k němu vyjádřil s tím, že použitá argumentace nejvyšším státním zástupcem neodpovídá uplatněnému dovolacímu důvodu podle ustanovení § 265b odst.