5 Tdo 1028/2018 — Nejvyšší soud

5 Tdo 1028/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:28. 11. 2018 Spisová značka:5 Tdo 1028/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:5.TDO.1028.2018.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Porušení povinnosti při správě cizího majetku Dotčené předpisy:§ 220 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:28. 1. 2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 1028/2018-74 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 11. 2018 o dovolání, které podal obviněný V. S., nar. XY v XY, bytem XY, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 4. 2018, sp. zn. 12 To 85/2017, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 5 T 56/2005, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného V. S. odmítá.OdůvodněníI. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2017, sp. zn. 5 T 56/2005, byl obviněný uznán vinným přečinem porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1, 2 písm. b) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“), a současně byl podle § 226 písm. b) tr. řádu zproštěn obžaloby státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Praze ze dne 30. 9. 2016, sp. zn. KZV 63/2008, pro skutky kvalifikované jako dva přečiny porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku a zločin zneužití informace a postavení v obchodním styku podle § 255 odst. 2, 4 tr. zákoníku. S ohledem na ustanovení § 227 tr. řádu nebyl obviněnému uložen trest. 2. Trestné činnosti, pro kterou byl obviněný uznán vinným, se podle zjištění soudů dopustil tím, že jako jednatel a generální ředitel obchodní společnosti P. O., se sídlem XY, XY, IČ: XY, která současně byla výlučným vlastníkem obchodních podílů v obchodních společnostech K. o. P., IČ: XY, a H. P. u. o., IČ: XY, společně s M. S. jako výkonným ředitelem a jednatelem těchto obchodních společností, oba současně jako jednatelé a spolumajitelé obchodního podílu v B. A., se sídlem XY, XY, IČ: XY, založil dne 27. 6. 1996 v XY, okres XY, zakladatelskou listinou obchodní společnost P. S., jejíž základní jmění bylo vytvořeno vložením hmotného a nehmotného investičního majetku obchodní společnosti P. O., K. o. P., a H. P. u. o., čímž obviněný s M. S. úmyslně porušili jak ustanovení čl. VIII. bod b) společenské smlouvy o založení P. O., ze dne 13. 9. 1993 ve znění dodatku č. 3 ze dne 23. 3. 1994, které je neopravňovalo nakládat s majetkem (nemovitým a movitým) P. O., v účetní zůstatkové hodnotě nad 10 mil. Kč, tak i ustanovení čl. XIV. odst. 5 smlouvy o převodu obchodního podílu a o účasti obchodní společnosti B. A., v P. O., ze dne 25. 2. 1994, neboť neoprávněně použili jako součást vkladu do P. S., ochranné známky „P.“. Následně dne 1. 10. 1996 obviněný společně s M. S. uzavřeli smlouvy o pronájmu vložených movitých věcí mezi P. S., jako pronajímatelem a výše uvedenými obchodními společnostmi P., kdy smlouvu za P. O., uzavřel jako jednatel obviněný, čímž tak úmyslně této obchodní společnosti způsobil škodu spočívající v přímých nákladech vynaložených na založení P. S., a to úhradou nákladů za pořízení notářského zápisu a znaleckých posudků k ocenění vkládaného majetku v celkové výši 592 500 Kč. 3. Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním, o němž Vrchní soud v Praze rozhodl usnesením ze dne 10. 4. 2018, sp. zn. 12 To 85/2017, tak, že je podle § 256 tr. řádu zamítl jako nedůvodné. 4. Úvodem je třeba ve stručnosti připomenout procesní vývoj v dané věci, než dospěl do stadia řízení o dovolání obviněného před Nejvyšším soudem. Trestní řízení obviněného V. S. bylo zahájeno a následně i vedeno jako řízení společné s obviněnými M. S. a L. P. První obžaloba státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Praze byla na dovolatele podána dne 12. 8. 2005 pro skutky kvalifikované jako tři přečiny porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku a zločin zneužití informace a postavení v obchodním styku podle § 255 odst. 2, 4 tr. zákoníku. Dne 22. 4. 2008 došlo k vyloučení trestní věci obviněného V. S. ze společného řízení k samostatnému projednání a rozhodnutí, a to s ohledem na jeho zdravotní stav. Usnesením státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Praze ze dne 6. 5. 2008, sp. zn. KZV 63/2008, bylo trestní stíhání obviněného přerušeno v souladu s § 173 odst. 1 písm. b) tr. řádu, neboť jej nešlo pro těžkou chorobu postavit před soud. Dne 12. 3. 2013 rozhodl státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Praze o pokračování v trestním stíhání obviněného, avšak s ohledem na rozhodnutí prezidenta republiky č. 1/2013 Sb., o amnestii ze dne 1. 1. 2013, bylo v souladu s § 172 odst. 1 písm. d) a § 11 odst. 1 písm. a) tr. řádu trestní stíhání tohoto obviněného zastaveno. Obviněný V. S. využil svého práva podle § 11 odst. 4 tr. řádu a prohlásil, že na projednání věci trvá. V trestním stíhání tedy bylo z jeho podnětu pokračováno, přičemž o jeho vině soudy rozhodly tak, jak je popsáno v úvodu tohoto usnesení dovolacího soudu. II. Dovolání a vyjádření k němu a) Dovolání obviněného 5. Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný dovolání prostřednictvím svého obhájce JUDr. Denise Kašicyna, které založil na dovolacím důvodu uvedeném v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. 6. Nesprávné hmotněprávní posouzení skutku dovolatel spatřuje v absenci některého ze znaků skutkové podstaty přečinu porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku (námitku však vznesl zcela obecně bez bližšího označení zákonného znaku skutkové podstaty přečinu, jenž podle jeho mínění chybí). Obviněný je přesvědčen, že soudy při rozhodování o vině dostatečně nepřihlédly k poměrům panujícím v době privatizace, slovy obviněného v tzv. legislativním vakuu a k tomu, že jedinou možností, jak udržet fungování všech obchodních společností P., bylo založení P. S., díky čemuž by zůstalo zachováno na sedm tisíc pracovních míst, úvěrové zdroje a ostatní provozní potřeby. Vznik této akciové společnosti byl také v souladu se záměrem privatizace a vyhlášenou veřejnou soutěží, dokonce i Konsolidační banka vznesla požadavek na vznik tohoto druhu obchodní společnosti. Založení P. S., proto nemohlo být za tehdejší situace neoprávněné. Zájmem obou jednatelů M. a V. S. bylo, aby se všichni odpovědní zaměstnanci stali zároveň i spoluvlastníky podniku, ve kterém pracovali. Obviněný soudům rovněž vytkl, že se nevypořádaly s jeho údajnou dohodou se synem M. S. (aniž by vysvětlil, co má na mysli); oba přitom vždy jednali v dobré víře, především pokud se domnívali, že když nedojde k přeměně společnosti s ručením omezeným na akciovou společnost, může dojít až k jejímu zániku. Ve vztahu k dodatku č. 3 společenské smlouvy P. O., o omezení nakládání s majetkem v hodnotě přesahující 10 mil. Kč obviněný namítl, že jej uzavřel v tísni, pod tlakem a v obavě ze ztráty záloh na kupní cenu ve výši 150 mil. Kč, které B. A., uhradila. Současně však paradoxně zdůraznil, že jej osobně nepodepsal. Opět zmínil potřebu nahlížet na jeho jednání nejen v kontextu tehdejších společenských, resp. politických poměrů, ale i v souvislostech se skutky, pro které byl krajským soudem zproštěn obžaloby. Zopakoval, že v průběhu řízení před soudy nižších stupňů byl zkrácen na svém právu na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod, pokud nebylo vyhověno jeho návrhům na provedení výslechu svědků R. S. a J. Č. Závěrem svého podání obviněný vyslovil přesvědčení, že se v posuzovaném případě rozhodně nejedná o skutek vykazující vysokou společenskou škodlivost. Jeho jediným smyslem bylo zabezpečit pracovní místa pro tisíce zaměstnanců, jednal tedy v přípustném riziku podle § 31 tr. zákoníku. Soudům vytkl, že neaplikovaly zásadu subsidiarity trestní represe podle § 12 odst. 2 tr. zákoníku a z ní vyplývající princip ultima ratio, učinit tak měly mimo jiné i proto, že se P. O., nepřipojila s nárokem na náhradu škody k trestnímu řízení. 7. Ze všech shora rozvedených důvodů proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze a věc mu vrátil k novému projednání a rozhodnutí. b) Vyjádření nejvyššího státního zástupce k dovolání obviněného 8. Opis dovolání obviněného byl zaslán Nejvyššímu státnímu zástupci, který se k němu vyjádřil prostřednictvím státního zástupce Mgr. Pavla Ježe. Podle něj dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu neodpovídají námitky obviněného, jimiž soudům vytkl nedostatečné posouzení okolností spočí