5 Tdo 1035/2018 — Nejvyšší soud

5 Tdo 1035/2018 citace  Název judikátu:Předstírání práva a následné jednostranné započtení pohledávek Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:26. 9. 2018 Spisová značka:5 Tdo 1035/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:5.TDO.1035.2018.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Poškození věřitele Dotčené předpisy:§ 222 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku § 222 odst. 1 písm. f) tr. zákoníku § 222 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku § 21 odst. 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:3. 2. 2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 1035/2018-39 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 9. 2018 o dovolání, které podal obviněný R. M., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 19. 4. 2018, sp. zn. 4 To 161/2018, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 1 T 15/2017, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. f) tr. řádu se dovolání obviněného R. M. odmítá. Odůvodnění: I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 7. 2. 2018, sp. zn. 1 T 15/2017, byl obviněný R. M. uznán vinným pokusem přečinu poškození věřitele podle § 21 odst. 1, § 222 odst. 1 písm. f), odst. 3 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále ve zkratce jen „tr. zákoník“), za nějž mu byl podle § 222 odst. 3 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání 10 měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 roků. Podle § 229 odst. 3 tr. řádu byla poškozená obchodní společnost Pomezí s. r. o., IČ: 25188321, se sídlem Popelínská 359, 378 53 Strmilov (dále ve zkratce jen „Pomezí“), odkázána se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Tímto rozsudkem soud prvního stupně rozhodl také o zproštění obžaloby obžalovaných A. M. a obchodní společnosti M., IČ: XY, se sídlem XY (dále ve zkratce jen „M.“). 2. Uvedeného trestného činu se podle rozsudku soudu prvního stupně dopustil obviněný R. M. (zjednodušeně uvedeno) tím, že jako jednatel obchodní společnosti M. chtěl následujícím postupem dosáhnout toho, aby tato obchodní společnost nemusela uhradit podstatnou část kupní ceny ve výši 723 198 Kč za řepku, kterou odebrala dne 4. 6. 2012 ve S., okr. J. H., od obchodní společnosti Pomezí. V první polovině února roku 2014 proto obviněný za obchodní společnost M. zaslal věřiteli obchodní společnosti Pomezí fakturu č. 1 ze dne 4. 2. 2014, kterou věřiteli vyúčtoval tvrzené zprostředkovatelské služby v ceně 602 982 Kč, zároveň tuto částku jednostranně započetl na splatný závazek z kupní ceny za řepku, byť uvedené obchodní společnosti žádnou zprostředkovatelskou smlouvu neuzavřely. V rámci trestního řízení, které probíhalo na podkladě trestního oznámení obchodní společnosti Pomezí ze dne 9. 10. 2013, předložil dne 8. 1. 2014 policejnímu orgánu k doložení svého tvrzení o pohledávce fotokopii provizní smlouvy ze dne 1. 4. 2012, kterou za přesně nezjištěných okolností, jak se později prokázalo, padělal. 3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali státní zástupkyně a obviněný odvolání, o nichž rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 19. 4. 2018, sp. zn. 4 To 161/2018, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. řádu k odvolání státní zástupkyně napadený rozsudek částečně zrušil ve výroku o trestu uloženém obviněnému R. M.. Podle § 259 odst. 3 tr. řádu pak při nezměněném výroku o vině obviněnému R. M. uložil podle § 222 odst. 3 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 10 měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 roků, dále mu uložil podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu, jeho člena, prokuristy a osoby oprávněné či zmocněné k obchodnímu vedení „obchodních korporací a družstev“ v trvání 3 let. Jinak podle § 256 tr. řádu odvolání obviněného R. M. i státní zástupkyně týkající se spoluobviněných A. M. a obchodní společnosti M. zamítl jako nedůvodná. II. Dovolání obviněného 4. Obviněný R. M. (dále též jako „dovolatel“) podal proti uvedenému rozsudku soudu druhého stupně dovolání z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu. 5. Obviněný nejprve podrobně zrekapituloval dosavadní průběh trestního řízení. Předně namítl, že nebyl úplně a objektivně zjištěn skutkový stav a skutek nebyl správně právně posouzen. Rozhodnutím soudů nižších stupňů vytkl, že nebyly naplněny znaky zavinění ve formě nepřímého úmyslu a jednání ve formě předstírání splnění závazku započtením. Obviněný setrval na tom, že jednal jako zprostředkovatel a zajistil odběr obilí od dodavatele obchodní společnosti Pomezí kupci, kteří si ze skladu obchodní společnosti Pomezí obilí odvezli a zaplatili za něj cenu. Za zprostředkování obchodu ze zákona náleží odměna, tedy provize z každého provedeného obchodu, kterou též po právu uplatnil. Trval též na tom, že mezi obchodními společnostmi M. a Pomezí existovala zprostředkovatelská smlouva, kterou soudy nižších stupňů bez objektivních důkazů považovaly za falzum. Soudům nižších stupňů dále vytkl, že stejný přístup při posouzení platnosti či neplatnosti smluv neuplatňovaly i vůči druhé straně jejich soukromého sporu, tj. vůči poškozené obchodní společnosti Pomezí, která též neměla žádnou písemnou smlouvu o prodeji obilí, přesto nebyla zpochybňována oprávněnost fakturace za toto obilí. Nadto zákon pro zprostředkovatelskou smlouvu nepředepisuje písemnou formu, postačuje forma ústní, navíc není-li provize smluvně ujednána, náleží zprostředkovateli provize v čase a místě obvyklá. Pak provedl rozbor zprostředkovatelské smlouvy podle § 642 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále ve zkratce jen „obch. zák.“). Obviněný upozornil, že zprostředkování obchodu bylo potvrzováno i svědky, navíc by byla přiznaná aktivita osob jednajících za „rodinnou firmu“, obchodní společnost M., zcela nesmyslná, pokud by dopředu nebylo počítáno s odměnou za ni. 6. Obviněný namítl, že poškozená obchodní společnost Pomezí neučinila žádný pokus o vedení civilního sporu, podle něj proto, že by s velkou pravděpodobností se svým nárokem neuspěla. Odkázal v této souvislosti na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2006, sp. zn. 25 Cdo 1952/2006, i na údajnou výši škody, v níž nemůže být zahrnuta částka odpovídající dani z přidané hodnoty (dále též ve zkratce jen „DPH“), tudíž nemohlo dojít k překročení hranice značné škody. Obviněný rovněž poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2013, sp. zn. 5 Tdo 1011/2013, s tím, že ani v jeho případě nebyla naplněna skutková podstata trestného činu poškození věřitele podle § 222 tr. zákoníku. Podle obviněného soudy nižších stupňů měly provést rozsáhlejší dokazování a měly se též náležitě zabývat i oprávněností započtení a výší obvyklé odměny. Závěrem obviněný namítl, že skutková zjištění učiněná na základě neúplného dokazování byla v extrémním rozporu s právními závěry učiněnými v napadených rozhodnutích. Obviněný také vyslovil přesvědčení, že jde ve své podstatě o pouhý soukromoprávní spor, rozhodně nebyly naplněny znaky trestného činu, pro který byl odsouzen. Namítl také, že došlo k porušení zásady subsidiarity trestní represe ve smyslu § 12 odst. 2 tr. zákoníku. 7. Obviněný proto ze všech shora uvedených důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů nižších stupňů včetně obsahově navazujících rozhodnutí a aby věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. III. Vyjádření k dovolání a replika 8. K dovolání obviněného se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. K námitkám obviněného předně uvedl, že dovolací námitky obviněného nelze podřadit pod uplatněný dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu v jeho první alternativě, jak to učinil obviněný, neboť vlastní obsah dovolání ani skutečný průběh řízení tomu neodpovídal. Fakticky byl tento důvod obviněným uplatněn v jeho druhé alternativě, tedy měl být v řízení předcházejícím vydání rozhodnutí o zamítnutí jeho odvolání dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. K tomuto dovolacímu důvodu však uvedl, že obviněný jej uplatnil pouze formálně a že je třeba vycházet ze skutkových závěrů popsaných ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně. Odmítl i námitky obviněného ohledně nedostatku úmyslného zavinění, protože se snažil pouze prosadit svou skutkovou verzi o reálnosti plnění poskytnutého ze strany obchodní spol