5 Tdo 1069/2021 — Nejvyšší soud

5 Tdo 1069/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:24. 11. 2021 Spisová značka:5 Tdo 1069/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:5.TDO.1069.2021.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Neoprávněné podnikání Dotčené předpisy:§ 251 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:20. 2. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 1069/2021-1532 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 11. 2021 o dovolání, které podal obviněný P. P., nar. XY v XY, bytem XY, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. 6. 2021, sp. zn. 9 To 166/2021, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 39 T 119/2020, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného P. P. odmítá.Odůvodnění I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 18. 2. 2021, sp. zn. 39 T 119/2020, byl obviněný P. P. uznán vinným přečinem neoprávněného podnikání podle § 251 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku, za který mu byl podle § 251 odst. 2 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání 24 měsíců, pro jehož výkon byl obviněný podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Soud prvního stupně současně rozhodl o vině a trestu spoluobviněné K. B. 2. Uvedeného přečinu se podle zjištění soudu prvního stupně obviněný dopustil ve stručnosti tím, že v době od 13. 5. 2014 do 31. 3. 2015 bez vědomí obchodních společností NAVIKA, spol. s. r. o., STAVBY UB, s. r. o., a KALIŠ A KRÁTKORUKÝ, spol. s. r. o., vykonával jejich jmény podnikatelskou činnost v rozsahu blíže popsaném ve výroku rozsudku soudu prvního stupně, o čemž svědčí daňové doklady, které pro obviněného vystavovala K. B., na jejichž podkladě jednotliví odběratelé hradili fakturované částky za přijaté zboží a služby, jednak na osobní bankovní účet vedený na jméno spoluobviněné, jednak na podnikatelský účet obchodní společnosti StePharm, s. r. o., který spoluobviněná založila dne 23. 1. 2015 na jméno třetí osoby, aniž by o tom tato třetí osoba věděla, uskutečněná plnění přitom dosáhla celkové výše 15 253 920,77 Kč, základ daně činil 12 606 547,73 Kč a daň z přidané hodnoty 2 647 373,04 Kč, přičemž obviněný tímto způsobem jednal, ačkoli věděl, že mu dne 3. 3. 2012 z důvodu ztráty bezúhonnosti zanikla všechna jeho živnostenská oprávnění podle § 6 odst. 1 písm. b) zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „živnostenský zákon“), a to v souvislosti s jeho odsouzením rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 9. 6. 2011, sp. zn. 24 T 27/2011, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 61 To 331/2011. 3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal odvolání pouze obviněný. Městský soud v Praze z jeho podnětu rozhodl rozsudkem ze dne 1. 6. 2021, sp. zn. 9 To 166/2021, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. řádu zrušil rozsudek obvodního soudu v celém výroku o trestu a znovu podle § 259 odst. 3 písm. a), b) tr. řádu obviněného při nezměněném výroku o vině odsoudil podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku k peněžitému trestu ve výměře 300 denních sazeb po 10 000 Kč, celkem tedy ve výši 3 000 000 Kč. II. Dovolání a vyjádření k němu a) Dovolání obviněného 4. Proti uvedenému rozsudku soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. 5. Uplatněný dovolací důvod obviněný spatřuje za naplněný z důvodu absence subjektivní stránky přečinu podle § 251 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku. Podle jeho názoru zavinění nepokrývá všechny zákonné znaky skutkové podstaty přečinu, jímž byl uznán vinným. Obviněnému se jeví nepochopitelné, na podkladě jakých důkazů a skutečností soudy nižších stupňů učinily závěr o jeho vědomosti o tom, že není držitelem potřebného živnostenského oprávnění. Byla to spoluobviněná K. B., kdo ho ujišťoval, že se postará o všechny formální náležitosti proto, aby jeho výdělečná činnost byla realizována v souladu s požadavky stanovenými živnostenským zákonem. Nejenom z důvodů slibů spoluobviněné, ale také proto, že ji obviněný považoval za „profesionála“ v dané oblasti, důvodně předpokládal, že spoluobviněná vše zajistí. Obviněný zdůraznil, že to byl on, kdo vždy řádně své povinnosti plnil, přičemž neprodleně poté, co zjistil nesrovnalosti způsobené (trestnou) činností spoluobviněné, začal podnikat kroky k vyřešení celé situace. Po celou dobu jejich spolupráce se též domníval, že veškeré daňové povinnosti jsou plněny řádně a včas. Ke vztahům s obchodními partnery obviněný uvedl, že je vždy zakládal na důvěře v poctivé obchodní jednání. Proto ihned poté, co se dozvěděl o podezření z trestné činnosti, poskytl orgánům činným v trestním řízení veškerou možnou součinnost. Obviněný se dále ohradil proti naplnění zákonného znaku „značného prospěchu“. V průběhu trestního řízení nebylo zjištěno, jakou část finančních prostředků, k nimž spoluobviněná měla přístup a s nimiž nakládala, si ponechala pro vlastní potřebu. Soudy nižších stupňů se nezabývaly ani tím, jakou část z přijatých peněz obviněný použil na úhradu nákladů spojených s realizací objednávek. Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů není zřejmé, na základě jakých skutečností dospěly k naplnění znaku spočívajícího v získání značného prospěchu. Jeho stanovení v částce odpovídající neodvedené dani z přidané hodnoty obviněný považoval za nesprávné. Rovněž obviněný postrádal v rozhodnutích soudů zodpovězení otázky, proč by měl být osobou povinnou k úhradě této daně. V další části svého dovolání se obviněný ohradil proti uloženému peněžitému trestu, který označil za nedobytný, tudíž jde o nepřípustný druh trestu podle judikatury Nejvyššího soudu a Ústavního soudu. Obviněný považuje peněžitý trest uložený odvolacím soudem za fakticky nepodmíněný trest odnětí svobody, k němuž byl odsouzen soudem prvního stupně, neboť nemá dostatek finančních prostředků k jeho zaplacení a zjevně tak dojde k jeho přeměně. Městskému soudu v této souvislosti vytkl, že se řádně nezabýval jeho majetkovými poměry. Přísnost uloženého trestu je podle obviněného zjevná i v porovnání s trestem, který byl uložen spoluobviněné K. B., což navíc obviněný považuje za porušení zásady rovnosti před zákonem. 6. Z uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu včetně obsahově navazujících rozhodnutí, pokud by jeho zrušením pozbyla podkladu, a aby věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí. Současně Nejvyšší soud požádal, aby do doby rozhodnutí o jeho dovolání, byl odložen výkon napadeného rozsudku. b) Vyjádření nejvyššího státního zástupce k dovolání obviněného 7. Opis dovolání obviněného byl zaslán nejvyššímu státnímu zástupci, který se k němu vyjádřil prostřednictvím státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Ten pod deklarovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu s jistou dávnou benevolence za současného vyloučení otázek majících skutkový a procesní charakter, podřadil některé z námitek obviněného vztahující se k subjektivní stránce přečinu podle § 251 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku. Upozornil však na to, že ze skutkových zjištění soudů zřetelně vyplývá naplnění tohoto zákonného znaku skutkové podstaty přečinu, jímž byl obviněný uznán vinným, a to přinejmenším v úmyslu nepřímém podle § 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. Způsob provedení činu jasně dokládá trestní odpovědnost obviněného, který v době předcházející spáchání trestné činnosti pozbyl jako aktivní živnostník podmínku bezúhonnosti, v důsledku čehož mu zanikla všechna živnostenská oprávnění. Velice dobře si tak byl vědom skutečnosti, že podnikatelskou činnost provozuje bez příslušného povolení. Neobstojí proto tvrzení, že spoléhal na spoluobviněnou K. B. v tom, že zajistí „legalizaci“ jeho podnikání. Ta nemohla živnost obviněnému obnovit, přičemž neexistují ani žádné jiné okolnosti, na jejichž podkladě by se obviněný mohl domnívat, že by živnostenské oprávnění získal. Státní zástupce připomněl podstatu spolupráce obou spoluobviněných a výpověď K. B., podle které jí obviněný sdělil, že nemůže podnikat a nikdy ji nepožádal o to, aby učinila kroky pro znovuobnovení jeho živnosti. Námitky o stanovení značného prospěchu představují podle státního zástupce opakování jeho obhajoby, na niž městský soud reagoval v bodech 18. a 19. svého rozsudku. K výhradě o nepřiměřenosti, resp. přísnosti uloženého peněžitého trestu státní zástupce poukázal na rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr., podle n