5 Tdo 11/2022 — Nejvyšší soud

5 Tdo 11/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. c) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:16. 2. 2022 Spisová značka:5 Tdo 11/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:5.TDO.11.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dotační podvod Podvod Pokus trestného činu Poškození finančních zájmů Evropské unie Dotčené předpisy:§ 21 odst. 1 tr. zákoníku § 212 odst. 1, 5 písm. c) tr. zákoníku § 260 odst. 1, 4 písm. c) tr. zákoníku § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:16. 5. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 11/2022-2150 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. 2. 2022 o dovolání, které podal obviněný Z. S., nar. XY v XY, bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici a ústavu pro výkon zabezpečovací detence Brno-Bohunice, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. 8. 2021, sp. zn. 5 To 4/2021, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 43 T 5/2019, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného Z. S. odmítá. Odůvodnění I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 23. 10. 2020, sp. zn. 43 T 5/2019, byl obviněný Z. S. uznán vinným jednak pokusem zločinu dotačního podvodu podle § 21 odst. 1 a § 212 odst. 1, 5 písm. c) tr. zákoníku, pokusem zločinu poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 21 odst. 1 a § 260 odst. 1, 4 písm. c) tr. zákoníku spáchanými ve spolupachatelství se spoluobviněnou L. S. [bod 1.) výroku o vině], jednak přečinem podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku [bod 2.) výroku o vině]. Za uvedenou trestnou činnost a za sbíhající se zločin podvodu podle § 209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku, za který byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 23. 1. 2018, sp. zn. 21 T 33/2017, byl obviněnému uložen podle § 209 odst. 4 a § 43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání 3 roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku soud prvního stupně zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 23. 1. 2018, sp. zn. 21 T 33/2017, jakož i všechna další rozhodnutí obsahově navazující na zrušený výrok, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Krajský soud v Brně rozhodl též o vině a trestu spoluobviněné L. S. Protože je procesním stranám dostatečně znám způsob, jakým se obviněný dopustil citovaných trestných činů, nebude Nejvyšší soud opakovat ani ve stručnosti průběh skutku. 2. Proti zmíněnému rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání oba spoluobvinění a Vrchní soud v Olomouci o nich rozhodl usnesením ze dne 4. 8. 2021, sp. zn. 5 To 4/2021, tak, že je podle § 256 tr. řádu zamítl jako nedůvodná. II. Dovolání a vyjádření k němu a) Dovolání obviněného 3. Usnesení soudu druhého stupně napadl dovoláním jen obviněný Z. S., a to prostřednictvím své obhájkyně. Své dovolání obviněný směřoval proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně, resp. proti usnesení soudu druhého stupně, jímž bylo jeho odvolání zamítnuto. Obviněný uplatnil dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. c) a g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021 (pokud v tomto rozhodnutí nebude označeno jinak, bude zkratka „tr. řád“ znamenat znění tohoto procesního předpisu účinné do konce roku 2021; pozn. Nejvyššího soudu). 4. Ve vztahu k prvnímu z uplatněných dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. řádu obviněný namítl, že soud prvního stupně připustil, aby obviněný po určitou dobu (přinejmenším od 1. 2. 2018) trestního řízení nebyl řádně zastoupen obhájcem. Ustanovená obhájkyně byla totiž vyškrtnuta ze seznamu advokátů vedeného Českou advokátní komorou. V podrobnostech obviněný popsal procesní průběh toho, kdy a po jakou dobu trestního řízení byl zastoupen tím kterým obhájcem. V rámci svých výhrad proti osobám obhájců, kteří ho zastupovali, obviněný označil za chybu ustanovení obhájkyně JUDr. Moniky Zíkové, která do té doby vykonávala obhajobu pouze spoluobviněné, manželky obviněného, L. S. Podle obviněného totiž neměla jmenovaná obhájkyně vykonávat společnou obhajobu obou obviněných z důvodu možné kolize zájmů mezi oběma obviněnými. Poté, co byla JUDr. Monika Zíková zproštěna obhajoby obviněného, soud nezopakoval důkazy dosud provedené, přestože tak měl učinit. Z naznačeného procesního průběhu je podle obviněného zjevné, že u něho nastala situace, kdy nebyl zastoupen obhájcem, ačkoli to bylo zákonem vyžadováno a byl proto naplněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. řádu. 5. Nesprávné hmotněprávní posouzení zakládající důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu obviněný spatřuje v tom, že soudy při posuzování jeho trestní odpovědnosti vycházely z neúplného dokazování. Konkrétně nebylo nade vši pochybnost prokázáno, kým byly vytvořeny a příslušnému orgánu předloženy pozměněné dokumenty, na jejichž podkladě měly být následně vyplaceny dotační finanční prostředky. Žádný, natož přímý, důkaz nesvědčí o tom, že by obviněný sám cokoli pozměnil a předložil Státnímu zemědělskému a investičnímu fondu (dále jen ve zkratce „SZIF“). Vše naznačuje tomu, že mohlo jít o třetí osobu, tím spíš, pokud například svědek V. P. musel opustit své zaměstnání na SZIF, neboť se dopustil několika závažných pochybení, pro která již svoji práci nemohl vykonávat. 6. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil jak napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci, tak i odsuzující rozsudek Krajského soudu v Brně, a aby přikázal krajskému soudu (obviněný nesprávně označil Vrchní soud v Olomouci; pozn. Nejvyššího soudu) věc znovu projednat a rozhodnout, případně navrhl, aby ve věci rozhodl sám Nejvyšší soud. Současně obviněný požádal o odložení výkonu rozhodnutí podle § 265h odst. 3 tr. řádu. b) Vyjádření nejvyššího státního zástupce k dovolání obviněného 7. Opis dovolání obviněného byl zaslán nejvyššímu státnímu zástupci, který se k němu vyjádřil prostřednictvím státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Ten ve vztahu k prvnímu okruhu námitek obviněného podřazeným dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. řádu, poukázal na to, že se vztahují pouze k přípravnému řízení. Státní zástupce upozornil, že na obviněného byla podána obžaloba dne 18. 4. 2019, první hlavní líčení bylo nařízeno až na 5. 12. 2019. V té době byla obhájkyní obviněného JUDr. Jana Sedláčková, vůči níž obviněný nemá žádné výhrady. V mezidobí po podání obžaloby nebyly prováděny žádné jiné úkony mimo rozhodování o obhajobě a odměnách obhájců obviněného a spoluobviněné. Ze spisového materiálu, jímž státní zástupce disponoval, vyplynulo, že v době po 1. 2. 2018, kdy měl být obviněný bez obhájce, orgány činné v přípravném řízení opatřovaly různé zprávy, vyjádření a jiné listiny. U těchto procesních úkonů tudíž účast obhájce obviněného stejně nepřicházela v úvahu. Výslechy svědků byly realizovány až po 20. 9. 2018, tedy v době, kdy již (od 19. 9. 2018) byla obviněnému jako obhájkyně ustanovena JUDr. Monika Zíková. Od tohoto data obviněný nebyl bez obhájce. K případné kolizi zájmů mezi obviněnými, která by vyloučila výkon společné obhajoby, státní zástupce poukázal na znění § 38 odst. 2 tr. řádu, dovodil, že v posuzované trestní věci nešlo v rozhodnou dobu o zřejmý rozpor v zájmech spoluobviněných. V této souvislosti státní zástupce zdůraznil, že obviněný opakovaně využil svého zákonného práva nevypovídat k věci, také spoluobviněná v rámci výslechů konaných ve dnech 1. 12. 2016 a 9. 11. 2017 odmítla vypovídat. Za tohoto stavu nenastala situace předvídaná v citovaném ustanovení trestního řádu, nemohlo být totiž zřejmé, že si zájmy spoluobviněných odporují. Při výsleších realizovaných ve dnech 31. 10. 2018 a 29. 11. 2018 v přípravném řízení poté, co byla též obviněnému ustanovena jako obhájkyně JUDr. Monika Zíková, spoluobviněná vypovídala, nicméně sdělila v podstatě pouze to, že veškeré záležitosti týkající se dotace a stavby penzionu zařizoval její manžel. Neuvedla, že by obviněný při vyřizování těchto záležitostí úmyslně uváděl nepravdivé údaje, pořizoval a předkládal fiktivní doklady apod. Jinými slovy řečeno, ani v době, kdy obvinění měli společného obhájce nelze jednoznačně dovozovat kolizi jejich zájmů. Bez významu není podle státního zástupce ani vlastní prohlášení obviněného, které učinil po zániku obhajoby JUDr. Kristýnou Zoufalou a před ustanovením JUDr. Moniky Zíkové, jímž žádal o ustanovení stejné obhájkyně, která zastupuje jeho manželku. Státní zástupce doplnil, že všichni svědci, jejichž výpovědi byly pro rozhodnutí o vině obviněný