5 Tdo 1160/2019 – Nejvyšší soud

5 Tdo 1160/2019-761 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 9. 2019 o dovolání, které podal obviněný S. H., nar. XY, státní příslušník Republiky Severní Makedonie, bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. 2. 2019, sp. zn. 9 To 39/2019, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 1 T 39/2018, takto: Podle § 265k odst. 1 tr. řádu se v celém rozsahu zrušují usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. 2. 2019, sp. zn. 9 To 39/2019, a rozsudek Okresního soudu v Prostějově ze dne 11. 12. 2018, sp. zn. 1 T 39/2018. Podle § 265k odst. 2 tr. řádu se zrušují také další rozhodnutí obsahově navazující na zrušená rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. řádu se Okresnímu soudu v Prostějově přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 11. 12. 2018, sp. zn. 1 T 39/2018, byl obviněný S. H. uznán vinným přečinem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254 odst. 1 alinea 1, odst. 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále ve zkratce jen „tr. zákoník“). Za tento přečin a dále za sbíhající se přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 15. 1. 2018, sp. zn. 1 T 43/2017, který nabyl právní moci ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 17. 4. 2018, sp. zn. 7 To 54/2018, byl obviněnému uložen podle § 205 odst. 3 za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání 3 let, jenž byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 5 let. Podle § 82 odst. 2 tr. zákoníku bylo obviněnému uloženo, aby během zkušební doby podle svých sil nahradil škodu způsobenou trestnou činností. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku soud prvního stupně současně zrušil celý výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 15. 1. 2018, sp. zn. 1 T 43/2017, který nabyl právní moci ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 17. 4. 2018, sp. zn. 7 To 54/2018, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušovaný výrok obsahově navazující, pokud vhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. 2. Trestného činu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění se obviněný podle rozsudku soudu prvního stupně dopustil (zjednodušeně uvedeno) následovně. Jednak (pod bodem I. uvedeného rozsudku) jako osoba samostatně výdělečně činná provozující živnostenské podnikání podle § 7 odst. 1 písm. b) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále ve zkratce jen „ZDP“), v době od 1. 1. 2014 do 31. 12. 2014 řádně sám neprováděl vedení své daňové evidence a záznamů o příjmech a evidenci pohledávek ve smyslu § 7b odst. 1 a § 7 odst. 8 ZDP ani její vedení nezajistil prostřednictvím jiného, a ačkoliv si byl vědom své povinnosti vyplývající z § 38g odst. 1 ZDP a z § 40 odst. 3 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále ve zkratce jen „ZSDP“), podat do tří měsíců po uplynutí zdaňovacího období daňové tvrzení k dani z příjmu fyzických osob, v rozporu s touto povinností ve lhůtě do 1. 4. 2015 ani později, a to ani po výzvě správce daně ze dne 14. 9. 2015 doručené mu dne 29. 9. 2015, záměrně nevyhotovil a ani nenechal vyhotovit a u Finančního úřadu pro Olomoucký kraj, Územní pracoviště v Prostějově, či jinde nepodal daňové tvrzení k dani z příjmu fyzických osob za zdaňovací období roku 2014. Obviněný tak byl srozuměn s tím, že správci daně neposkytl doklad pro správné a včasné vyměření daně, v důsledku čehož daňovému subjektu (obviněnému) správce daně daň z příjmu fyzických osob za uvedené zdaňovací období vyměřil v souladu s § 147, § 139, § 98 a § 145 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále ve zkratce jen „DŘ“), ve výši 7 605 Kč. Přitom s ohledem na faktické zahájení podnikání v provozovně cukrárny na XY až od června 2014 by daňová povinnost daně z příjmu fyzických osob za rok 2014 byla nulová. Dále byl obviněný pod bodem II. uvedeného rozsudku uznán vinným tím, že v době od 1. 5. 2014 do 31. 12. 2015 v Prostějově řádně neprováděl vedení své daňové evidence podle § 100 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále ve zkratce jen „ZDPH“), a ani nezajistil její vedení jinou osobou. Ačkoliv si byl obviněný vědom své povinnosti vyplývající z § 101 odst. 1 ZDPH jako plátce DPH do 25 dnů po skončení měsíčního zdaňovacího období podat daňové přiznání k dani z přidané hodnoty, byť by mu nevznikla daňová povinnost (pokud zákon nestanoví jinak), nevyhotovoval a ani nenechal vyhotovovat daňová přiznání k dani z přidané hodnoty a nepodával je ani u Finančního úřadu pro Olomoucký kraj, Územní pracoviště v Prostějově, ani jinde. Byl tak srozuměn s tím, že správci daně neposkytoval doklad pro správné a včasné vyměření daně, v důsledku čehož správce daně vyměřil obviněnému daň z přidané hodnoty za uvedených 20 měsíců (od května 2014 do prosince 2015) v souladu s § 98 odst. 1 ve spojení s § 147, § 139 odst. 1 a § 145 odst. 1 DŘ podle pomůcek. Přitom soud prvního stupně vycházel z toho, že s ohledem na faktické zahájení podnikání v provozovně cukrárny na XY až od června 2014 by daňová povinnost daně z přidané hodnoty za květen 2014 byla nižší, než jak byla vyměřena správcem daně. Za následující měsíce od června 2014 do prosince 2015 však podle rozsudku soudu prvního stupně měl obviněný způsobit nezaplacením daně z přidané hodnoty (vyměřené podle pomůcek) škodu v celkové výši 689 777 Kč. 3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný S. H. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 14. 2. 2019, sp. zn. 9 To 39/2019, tak, že je podle § 256 tr. řádu zamítl. II. Dovolání obviněného 4. Obviněný S. H. podal proti uvedenému usnesení Krajského soudu v Brně prostřednictvím své obhájkyně dovolání z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. b) a g) tr. řádu. 5. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. řádu dovozoval obviněný z toho, že měl být podle jeho názoru z vykonávání úkonů trestního řízení vyloučen samosoudce Okresního soudu v Prostějově JUDr. Petr Vrtěl, neboť lze mít pochybnosti o jeho nestrannosti pro jeho poměr k tehdejšímu obhájci obviněného JUDr. Tomáši Vymazalovi. Tuto námitku obviněný uplatnil již v předchozí fázi trestního řízení, avšak nebylo jí vyhověno. Obviněný dále podrobně rozvedl, v čem spatřoval důvody vyloučení uvedeného soudce. Konkrétně zmínil jednotlivé procesní postupy uvedeného samosoudce, které měly podle obviněného dokládat jeho podjatost. Samosoudci především vytýkal, že nerozhodl v zákonem stanovených lhůtách o zrušení zákazu vycestování do zahraničí, a to ani o žádosti obviněného ani následně z úřední povinnosti po skončení trestního řízení, dále mu vytkl, že omezoval práva obhajoby při kladení otázek v hlavním líčení, že uložil obviněnému o třetinu vyšší trest, než navrhovala státní zástupkyně, že postupoval vůči obviněnému represivněji, než vyžadovala situace etc. Negativní vztah soudce k obhájci obviněného měl mít původ v civilním soudním sporu, v němž soudce vystupoval jako soukromá osoba v roli jednoho ze žalovaných a obhájce zastupoval žalobce jako zmocněný zástupce - advokát. Samosoudce měl žalobu sepsanou JUDr. Tomášem Vymazalem, tehdejším zmocněncem žalobce a pozdějším obhájcem obviněného, označit za „šikanózní návrh“. Tím podle obviněného došlo k vytvoření negativního poměru k jeho tehdejšímu obhájci. Obviněný dále poukázal na jinou trestní věc, v níž obhájce JUDr. Tomáš Vymazal obhajoval svého klienta a z jejíhož projednávání byl JUDr. Petr Vrtěl vyloučen. Obviněný vyjádřil přesvědčení, že soudce JUDr. Petr Vrtěl, měl být vyloučen z vykonávání úkonů i v tomto trestním řízení. 6. Dále obviněný uplatnil dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Nesprávné právní posouzení skutku namítal ve vztahu ke zdaňovacím obdobím, v nichž soud prvního stupně zjistil, že obviněný nevykonával podnikatelskou činnost a jeho daňová povinnost tak byla nulová. V takovém případě nemohl splnit druhou část objektivní stránky trestného činu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254 odst. 1 tr. zákoníku, neboť nijak neohrozil a ani nijak reálně ohrozit nemohl (u nulové daňové povinnosti) včasné a řádné vyměření daně. K tomu odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2015, sp. zn. 5 Tdo 710/2015. Obviněný dále nesouhlasil ani s názorem soudu prvního stupně, že by znak ohrožení včasného a řádného vyměření daně měl být naplněn automaticky už jen tím, že daňový subjekt řádně nevede účetnictví. Pokud by tomu tak mělo být, zákonodárce by žádnou další podmínku do uvedené skutkové podstaty nevkládal. Odvolací soud se touto výhradou obviněného ve svém zamítavém usnesení vůbec nezabýval