5 Tdo 1198/2022 — Nejvyšší soud

5 Tdo 1198/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:25. 1. 2023 Spisová značka:5 Tdo 1198/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:5.TDO.1198.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:29. 4. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 1198/2022-728 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 1. 2023 o dovolání, které podal obviněný S. H., nar. XY v XY, bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 3 To 585/2021, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 2 T 76/2020, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného S. H. odmítá. Odůvodnění: I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. 9. 2021, sp. zn. 2 T 76/2020, byl obviněný S. H. uznán vinným pod bodem 1. výroku o vině přečinem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254 odst. 1 alinea 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ve zkratce „tr. zákoník“), pod bodem 2. výroku o vině přečinem podvodu podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku. Za to mu byl uložen podle § 254 odst. 1 a § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 8 měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 30 měsíců. Dále byl obviněnému podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu, člena statutárního orgánu či prokuristy v obchodních společnostech a družstvech na dobu 2 let. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozené I. A. částku 50 000 Kč na náhradu škody. 2. Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 3 To 585/2021, tak, že je podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné. 3. Skutek, kterým byl obviněný uznán vinným pod bodem 1. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně a byl posouzen jako přečin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254 odst. 1 alinea 1 tr. zákoníku, ve stručnosti spočívá v tom, že v době od 16. 3. 2017 do 31. 12. 2018 v Ostravě i jinde, jako jediný člen představenstva obchodní společnosti R. t. S., s vědomím povinností vyplývajících pro něj z ustanovení § 435 a § 436 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), ve znění pozdějších předpisů, dále z čl. 61 Nařízení Rady (ES) č. 2157/2001, o statutu evropské společnosti (SE), z ustanovení § 7 až § 9, § 11 až § 13a zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o účetnictví“), se záměrem nevést řádně účetní evidenci této obchodní společnosti, znemožnit tak zjištění její ekonomické situace a zbavit se odpovědnosti za její obchodní výsledky, nepředkládal účetním k zaúčtování a vedení účetní evidence obchodní společnosti R. t. S. všechny nezbytné účetní doklady, čímž znemožnil nejméně dvěma věřitelům reálné zjištění ekonomického stavu této obchodní společnosti pro účely vymáhání jejich pohledávek, a to osoby samostatně výdělečně činné M. S. s výší pohledávky 189 329 Kč a obchodní společnosti RUPI, s. r. o., s výší pohledávky nejméně 362 965 Kč. Současně obviněný tímto jednáním ohrozil i včasné a řádné vyměření daně z příjmu obchodní společnosti R. t. S. za zdaňovací období let 2016 až 2018, za zdaňovací období roku 2016 toto daňové přiznání nepodal vůbec a za zdaňovací období let 2017 a 2018 podal daňová přiznání až dne 31. 10. 2019. Přitom minimálně v daňovém přiznání k dani z příjmu právnických osob za rok 2018 se nepromítly příjmy ve výši nejméně 369 929,50 Kč a nebyly v něm uvedeny náklady a závazky daňového subjektu. Skutek pod bodem 2. rozsudku soudu prvního stupně kvalifikovaný jako přečin podvodu podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku, spočívá ve stručnosti v tom, že obviněný dne 15. 10. 2019 v místě bydliště poškozené I. A. se zištným záměrem získat pro sebe finanční prospěch požádal poškozenou o půjčku částky 100 000 Kč s příslibem neprodleného vrácení, ačkoli si byl vědom své nepříznivé finanční situace neumožňující mu řádně a včas hradit splatné závazky v částce kolem 10 000 000 Kč, a s vědomím, že je proti němu vedena řada exekucí. Poškozená mu z opatrnosti zapůjčila v hotovosti částku 50 000 Kč, kterou se obviněný zavázal vrátit nejpozději do 10. 11. 2019, což neučinil ani přes četné urgence poškozené, peníze použil pro svou potřebu a poškozené I. A. způsobil škodu 50 000 Kč. II. Dovolání obviněného 4. Obviněný S. H. podal proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně dovolání prostřednictvím svého obhájce. Podle obsahu dovolacích námitek je zjevné, že je směřoval proti všem výrokům odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně, s nimiž se odvolací soud ztotožnil a uplatnil dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. 5. Podle přesvědčení obviněného nebyla jeho vina v obou bodech odsuzujícího výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně bez důvodných pochybností prokázána a měl být obžaloby zproštěn. Namítal, že v průběhu trestního řízení nebyla respektována zásada presumpce neviny, ani zásada „in dubio pro reo“. Obzvláště se ohradil proti tomu, že mu nebylo prokázáno úmyslné zavinění přečinů, jimiž byl uznán vinným, přičemž u skutku pod bodem 1. výroku o vině nelze vyloučit, že mohlo jít o nedbalostní jednání. Obviněný pouze připustil, že byl jediným členem představenstva obchodní společnosti R. t. S., a její účetnictví vykazovalo jisté nedostatky. Současně namítl, že se soudy obou stupňů nevypořádaly s otázkou zodpovědnosti dozorčí rady, která měla kontrolovat činnost představenstva. On sám projevil snahu o řádné podání daňového přiznání k dani z příjmu právnické osoby, ale účetní společnost nedokázala na základě jím předložených účetních dokladů toto daňové přiznání vytvořit. Primárně tedy nešlo o zastírání skutečné majetkové situace obchodní společnosti, ale o jeho nedbalý přístup k účetním dokladům, v čemž nelze spatřovat trestný čin. 6. Podle přesvědčení obviněného se rovněž soudy dostatečně nevypořádaly s mírou společenské škodlivosti obou přečinů z hlediska zásady subsidiarity trestní represe a důsledně se nezabývaly možností posoudit oba skutky jako přestupky. 7. Ve vztahu k přečinu podvodu podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku podle obviněného nedošlo k naplnění všech zákonem požadovaných znaků skutkové podstaty. Podle přesvědčení obviněného nebylo prokázáno, že by poškozenou uvedl v omyl nebo využil jejího omylu. Pokud jde o zamlčení podstatných skutečností, připustil, že poškozenou neinformoval, že je proti němu vedeno exekuční řízení, namítl však, že poškozená mu chtěla půjčit 200 000 Kč, což si později rozmyslela a půjčila mu pouze 50 000 Kč, a to za podstatně jiných (horších) podmínek, než původně zamýšlela. Z toho obviněný dovodil, že sama poškozená musela být informována o jeho finanční situaci, navíc se mohla domáhat vrácení půjčené částky v občanskoprávním řízení a nebyl proto důvod využít k jeho postihu prostředky trestní represe. 8. Obviněný závěrem svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil tomuto soudu s tím, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. III. Vyjádření k dovolání 9. K dovolání obviněného se vyjádřil nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jeho názoru jsou námitky obviněného pouhým opakováním jeho dosavadní obhajoby. Přitom soudy obou stupňů se přesvědčivě a věcně správně vypořádaly se shodnými výhradami obviněného, z nichž většinu ani nelze podřadit pod uplatněné dovolací důvody. Tvrzení obviněného jsou vystavěna na jiných skutkových závěrech, než jaké učinily soudy obou stupňů, přičemž obviněný fakticky popřel, že by se obou protiprávních jednání dopustil. Přitom dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nemůže být naplněn pouhou polemikou dovolatele se skutkovými zjištěními soudů a se způsobem, jakým hodnotily provedené důkazy. Státní zástupce neshledal ani žádný rozpor mezi provedenými důkazy a z nich vyvozenými skutkovými zjištěními, která se stala podkladem odsuzujícího rozsudku a podle státního zástupce jsou napadená rozhodnutí správná. 10. Pokud se obviněný dovolával zásady subsidiarity trestní represe, státní zástupce poukázal na stanovisko trestního kole