5 Tdo 1327/2010 — Nejvyšší soud

5 Tdo 1327/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:265b/1g Datum rozhodnutí:15. 12. 2010 Spisová značka:5 Tdo 1327/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:5.TDO.1327.2010.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Dotčené předpisy:§ 256 odst. 1 písm. a) tr. zák. § 256 odst. 4 tr. zák. § 126 tr. zák. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:13. 1. 2011 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 1327/2010 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. prosince 2010 o dovolání, které podal obviněný Ing. F. N., proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 5. 5. 2010, sp. zn. 12 To 55/2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 3 T 56/2006, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Obviněný Ing. F. N. byl rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 26. 11. 2009, sp. zn. 3 T 56/2006, uznán vinným trestnými činy poškozování věřitele podle § 256 odst. 1 písm. a), odst. 4 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, účinného do 31. 12. 2009 (dále jen „tr. zák.“), a porušení povinnosti v řízení o konkursu a vyrovnání podle § 126 tr. zák. ve znění účinném do 30. 4. 2000. Za tyto trestné činy mu soud podle § 256 odst. 4 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. uložil úhrnný trest odnětí svobody v trvání tří roků, jehož výkon podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 60a odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání pěti roků za současného vyslovení dohledu nad obviněným. Současně byl obviněnému uložen podle § 49 odst. 1 tr. zák. a § 50 odst. 1 tr. zák. trest zákazu činnosti spočívající v zákazu podnikání jako fyzické osoby s předmětem podnikání koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej a v zákazu výkonu funkce člena statutárního orgánu obchodních společností na dobu deseti roků. Proti citovanému rozsudku Okresního soudu v Kladně podal obviněný Ing. F. N. odvolání, z jehož podnětu Krajský soud v Praze rozhodl rozsudkem ze dne 5. 5. 2010, sp. zn. 12 To 55/2010, jímž podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. částečně zrušil napadený rozsudek, a to ve výroku o způsobu výkonu trestu odnětí svobody, a podle § 259 odst. 3 tr. ř. při nezměněném výroku o vině a výroku o trestu odnětí svobody a o zákazu činnosti nově rozhodl, že výkon trestu odnětí svobody se podle § 81 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., ve znění zákona č. 306/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „trestní zákoník“), podmíněně odkládá na zkušební dobu v trvání pěti roků. Obviněný Ing. F. N. napadl rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 5. 5. 2010, sp. zn. 12 To 55/2010, dovoláním, které podal prostřednictvím svého obhájce a opřel je o důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Dovolatel zpochybnil především naplnění subjektivní stránky trestného činu poškozování věřitele. Tvrdil, že hodlal na společnost TEMPO Slaný, a. s., převést všechny své závazky (tedy závazky, jež mu vznikly z podnikání jako fyzické osoby), a skutečnost, že k tomu nedošlo pro nesouhlas některých věřitelů, mu nelze klást k tíži. Ohledně závěru soudu druhého stupně, že obviněný nemohl reálně předpokládat souhlas svých věřitelů s postoupením jejich pohledávek za obviněným jako podnikající fyzickou osobou na nově vzniklou akciovou společnost, poukázal na nedostatek důkazů podporujících takový závěr, resp. dokonce vyloučil, že by nějaký takový důkaz byl vůbec v trestním řízení soudy proveden. Odkázal v této souvislosti na nález Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2010, sp. zn. III. ÚS 722/09, a další rozhodnutí Ústavního a Nejvyššího soudu. Ve vztahu k trestnému činu poškozování věřitele pokládal za nenaplněnou rovněž objektivní stránku. Svůj názor zdůvodnil tím, že aktiva na akciovou společnost převáděl za úplatu odpovídající reálné hodnotě převáděného majetku. Fakt, že následně za zcizený majetek společnost TEMPO Slaný, a. s., nezaplatila, nemohl již on sám ovlivnit, a škodlivý následek obchodních transakcí přisuzoval jednak majoritnímu akcionáři – společnosti EZOP Consult, s. r. o., a dále správci konkursní podstaty JUDr. Pavlu Pikolovi. Co se týče trestného činu porušení povinnosti v řízení o konkursu podle § 126 tr. zák. účinného do 30. 4. 2000, obviněný Ing. F. N. vyjádřil přesvědčení, že nebyla naplněna jeho skutková podstata, neboť „nikdy vědomě nemařil nebo hrubě neztěžoval výkon funkce správce konkursní podstaty“. Dovolatel se ohradil proti závěru soudů obou stupňů o věrohodnosti svědka JUDr. Pavla Pikoly, který byl podle jeho názoru v extrémním nesouladu s provedenými listinnými důkazy. Uvedl, že v okamžiku prohlášení konkursu na svůj majetek již žádné akcie nevlastnil a skutečnost, že akcie společnosti TEMPO Slaný, a. s., postoupil společnosti EZOP Conzult, s. r. o., sdělil správci písemně dne 15. 11. 1999. Navíc v soupisu majetku a závazků ze dne 14. 10. 1999 obviněný specifikoval rovněž i svou pohledávku za společností EZOP Consult, s. r. o. Upozornil také na svědectví J. H. a Mgr. J. H., s nimiž je výpověď správce konkursní podstaty v rozporu. Dále obviněný vytkl soudům, že nekonkretizovaly podle zákona o účetnictví doklady, jež měl předat správci konkursní podstaty. Konečně předmětný skutek nenaplňoval podle dovolatele ani materiální stránku trestného činu porušení povinnosti v řízení o konkursu. Z uvedených důvodů obviněný Ing. F. N. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Městského soudu v Praze (správně rozsudek Krajského soudu v Praze) a přikázal Krajskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Nejvyšší státní zástupkyně se k dovolání obviněného vyjádřila prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství, který označil rozhodnutí soudů obou stupňů ze správná a v souladu jak s provedenými důkazy, tak s hmotným právem. Část dovolacích námitek odpovídala uplatněnému důvodu dovolání, byť nebyla důvodná, část pak není možné podřadit žádnému ze zákonných dovolacích důvodů. Proto navrhl dovolání obviněného odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Nejvyšší soud zjistil, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b) tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Pokud jde o dovolací důvody, obviněný Ing. F. N. opírá jejich existenci o ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle něhož lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení a jeho podstatou je tak podřazení skutkových zjištění soudu pod ustanovení hmotného práva, typicky pod ustanovení trestního zákona. K naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. může dojít zejména tehdy, pokud skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jakým byl uznán vinným, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Jestliže jsou v dovolání napadány otázky související s dodržením procesních ustanovení, tj. především ustanovení trestního řádu, včetně § 2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů, pak se již dovolatel ocitá mimo zákonný rozsah tohoto dovolacího důvodu, jehož kritériem nemohou být vady ve skutkových zjištěních soudů. K jeho naplnění totiž dochází pouze tam, kde soudy v rozhodnutí nesprávně aplikovaly hmotné právo na jimi zjištěný skutkový stav. Jedná se totiž o mimořádný opravný prostředek, který směřuje proti pravomocnému rozhodnutí, a jeho prostřednictvím nelze vytýkat stejnou šíři vad, jako v odvolání. Podle výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně pod bodem I) obviněný spáchal trestný čin poškozování věřitele podle § 256 odst. 1 písm. a), odst. 4 tr. zák. v podstatě tak, že jako podnikatel fyzická osoba Ing. F. N. – T. S., v době od 16. 12. 1998 do 17. 9. 1999 v S., okres K., poté, co se ocitl v platební neschopnosti a z tohoto důvodu ukončil k 31. 12. 1998 svou činnost, nepodal návrh na prohlášení konkursu a v úmyslu vyhnout se splacení závazků v době splatnosti a pokračovat v podnikání prostřednictvím právnické osoby, vědom si toho, že zmaří uspokojení svých věřitelů, dne 16. 12. 1998 založil se svou manželkou Ing. I. N. společnost TEMPO Slaný, a. s., se sídlem Ouvalova 554, Slaný, se stejným předmětem podnikání jako měl obviněný jako podnikající fyzická osoba, zapsanou do obchodního rejstříku dne 5. 1. 1999, na niž převedl majetkové hodnoty, za