5 Tdo 1335/2017 — Nejvyšší soud

5 Tdo 1335/2017 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:22. 11. 2017 Spisová značka:5 Tdo 1335/2017 ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:5.TDO.1335.2017.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Porušení povinnosti v insolvenčním řízení Dotčené předpisy:§ 225 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:2. 2. 2018 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 1335/2017-47 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. 11. 2017 o dovolání, které podal obviněný O. C h ., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ˗ pobočky v Liberci ze dne 8. 6. 2017, sp. zn. 55 To 25/2017, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 2 T 168/2014, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného O. Ch. o d m í t á. Odůvodnění I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 15. 12. 2016, sp. zn. 2 T 168/2014, byl obviněný O. Ch. uznán vinným přečinem porušení povinnosti v insolvenčním řízení podle § 225 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“) a podle téhož ustanovení byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku na zkušební dobu jednoho roku podle § 82 odst. 1 tr. zákoníku. Současně byla poškozená obchodní společnost KOPPA, v. o. s., odkázána podle § 229 odst. 1 tr. řádu se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 2. Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný O. Ch. odvoláním, o němž Krajský soud v Ústí nad Labem ˗ pobočka v Liberci rozhodl usnesením ze dne 8. 6. 2017, sp. zn. 55 To 25/2017, tak, že je podle § 256 tr. řádu zamítl jako nedůvodné. 3. Pouze pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že oběma shora citovaným rozhodnutím předcházel zprošťující rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne 9. 10. 2015, sp. zn. 2 T 168/2014 (viz č. l. 114 a násl. trestního spisu), který byl z podnětu státního zástupce Okresního státního zastupitelství zrušen podle § 258 odst. 1 písm. b) tr. řádu usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 16. 2. 2016, sp. zn. 55 To 3/2016, a věc byla vrácena soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí (viz č. l. 127 a násl. trestního spisu). II. Dovolání a vyjádření k němu a) Dovolání obviněného 4. Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný dovolání prostřednictvím svého obhájce JUDr. Petra Stoklase, které založil na dovolacím důvodu uvedeném v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. 5. V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku obviněný především namítl, že v tzv. skutkové větě výroku o vině odsuzujícího rozsudku nebylo rozvedeno, jakým konkrétním způsobem ztížil výkon funkce nového insolvenčního správce, resp. zda popsaným jednáním skutečně ohrozil účel insolvenčního řízení. Jde přitom o zásadní zjištění, z něhož je možné dovodit naplnění znaků objektivní stránky přečinu podle § 225 tr. zákoníku, a to „hrubého ztížení“ výkonu funkce nového insolvenčního správce majícího za následek ohrožení samotného účelu insolvenčního řízení. Odůvodnění citovaného rozsudku současně postrádá vysvětlení, z jakého důvodu je soudem prvního stupně „ohrožení majetkových práv úpadce rovněž ohrožením účelu insolvenčního řízení“. Výrok o vině je dokonce v rozporu s jeho odůvodněním (viz strana 6 rozsudku okresního soudu, resp. strana 5 usnesení soudu odvolacího). Soudy obou stupňů totiž na těchto místech vysvětlují, že podstatou přečinu podle § 225 tr. zákoníku není útok na majetkovou podstatu úpadce (nyní dlužníka), nýbrž ztížení spravedlivého uspokojení osob dotčených úpadkem. V popisu skutku dále obviněný postrádá označení konkrétních věřitelů ohrožených jednáním obviněného, stejně tak v něm soud konkrétně nespecifikoval podklady, které měl následnému insolvenčnímu správci KOPPA, v. o. s., předat, resp. které nepředal, a konečně soud prvního stupně nesprávně zohlednil i dobu předcházející změně v osobě insolvenčního správce, což ale nepovažoval za relevantní pro posouzení své trestní odpovědnosti. V další části dovolání obviněný sice uznal svůj nedbalý výkon funkce insolvenčního správce, odmítl však, že by tím činnost KOPPA, v. o. s., byla skutečně „hrubě ztížena“. Následně ustanovený insolvenční správce měl totiž k dispozici veřejný insolvenční rejstřík, tudíž i reálnou možnost zjistit pohledávky dlužníka Výtahové díly Liberec, s. r. o., a také je úspěšně uplatnit i přesto, že obviněný všechny potřebné podklady neposkytl. Dovolatel rovněž poukázal na to, že nový insolvenční správce nesprávně posuzoval otázku promlčení existujících pohledávek; jelikož se jednalo o vztahy obchodněprávní, dopadala na ně promlčecí lhůta čtyřletá, nikoli tedy tříletá podléhající úpravě občanského zákoníku (zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinného do 31. 12. 2013). Pokud skutečně došlo k prodlení v předávání účetních podkladů, konec promlčení doby se tak „pouze přiblížil“, což nebránilo vymáhání nároků za obchodními společnostmi Výtahy Wojtaszak, s. r. o. (nyní v likvidaci), a FAACZ, s. r. o. V rámci posuzování míry škodlivosti jemu vytýkaného jednání nezohlednil odvolací soud pokročilou fázi insolvenčního řízení, kdy již značnou část majetkové podstaty dlužníka zpeněžil a věřitele částečně uspokojil v průběhu své činnosti již obviněný, nedošlo ani ke způsobení škody, a obviněný byl sankcionován již ze strany insolvenčního soudu ukládáním pokut a zproštěním funkce. Zmíněné okolnosti tak dovolatele vedou k přesvědčení, že při správném použití zásady subsidiarity trestní represe podle § 12 odst. 2 tr. zákoníku nebylo třeba konat trestní řízení. 6. Ze všech shora rozvedených důvodů proto obviněný O. Ch. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil jak napadené rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem ˗ pobočky v Liberci, tak i rozsudek soudu v prvního stupně, a současně aby rozhodl tak, že jej zprostí obžaloby. b) Vyjádření nejvyššího státního zástupce 7. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného O. Ch. vyjádřil prostřednictvím státního zástupce JUDr. Jiřího Siegla (dále jen „státní zástupce“), který převážnou část výhrad obviněného označil za odpovídající uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ale nepovažoval je za důvodné. Ačkoli připustil, že popis skutku v tzv. skutkové větě je poněkud zkratkovitý, v kontextu s odůvodněním soudních rozhodnutí vykazuje dostatečně znaky stíhaného přečinu. Dále připomněl zásadní právní pojmy, jejichž naplnění dovolatel zpochybnil, tj. hrubé ztěžování výkonu funkce insolvenčního správce a účel insolvenčního řízení. První z nich odpovídá zjištěnému způsobu jednání obviněného, který po dobu téměř roku a půl nesplnil povinnost informovat nového insolvenčního správce bez zbytečného odkladu o své dosavadní činnosti a nepředal mu veškeré doklady související s výkonem této funkce. Nový insolvenční správce těžko mohl uplatnit u občanskoprávního soudu nároky vůči dlužníkům úpadce (dlužníka) pouze na podkladě záznamů ve veřejném rejstříku, neboť by riskoval neúspěch ve sporu, tudíž součinnost obviněného byla v tomto směru nezbytná. Stejně tak došlo k vyvolání následku takovým jednáním spočívajícím v ohrožení účelu insolvenčního řízení, kterým je především co nejvyšší a rychlé uspokojení dlužníkových věřitelů, nejčastěji formou zpeněžení majetkové podstaty. Ačkoli podstatou daného přečinu není samotný útok na majetek úpadce (dlužníka), může k ohrožení účelu insolvenčního řízení dojít i ohrožením majetkových práv samotného úpadce. Pokud jde o konkrétní výčet nepředaných dokumentů, upozornil státní zástupce na to, že až do 31. 10. 2013 dovolatel nepředal žádné, kromě těch, jež se týkaly mzdové a personální agendy dlužníka, které však jsou zcela bez významu k uplatnění majetkových práv, zejména pohledávek. Bez opodstatnění je podle státního zástupce též námitka ohledně neuplatnění zásady subsidiarity trestní represe s ohledem na okolnosti spáchání činu, dále způsobení škody nepatří mezi znaky skutkové podstaty přečinu podle § 225 tr. zákoníku. Závěrem státní zástupce podotkl, že obviněný byl odsouzen za jiný skutek, než za který byl postižen pořádkovými pokutami v průběhu výkonu funkce insolvenčního správce, proto navrhl, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného O. Ch. jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu. III. Posouzení důvodnosti dovolání a) Obecná východiska 8. Nejvyšší soud nejprve zjistil, že jsou splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení a zabýval se otázkou povahy a opodstatněnosti uplatněných námitek ve vztahu k označeným dovolacím důvodů