5 Tdo 1356/2018 – Nejvyšší soud

5 Tdo 1356/2018-34 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 11. 2018 o dovolání, které podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněného S. S., nar. XY v XY, trvale bytem XY, s adresou pro doručování XY, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 6. 2018, sp. zn. 6 To 53/2017, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 50 T 8/2016, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání nejvyššího státního zástupce odmítá. Odůvodnění: I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Obviněný S. S. byl rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 6. 2017, sp. zn. 50 T 8/2016, uznán vinným pod bodem I. zločinem zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 4 písm. b), odst. 5 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále ve zkratce jen „tr. zákoník“), pod bodem II. přečinem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254 odst. 1 aliena první tr. zákoníku a pod bodem III. přečinem porušení povinnosti v insolvenčním řízení podle § 225 tr. zákoníku. Za tyto trestné činy mu byl podle § 206 odst. 5 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku uložen úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 5 let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku (v tehdy účinném znění) zařazen do věznice s dozorem. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku mu byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce insolvenčního správce v trvání 6 let. Podle § 228 odst. 1 tr. řádu mu byla uložena povinnost nahradit poškozenému O. V., insolvenčnímu správci dlužníka KERATECH GROUP, a. s., IČ: 254 41 469, se sídlem Štětí, Litoměřická 272 (dále jen „KERATECH GROUP“), škodu v celkové výši 4 691 720 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. řádu byl poškozený odkázán se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 2. Uvedené trestné činnosti se podle tohoto rozsudku obviněný dopustil (zjednodušeně uvedeno) tím, že pod bodem I. výroku rozsudku v době od 20. 5. 2008 do 14. 10. 2013 v XY jako ohlášený společník bez jakéhokoliv právního důvodu, neoprávněně pro vlastní potřebu používal prostředky majetkové podstaty obchodní společnosti KERATECH GROUP tak, že vybíral hotovost z bankovního účtu obchodní společnosti SVS CONSULTING, v. o. s., IČ: 254 21 000, se sídlem Litoměřice, Dlouhá 198/34, s penězi pak naložil nezjištěným způsobem a tímto jednáním způsobil obchodní společnosti KERATECH GROUP škodu ve výši 5 491 720 Kč. Tohoto jednání se dopustil přesto, že jako insolvenční správce obchodní společnosti KERATECH GROUP měl postupovat svědomitě s odbornou péčí a byl povinen vyvinout veškeré úsilí, které po něm bylo možné spravedlivě požadovat, aby věřitelé byli uspokojeni v co nejvyšší míře. Pod bodem II. výroku o vině se trestné činnosti dopustil tím, že v době nejméně od 2. 4. 2010 do 31. 7. 2013 v XY jako ohlášený společník nevedl účetnictví obchodní společnosti KERATECH GROUP a tímto jednáním ohrozil práva věřitelů KERATECH GROUP domoci se v rámci insolvenčního řízení u této obchodní společnosti řádného uspokojení svých pohledávek. Pod bodem III. výroku o vině se trestné činnosti dopustil tím, že jako ohlášený společník nepředal nově jmenovanému insolvenčnímu správci obchodní společnosti KERATECH GROUP O. V. účetní doklady obchodní společnosti KERATECH GROUP ani finanční prostředky náležející do její majetkové podstaty a žádným způsobem nereagoval na usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem uvedená ve výroku rozhodnutí, kterými mu bylo uloženo, aby předal O. V. veškeré doklady související s insolvenčním řízením obchodní společnosti KERATECH GROUP, stejně tak nereagoval ani na výzvy nově ustanoveného insolvenčního správce KERATECH GROUP O. V. V důsledku jednání obviněného nebylo možné insolvenční řízení obchodní společnosti KERATECH GROUP ukončit. 3. Proti uvedenému rozsudku podal obviněný S. S. odvolání, o němž rozhodl Vrchní soud v Praze ve veřejném zasedání konaném dne 22. 6. 2018 rozsudkem pod sp. zn. 6 To 53/2017 tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek částečně zrušil ve výroku o trestu. Podle § 259 odst. 3 písm. a), b) tr. řádu znovu rozhodl tak, že obviněnému při nezměněném výroku o vině uložil podle § 206 odst. 5 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 a § 58 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 3 let, jehož výkon podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 5 let. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce insolvenčního správce v trvání 6 let. II. Dovolání nejvyššího státního zástupce 4. Proti tomuto rozsudku Vrchního soudu v Praze podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněného S. S. dovolání, které opřel o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, neboť obviněnému byl tímto rozsudkem uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. 5. V úvodu svého dovolání nejvyšší státní zástupce zrekapituloval dosavadní průběh řízení a vytkl odvolacímu soudu, že při rozhodování o trestu nesprávně aplikoval ustanovení § 58 odst. 1 tr. zákoníku, podle něhož mimořádně snížil obviněnému trest odnětí svobody pod dolní hranici zákonné trestní sazby, ač podmínky uvedeného ustanovení nebyly splněny. Poté se zevrubně věnoval jednotlivým okolnostem případu a poměrům obviněného, v nichž odvolací soud spatřoval důvody pro postup podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku. Skutečnost, že na obviněném byly závislé dvě dospělé dcery, rozhodně podle dovolatele nelze považovat za důvod pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody. Takovým důvodem by mohlo být, pokud by výkonem takového trestu měla být vyživovaná osoba existenčně ohrožena, k čemuž v tomto případě nedošlo. Ani obviněným tvrzená poskytovaná pomoc jeho staré matce takovou okolností není. Nejvyšší státní zástupce dále vytkl odvolacímu soudu, že také přecenil význam psychického a zdravotního stavu obviněného. Dovolatel nesouhlasil ani se závěrem odvolacího soudu, že obviněný byl k trestné činnosti prakticky zmanipulován a že jednal ze soucitu k M. R., jehož údajnému citovému vydírání podléhal. Obviněný ve své výpovědi sice hovořil o údajné manipulaci, odvolací soud však zcela odhlédl od jejich společných podnikatelských záměrů, včetně zahraniční cesty na Ukrajinu. Obviněný jednal z vlastní vůle, s rozmyslem a s cílem dosáhnout společně s M. R. profitu. Ani zdravotní potíže uváděné obviněným nemohou ovlivnit postup soudu podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku. Nejvyšší státní zástupce nesouhlasil ani s další polehčující okolností uváděnou odvolacím soudem, kterou byla částečná náhrada škody, neboť vydáním částky 800 000 Kč obviněný pouze poskytl finanční prostředky získané trestnou činností. Nejvyšší státní zástupce uvedl, že odvolací soud vyšel naprosto nekriticky z tvrzení obviněného o jeho finanční situaci, aniž by byly doloženy doklady o jeho majetkových poměrech a aniž by byly náležitě ověřeny. Z těchto důvodů podle nejvyššího státního zástupce nebyly splněny základní podmínky pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici zákonné trestní sazby spočívající v existenci výjimečných okolností případu. 6. Proto nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud k dovolání podanému v neprospěch obviněného zrušil rozhodnutí soudu druhého stupně, včetně obsahově navazujících rozhodnutí, a aby mu věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí. 7. Dovolání nejvyššího státního zástupce bylo zasláno k vyjádření obviněnému, který svého práva nevyužil. III. Posouzení důvodnosti dovolání a) Obecná východiska 8. Nejvyšší soud nejprve zjistil, že jsou splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení a zabýval se otázkou povahy a opodstatněnosti uplatněných námitek ve vztahu k označenému dovolacímu důvodu. 9. Dovolání je svou povahou mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z taxativně vymezených důvodů v § 265b odst. l písm. a) až l) tr. řádu, resp. v § 265b odst. 2 tr. řádu. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, ale je třeba, aby námitky dovolatele takovému důvodu svým obsahem odpovídaly. 10. Podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu lze dovolání podat, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně za trestný čin, jímž byl uznán vinným. b) K námitkám nejvyššího státního zástupce 11. Nejvyšší státní zástupce opřel své dovolání o ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, protože podle něj byl obviněnému uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně za trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným, s tím, že nebyly dány okolnosti pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody. Námitka chybné aplikace § 58 odst. 1 tr. zákoníku, v důsledku ní