5 Tdo 1361/2008 – Nejvyšší soud

5 Tdo 1361/2008 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. listopadu 2008 o dovolání, které podal obviněný RSDr. V. S. proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 5. 2008, sp. zn. 67 To 64/2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 3 T 37/2006,  t a k t o : Podle § 265k odst. 1 tr. ř.  s e  z r u š u j e  rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 6. 5. 2008, sp. zn. 67 To 64/2008. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí obsahově navazující na zrušený rozsudek, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo jeho zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř.  s e   p ř i k a z u j e  Městskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í : Obviněný RSDr. V. S. byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 10. 10. 2007, sp. zn. 3 T 37/2006, uznán vinným trestným činem porušování autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi podle § 152 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. a odsouzen podle § 152 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon soud podmíněně odložil podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. na zkušební dobu v trvání dvou a půl roku, během níž obviněnému podle § 59 odst. 2 tr. zák. uložil podle svých možností a schopností uhradit způsobenou škodu. Zároveň soud obviněnému uložil podle § 53 odst. 1 tr. zák. a § 54 odst. 1, 3 tr. zák. peněžitý trest ve výši 200.000,- Kč a pro případ, že by tento trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanovil náhradní trest odnětí svobody v trvání dvou měsíců. Obvodní soud uložil obviněnému rovněž trest propadnutí věci podle § 55 odst. 1 písm. b) tr. zák. a trest zákazu činnosti podle § 49 odst. 1 tr. zák. spočívající v zákazu výkonu činnosti v nakladatelství a prodeji knižních titulů jako zaměstnance a statutárního orgánu subjektu provozujícího tuto činnost na dobu dvou roků. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená společnost A. n., a. s. – právní nástupce (dále jen „n. A.“), odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Proti uvedenému rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 podali odvolání obviněný RSDr. V. S., státní zástupkyně a poškozené n. A., o nichž rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 6. 5. 2008, sp. zn. 67 To 64/2008, tak, že ho podle § 258 odst. 1 písm. b), d), e) tr. ř. zrušil. Podle § 259 odst. 3 písm. a), b) tr. ř. nově rozhodl o vině a trestu tak, že uznal obviněného vinným trestným činem porušování autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi podle § 152 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., za který mu podle § 152 odst. 2 tr. zák. uložil trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon mu podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání dvou a půl roku, podle § 53 odst. 1 tr. zák. peněžitý trest ve výši 300.000,- Kč a pro případ nevykonání tohoto trestu ve stanovené lhůtě stanovil podle § 54 odst. 3 tr. zák. náhradní trest odnětí svobody v trvání tří měsíců. N. A. městský soud odkázal s jeho nárokem na náhradu škody podle § 229 odst. 1 tr. ř. na řízení ve věcech občanskoprávních a podle § 256 tr. ř. odvolání poškozené společnosti zamítl jako nedůvodné. Prostřednictvím svého obhájce napadl obviněný RSDr. V. S. citovaný rozsudek Městského soudu v Praze v rozsahu výroku o vině i o trestu dovoláním, které opřel o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a k) tr. ř., tedy proto, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení a že v napadeném rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Dovolatel se necítil být trestně odpovědným za uzavření „Zmluvy o dielo“, k níž připojil svůj podpis jiný zaměstnanec O. n., s. r. o., a upozornil na skutečnost, že není a nikdy nebyl ve funkci jednatele této společnosti. Výslovně pod dovolací důvod spočívající v nesprávném právním posouzení podřadil námitku proti určení jak autorky díla, tak držitele licence za osoby, do jejichž práv měl svým jednáním neoprávněně zasáhnout. S odkazem na ustanovení § 47 odst. 2 zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, autorský zákon (dále jen „autorský zákon“), se domníval, že poškozeným mohl být pouze jeden subjekt, a to držitel licence. Tato výtka souvisela s další námitkou, jíž obviněný brojil proti naplnění znaku „značného rozsahu“ obsaženého v kvalifikované skutkové podstatě podle § 152 odst. 2 písm. b) tr. zák. Zpochybnil argumentaci odvolacího soudu, že značný rozsah byl dán s ohledem na porušení práv dvou subjektů, delší dobu prodeje knih a počet neoprávněně vytištěných kusů. Podle přesvědčení dovolatele se totiž nejednalo o delší dobu a porušena mohla být práva jen jednoho poškozeného. Namítl dále nesprávně právně posouzenou otázku týkající se charakteru práv chráněných autorským zákonem, jejichž porušení mělo nastat. Vyjádřil přesvědčení, že soud mu kladl za vinu zásah pouze do osobnostních práv autora podle § 11 autorského zákona a porušení obsahu licenční smlouvy podle § 46 téhož zákona, nikoliv zásah do majetkových práv, jak by bylo v daném případě namístě. Za vadu považoval obviněný i to, že z rozhodnutí není patrno, z jakého znění autorského zákona při kvalifikaci soud vycházel (k tomu citoval z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 2003, sp. zn. 5 Tdo 200/2003, publikovaného v časopise Soudní rozhledy vydávaných nakladatelstvím C. H. Beck Praha, pod č. 5, ročník 2004). Současně dovolatel s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2003, sp. zn. 5 Tdo 1328/2003, nález Ústavního soudu ze dne 4. 11. 2004, sp. zn. IV. ÚS 182/04, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 168/2004, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2005, sp. zn. 7 Tdo 1383/2005, zdůraznil formální požadavky na tzv. skutkovou větu. Vytkl soudu druhého stupně opominutí zahrnout do ní odkaz na konkrétní ustanovení autorského zákona, k němuž se protiprávní jednání vztahovalo. Nutnost uvedení takového údaje v tzv. skutkové větě dovodil z povahy ustanovení § 152 tr. zák., jež představuje normu s blanketní dispozicí. V tomto spatřoval neúplnost napadeného výroku ve smyslu důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. stejně jako v okolnosti, že v popisu skutku není zachycena ani subjektivní stránka trestného činu. Na podporu svých tvrzení poukázal na některá rozhodnutí Nejvyššího soudu, např. na usnesení sp. zn. 5 Tdo 426/2006, 5 Tdo 429/2002 a 5 Tdo 1048/2004. Bez výslovného odkazu na konkrétní dovolací důvod namítl obviněný nepříslušnost Obvodního soudu pro Prahu 3, o jehož příslušnosti ve věci rozhodl Nejvyšší soud usnesením ze dne 23. 2. 2006, sp. zn. 11 Td 5/2006. Závěrem svého dovolání obviněný RSDr. V. S. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Městského soudu v Praze a uvedenému soudu přikázal věc znovu projednat a rozhodnout. Nejvyšší státní zástupkyně se vyjádřila k dovolání obviněného RSDr. V. S. prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jejího názoru obviněný neuplatnil ve vztahu k žádnému z deklarovaných dovolacích důvodů opodstatněné námitky. Konstatovala především trvání práva autorky dílo užít i po uzavření licenční smlouvy, jež měla za následek jen povinnost autorky strpět zásah do uvedeného práva v rozsahu příslušné licenční smlouvy, nikoli však zánik autorčina oprávnění. Novelizace autorského zákona neměly podle státní zástupkyně žádný vliv na právní kvalifikaci dotčeného skutku, a proto nebylo důvodu přihlížet k jinému znění zákona, než ke znění účinnému v době spáchání trestného činu. Proto navrhla, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání dovolání obviněného RSDr. V. S. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud shledal, že obviněný RSDr. V. S. podal dovolání jako oprávněná osoba [§ 265d odst. 1 písm. b) tr. ř.], učinil tak prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 tr. ř.), včas a na správném místě (§ 265e tr. ř.), dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je obecně přípustné [§ 265a odst. 2 písm. a) tr. ř.], a obsahuje stanovené náležitosti (§ 265f odst. 1 tr. ř.). Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Právním posouzením skutku se ve smyslu tohoto důvodu dovolání rozumí jeho hmotně právní posouzení. Jeho podstatou je podřazení skutkových zjištění soudu pod ustanovení hmotného práva, typicky pod ustanovení trestního zákona. Otázka dodržení procesních ustanovení, tj. zejména ustanovení trestního řádu, včetně ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů, při tomto posuzování nehraje žádnou roli, protože není kritériem dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Předmětem právního posouzení je skutek, tak jak by