5 Tdo 1480/2008 — Nejvyšší soud

5 Tdo 1480/2008 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:17. 12. 2008 Spisová značka:5 Tdo 1480/2008 ECLI:ECLI:CZ:NS:2008:5.TDO.1480.2008.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Dotčené předpisy:§ 255a odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 1480/2008 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. prosince 2008 o dovolání podaném obviněným Mgr. M. B. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 5. 2008, sp. zn. 4 To 125/2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 20 T 101/2006, t a k t o : Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se z r u š u j e usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 5. 2008, sp. zn. 4 To 125/2008. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se z r u š u j í také další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Ostravě p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í Rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 25. 2. 2008, sp. zn. 20 T 101/2006, byl obviněný Mgr. M. B. uznán vinným trestným činem porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255a odst. 1, 2 písm. a) tr. zák., za který byl podle § 255a odst. 2 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon mu byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců. Proti rozsudku okresního soudu podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 30. 5. 2008, sp. zn. 4 To 125/2008, zamítl podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné. Citované usnesení Krajského soudu v Ostravě napadl obviněný Mgr. M. B. dovoláním podaným prostřednictvím obhájkyně ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. Tento svůj mimořádný opravný prostředek opřel o důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Dovolatel připomněl první rozhodnutí ve věci, jímž okresní soud zastavil trestní stíhání podle § 223 odst. 1 tr. ř. z důvodu § 11 odst. 1 písm. b) tr. ř., tedy z důvodu jeho promlčení. V odůvodnění tohoto usnesení soud konstatoval, že obviněný neměl zvlášť uloženou povinnost hájit zájmy poškozeného ve smyslu kvalifikované skutkové podstaty trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255a odst. 2 písm. a) tr. zák. Svůj právní závěr na uvedený znak přísnější právní kvalifikace však soud prvního stupně změnil poté, co krajský soud v odvolacím řízení jeho rozsudek zrušil s vyjádřením opačného právního názoru, tj. že obviněnému náležela zvlášť uložená povinnost hájit zájmy poškozeného, kterým byl okresní soud vázán. Pokud se týká konkrétních právně významných námitek, dovolatel vyslovil důrazně svůj nesouhlas s naplněním zákonné podmínky kvalifikované trestní sazby ustanovení § 255a odst. 2 písm. a) tr. zák., tedy že by v postavení ředitele školy měl zvlášť uloženou povinnost hájit zájmy poškozeného, neboť podle jeho přesvědčení nelze takovou povinnost vyvodit z pouhé existence povinnosti opatrovat a spravovat cizí majetek. Svou argumentaci podpořil odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2004, sp. zn. 5 Tdo 1454/2003, uveřejněné pod č. 688 v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu vydávaného nakladatelstvím C. H. Beck, svazek 5/2004. Dále zopakoval svou obhajobu, že účetní doklady, jež mu předkládala hospodářka školy H. B., řádně kontroloval, a nemohl již ovlivnit její následné pozměňování jím zkontrolovaných dokumentů. Z uvedených důvodů obviněný Mgr. M. B. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Nejvyšší státní zástupkyně využila svého práva podle § 265h odst. 2 tr. ř. vyjádřit se písemně k dovolání, což učinila prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství. Ta konstatovala, že povinnosti uložené obviněnému jako řediteli školy vyplývající z § 3 zákona č. 564/1990 Sb., o státní správě a samosprávě ve školství, ve znění účinném do 31. 12. 2002 [tento zákon byl nahrazen zákonem č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), který s výjimkou některých ustanovení nabyl účinnosti dne 1. 1. 2005, dále jen „zákon č. 564/1990 Sb.“], a § 74 písm. q) zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném do 31. 12. 2002 [tento zákon byl s účinností od 1. 1. 2007 nahrazen zákonem č. 262/2006 Sb., zákoník práce, dále jen „zákon č. 65/1965 Sb.“], lze v souladu s judikátem č. 25/2008 Sb. rozh. tr., považovat za důležitou povinnost ve smyslu § 255 tr. zák. či § 255a tr. zák. S ohledem na obsah zřizovací listiny školy, kde působil obviněný ve funkci ředitele, pak dovodila existenci zvlášť uložené povinnosti hájit zájmy poškozeného a ztotožnila se tudíž s právním posouzením věci soudy nižších stupňů. Závěrem státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání dovolání obviněného Mgr. M. B. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti usnesení, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozhodnutí uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř. Dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě u příslušného soudu (§ 265e odst. 1 tr. ř.) a obsahuje náležitosti ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z dikce ustanovení je zřejmé, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Jeho podstatou je podřazení skutkových zjištění soudu pod ustanovení hmotného práva, typicky pod ustanovení trestního zákona. Předmětem právního posouzení je skutek, tak jak byl zjištěn soudem. V dovolání lze namítat, že skutkový stav, který zjistil soud, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným, ale nelze namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy a jaké skutkové závěry z nich vyvodil, jak postupoval při dokazování apod. Skutek kvalifikovaný soudem prvního stupně jako trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255a odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. spočíval v podstatě v tom, že obviněný Mgr. M. B. v období od 1. 5. 2000 do 30. 9. 2002 jako ředitel Základní školy v Novém Jičíně, odpovědný za řádné a efektivní hospodaření s majetkem školy porušil povinnosti na úseku hospodaření školy jako příspěvkové organizace zřízené městem Nový Jičín a v rozporu s ustanovením § 3 odst. 1 zákona č. 564/1990 Sb., § 74 písm. q) zákona č. 65/1965 a §§ 6, 26, 27 zákona č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole ve veřejné správě a o změně některých zákonů (zákon o finanční kontrole), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 320/2001 Sb.“), nepřijal včasná a účinná organizační a kontrolní opatření, jimiž by bylo dosaženo průkazného způsobu vedení účetnictví, a sám prováděl nedostatečné kontroly nakládání se svěřenými finančními prostředky, a to zejména ve vztahu k hospodářce školy H. B., čímž této vytvořil podmínky, aby se nezákonně a nekontrolovaně obohacovala ze svěřených finančních prostředků, a Městu Nový Jičín a základní škole tak byla způsobena škoda v celkové výši 1.437.859,- Kč. Trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255a odst. 1 tr. zák. se dopustí ten, kdo z vědomé nedbalosti [§ 5 písm. a) tr. zák.] jinému způsobí značnou škodu tím, že poruší podle zákona mu uloženou nebo smluvně převzatou důležitou povinnost při opatrování nebo správě cizího majetku. Podle přísnějšího ustanovení odstavce 2 písm. a) bude potrestán pachatel, který spáchá čin uvedený v odstavci 1 jako osoba, která má zvlášť uloženou povinnost hájit zájmy poškozeného. Podmínkou trestní odpovědnosti obviněného tedy je mj. způsobení značné škody, jež je určena spodní hranicí 500.000,- Kč (srovnej § 89 odst. 11 tr. zák.) způsobené na cizím opatrovaném nebo spravovaném majetku, aniž by bylo nutné obohacení se na straně pachatele či jiné osoby. Co se týče vnitřního vztahu pa