5 Tdo 1559/2009 — Nejvyšší soud

5 Tdo 1559/2009 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:3. 2. 2010 Spisová značka:5 Tdo 1559/2009 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:5.TDO.1559.2009.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí -III.ÚS 1224/10prof. JUDr. Jan Musil, CSc.odmítnuto19.3.2013 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 1559/2009 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 3. února 2010 o dovolání, které podal obviněný K. M. , proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 9. 2009, sp. zn. 12 To 240/2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 2 T 13/2005, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání o d m í t á . O d ů v o d n ě n í Rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 16. 7. 2009, sp. zn. 2 T 13/2005, byl obviněný K. M. uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 3 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen tr. zák.), za který mu byl uložen podle § 250 odst. 3 tr. zák. a § 35 odst. 2 tr. zák. souhrnný trest odnětí svobody v trvání tří roků (správně na tomto místě měla být uvedena trestná činnost sbíhající se s citovaným trestným činem podvodu), jehož výkon soud podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 60a odst. 1, 2 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání čtyř roků s dohledem. Podle § 60a odst. 3 tr. zák. okresní soud uložil obviněnému přiměřené omezení, aby ve zkušební době podle svých sil uhradil poškozeným způsobenou škodu. Současně mu byl podle § 49 odst. 1 tr. zák. a § 50 odst. 1 tr. zák. uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu „výkonu statutárního zástupce právnických osob“ (správně zákaz výkonu funkce statutárního zástupce právnické osoby) na dobu deseti roků. Okresní soud vyslovil současné zrušení výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 8. 11. 2007, sp. zn. 2 T 13/2005, jakož i všech dalších rozhodnutí obsahově navazujících na zrušené rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. soud uložil obviněnému uhradit škodu pěti poškozeným vyjmenovaným ve výroku o náhradě škody, z nichž dva odkázal se zbytkem jejich nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních podle § 229 odst. 2 tr. ř. Proti citovanému rozsudku podali odvolání obviněný K. M. , a to do všech jeho výroků, a rovněž státní zástupce v neprospěch obviněného v rozsahu výroku o trestu. Z podnětu obou řádných opravných prostředků Krajský soud v Hradci Králové jako soud druhého stupně rozsudkem ze dne 16. 9. 2009, sp. zn. 12 To 240/2008, zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu podle § 258 odst. 1 písm. d), e) tr. ř. a podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného K. M. uznal vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. dílem dokonaným a dílem ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák., jehož se dopustil v podstatě tím, že jako společník a jediný jednatel společnosti P. O. Z. , s. r. o., vědom si jejího úpadkového stavu tento dále prohluboval, když v období od srpna 1998 do června 1999 dále sjednával závazky s celkem sedmnácti obchodními partnery, jimž zamlčel podstatné skutečnosti o špatné ekonomické situaci společnosti, jejímž jménem jednal, a naopak vystupoval tak, že jím zastupovaná společnost své závazky uhradí, takto od poškozených vylákal zboží a služby či jiné plnění, čímž způsobil ve výroku uvedeným šestnácti poškozeným značnou škodu a v jednom případě jeho jednání bezprostředně směřovalo k poškození obchodního družstva I. Č. K. – O. Za uvedenou trestnou činnost a za sbíhající se trestný čin zvýhodňování věřitele podle § 256a odst. 1, 2 tr. zák., jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 8. 11. 2007, sp. zn. 2 T 13/2005, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. 9. 2008, sp. zn. 12 To 240/2008, byl obviněný odsouzen podle § 250 odst. 3 tr. zák. a § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků, jehož výkon soud podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 60a odst. 1, 2 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání pěti roků za současného vyslovení dohledu nad obviněným v rozsahu § 26a tr. zák. a § 26b tr. zák. Podle § 60a odst. 3 tr. zák. bylo obviněnému uloženo, aby podle svých sil ve zkušební době nahradil poškozeným škodu, již svým trestným činem způsobil. Dále krajský soud podle § 49 odst. 1 tr. zák. a § 50 odst. 1 tr. zák. uložil obviněnému trest zákazu činnosti, a to výkonu statutárního zástupce právnických osob (správně výkonu funkce statutárního orgánu právnické osoby) na dobu deseti roků. Soud podle § 35 odst. 2 tr. zák. zrušil výrok o trestu, který byl obviněnému uložen rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 8. 11. 2007, sp. zn. 2 T 13/2005, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. 9. 2008, sp. zn. 12 To 240/2008, včetně obsahově navazujících rozhodnutí. Zároveň krajský soud podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložil obviněnému, aby na náhradu škody zaplatil poškozeným A. Ž. , a. s., 250.949,- Kč, D. K. 92.585,80 Kč, W. J. – H. D. i H. E. I. 418.231,10 Kč, S. K. 51.034,70 Kč a J. L. 96.869,- Kč a dále soud poškozené W. J. – H. D. i H. E. – I. a A. Ž. , a. s., odkázal podle § 229 odst. 2 tr. ř. se zbytkem jejich nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Shora citované usnesení Krajského soudu v Rychnově nad Kněžnou napadl obviněný prostřednictvím obhájce dovoláním, které opřel o dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Dovolatel především zdůraznil, že se nedopustil žádného trestného činu, neboť je přesvědčen, že jednání, jež je předmětem tohoto trestního řízení, je nutné považovat za běžný výkon podnikatelské činnosti. Sám připustil, že se společnost P. O. Z. , s. r. o., dostala do krizové situace, z níž se ji hodlal vyvést výrobou tzv. eurohranolů, na tento projekt potom žádal o úvěr různé bankovní instituce i soukromé subjekty, ale bezvýsledně. Popřel, že by své obchodní partnery (poškozené) uváděl v omyl a byl přesvědčen o tom, že při uzavírání obchodních smluv nebyl povinen informovat druhou stranu o ekonomickém stavu společnosti, jejímž jménem jednal. Obviněný poukázal na určitou odpovědnost samotných věřitelů, která našla svůj odraz v nové právní úpravě např. vypuštěním ustanovení o trestnosti podnikatelů, kteří nepodají návrh na prohlášení konkurzu. Uvedl, že věřitelé jednak měli možnost ověřit si dlužníkův vlastnický vztah k nemovitostem ve veřejně dostupném katastru nemovitostí a dále se ani na majetkové poměry společnosti P. O. Z., s. r. o., žádný z nich nedotazoval. Odvolacímu soudu jakož i soudu prvního stupně obviněný vytkl, že se zabývaly svědectvími pouze šesti z celkem sedmnácti poškozených, resp. osob je zastupujících. Soudy tak podle dovolatele nerespektovaly pokyn Nejvyššího soudu vyslovený v jeho zrušujícím rozhodnutí vydaném dříve v této trestní věci, aby posuzovaly naplnění skutkové podstaty trestného činu ve vztahu k jednotlivým poškozeným. Navíc výpovědi soudy zmíněných poškozených či jejich zástupců J. L. , F. K. , Ing. V. B. , S. K. , V. V. a doc. P. R. podle názoru obviněného o jakémkoli podvodném jednání z jeho strany nesvědčí. Závěrem svého dovolání obviněný K. M. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadená rozhodnutí a věc vrátil soudům k dalšímu řízení, aniž by však specifikoval soudu kterého stupně. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jí bezprostředně dotýká [§ 265d odst. 1 písm. b) tr. ř.], na místě, kde lze podání učinit, včas ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. a obsahuje stanovené náležitosti (§ 265f odst. 1 tr. ř.). Z důvodu uvedeném v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Předpokladem jeho uplatnění je proto námitka nesprávné aplikace ustanovení hmotného práva, tedy hmotně právního posouzení skutku nebo hmotně právního posouzení jiné skutkové okolnosti. Uvedený dovolací důvod je naplněn zejména tehdy, pokud skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stu