5 Tdo 1594/2008 — Nejvyšší soud

5 Tdo 1594/2008 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:22. 4. 2009 Spisová značka:5 Tdo 1594/2008 ECLI:ECLI:CZ:NS:2009:5.TDO.1594.2008.2 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 1594/2008-I. U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. dubna 2009 o dovolání, které podal obviněný Ing. Z. L. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. 6 To 144/2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 2 T 24/2007, t a k t o : Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. se částečně z r u š u j í rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 16. 1. 2008, sp. zn. 2 T 24/2007, ve výroku o vině pod bodem 2), kterým byl obviněný uznán vinným trestnými činy výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák. a útoku na veřejného činitele podle § 155 odst. 1 písm. a), b) tr. zák., dále ve výroku o trestu a v navazujícím výroku o náhradě škody, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. 6 To 144/2008, v navazující části, pokud jím tyto zrušené výroky zůstaly nedotčeny, Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené části rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Městskému soudu v Praze p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í : Obviněný Ing. Z. L. byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 16. 1. 2008, sp. zn. 2 T 24/2007, uznán vinným trestným činem porušení povinnosti v řízení o konkursu podle § 126 odst. 1 tr. zák. (ve znění účinném do 31. 12. 2007) a to v bodě 1), a v bodě 2) trestnými činy výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák. a útoku na veřejného činitele podle § 155 odst. 1 písm. a), b) tr. zák. Za tyto trestné činy byl obviněný Ing. Z. L. odsouzen podle § 155 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 měsíců. Podle § 228 odst. 1 tr. zák. bylo rozhodnuto o povinnosti obviněného nahradit poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně náhradu škody ve výši 763,- Kč. Proti uvedenému rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 podali obviněný Ing. Z. L. a státní zástupkyně odvolání, o kterých rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. 6 To 144/2008, tak, že je podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodná. Obviněný Ing. Z. L. podal dne 11. 7. 2008 proti citovanému usnesení Městského soudu v Praze prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. b) a g) tr. ř., tedy že ve věci rozhodl vyloučený orgán a že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. spatřoval obviněný především v tom, že předseda senátu odvolacího soudu v odůvodnění napadeného rozhodnutí zaujal stanovisko k usnesením státních zástupců Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 6 ve věci sp. zn. 1 Zn 1177/2006, aniž by jedno z těchto usnesení učinil předmětem dokazování v posuzované věci. Podle přesvědčení obviněného předseda senátu tímto způsobem nezákonně zasáhl do pravomoci jiného orgánu, přičemž nelze vyloučit ani jeho poměr ke svědkovi Mgr. P. P., který je podezřelý ze spáchání trestného činu v jiné trestní věci. Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., měl obviněný za to, že soudy obou stupňů postupovaly v rozporu se zásadou „ultima ratio“ a že jeho jednání kvalifikované jako trestný čin porušení povinnosti v řízení o konkursu podle § 126 odst. 1 tr. zák. nevykazuje potřebný stupeň společenské nebezpečnosti. Obviněný byl totiž přesvědčen, že konkursní soud neučinil v souladu s § 17a zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31. 12. 2007 [s účinností od 1. 1. 2008 tento zákon nahrazen zákonem č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon)], ve věci přiměřená opatření k tomu, aby zajistil splnění povinnosti úpadce alespoň v dodatečně stanovené lhůtě. Současně obviněný namítl, že na výzvu správce konkursní podstaty reagoval a předložil mu seznam majetku a závazků. Argumentoval dále tím, že nepodnikal na základě živnostenského oprávnění a veškeré příjmy mu vyplývaly toliko z pronájmů nemovitostí, takže se na něho nevztahovala např. povinnost vést účetnictví. Obviněný rovněž zpochybnil zákonnost konkursního řízení, přičemž namítl, že důvodem pro jeho zahájení byla existence pohledávky obchodní společnosti F. T. B. V. vůči dlužníkovi, který však v době vzniku této pohledávky podnikal pod jiným identifikačním číslem, než které je uváděno v konkursním řízení. Obviněný se hájil tím, že pod tímto identifikačním číslem nikdy nepodnikal a dne 27. 9. 2005 došlo ke zrušení živnosti. Dovolatel zaměřil své výhrady i proti posouzení skutku popsaného pod bodem 2) výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně právně posouzeného jako trestné činy výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák. a útoku na veřejného činitele podle § 155 odst. 1 písm. a), b) tr. zák. Podle názoru obviněného z obsahu spisu nevyplývá, že se předmětného skutku dopustil veřejně ve smyslu § 89 odst. 4 písm. b) tr. zák. Vyslovil své přesvědčení o nenaplnění zákonného pojmu „veřejný činitel“ ve smyslu ustanovení § 89 odst. 9 tr. zák., u poškozeného. Ve spise není podle obviněného zařazen jediný důkaz, ze kterého by bylo možno dovodit, že Ing. P. M. vystupoval na místě činu v postavení veřejného činitele. Obviněný popřel, že měl v úmyslu užít násilí proti poškozenému. Rovněž soudům vytkl, že se nezabývaly jeho zraněním, jež utrpěl při potyčce se jmenovaným svědkem. Současně namítl, že označený skutek nevykazuje zákonné znaky citovaných trestných činů. Své výhrady obviněný zaměřil i proti výroku o náhradě škody, který údajně nemá oporu ve spise. Závěrem svého dovolání obviněný Ing. Z. L. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadená rozhodnutí soudu prvního a druhého stupně podle § 265m odst. 1 tr. ř. a aby ho sám zprostil obžaloby podle § 226 písm. b) tr. ř. Nejvyšší státní zástupkyně se vyjádřila k dovolání obviněného Ing. Z. L. prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství, podle kterého námitky dovolatele opřené o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. nelze akceptovat, neboť směřují výlučně proti odůvodnění napadeného rozhodnutí. Doplnil, že uplatněným námitkám nelze přisvědčit ani z věcného hlediska, jelikož v posuzované věci šlo pouze o reakci odvolacího soudu na obsah odvolání obviněného, který v něm poukázal na úkony státního zastupitelství vůči osobě svědka Mgr. P. P. s cílem zpochybnit věrohodnost výpovědi tohoto svědka. Za nedůvodné považoval státní zástupce i námitky obviněného, jimiž zpochybnil správnost použití zásady „ultima ratio“. Poukázal na to, že obviněný zaujal v posuzované věci negativní postoj k plnění povinností v rámci konkursního řízení, takže i s ohledem na jeho neochotu poskytnout součinnost příslušným orgánům v tomto řízení, by nebyly dodatečné úkony správce konkursní podstaty uváděné obviněným účinné. Podle státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství totiž obviněný nesplnil své zákonné povinnosti ani v situaci, kdy proti němu již bylo vedeno trestní řízení. Pokud jde o skutek popsaný pod bodem 2) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, odkázal státní zástupce na důvody vyjádřené v napadeném usnesení Městského soudu v Praze. V této souvislosti státní zástupce konstatoval, že k fyzickému konfliktu obviněného se svědkem Ing. P. M. došlo za okolností, z nichž obviněný bezpečně věděl o funkci a důvodu návštěvy jmenovaného svědka a pro naplnění znaků skutkové podstaty předmětných trestných činů není ani rozhodné, zda k útoku obviněného na svědka Ing. P. M. došlo po pracovní době. Proto státní zástupce považoval dovolání obviněného za zjevně neopodstatněné a navrhl, aby ho Nejvyšší soud odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud zjistil, že obviněný Ing. Z. L. podal dovolání jako oprávněná osoba [§ 265d odst. 1 písm. b) tr. ř.], učinil tak prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 tr. ř.), včas a na správném místě (§ 265e tr. ř.), dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je obecně přípustné [§ 265a odst. 2 písm. h) tr. ř.], a obsahuje stanovené náležitosti (§ 265f odst. 1 tr. ř.). Nejvyšší soud shledal, že mimořádný opravný prostředek podaný obviněným Ing. Z. L. je zčásti důvodný, a to v rozsahu ná