5 Tdo 164/2009 — Nejvyšší soud

5 Tdo 164/2009 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 2. 2009 Spisová značka:5 Tdo 164/2009 ECLI:ECLI:CZ:NS:2009:5.TDO.164.2009.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 164/2009 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. února 2009 o dovolání, které podala obviněná Ing. Š. H. , proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 1. 2008, sp. zn. 12 To 101/2007, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 17 T 7/2007, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Obviněná Ing. Š. H. byla rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. 6. 2007, sp. zn. 17 T 7/2007, uznána vinnou trestným činem zneužívání informací v obchodním styku podle § 128 odst. 2 tr. zák., kterého se dopustila skutkem konkretizovaným ve výroku o vině v citovaném rozsudku. Za tento trestný čin byla obviněná odsouzena podle § 128 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 2 roků, jehož výkon jí byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 roků. Odvolání obviněné podané proti zmíněnému rozsudku Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 29. 1. 2008, sp. zn. 12 To 101/2007, zamítl podle § 256 tr. řádu jako nedůvodné. Proti tomuto usnesení Vrchního soudu v Praze podala obviněná Ing. Š. H. prostřednictvím svého obhájce dne 19. 5. 2008 přímo u Nejvyššího soudu tzv. blanketní dovolání, které neobsahovalo odůvodnění, a opřela ho o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. b), g) a l) tr. řádu. V zákonné lhůtě pro podání dovolání však obviněná nedoplnila skutečnosti, o které opírá existenci dovolacích důvodů podle shora citovaných ustanovení. K tomuto úkonu obviněná přikročila prostřednictvím svého obhájce až dne 22. 10. 2008, tedy více než 5 měsíců po uplynutí zmíněné zákonné lhůty pro podání dovolání uvedené v § 265e odst. 1 tr. řádu. V takto doplněném dovolání obviněná bez výslovného odkazu na konkrétní dovolací důvody, které uplatnila ve svém podání ze dne 19. 5. 2008, především uvádí, že v posuzované věci existují pochybnosti o nestrannosti předsedy senátu Krajského soudu v Českých Budějovicích JUDr. S. C. Podle názoru obviněné tento předseda senátu postupoval nezákonně, pokud poskytl opis rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. 6. 2007, sp. zn. 17 T 7/2007, svědkovi Ing. P. K. , přičemž zmíněný postup se údajně ani neopírá o konkrétní důvody. Obviněná spatřuje podjatost jmenovaného předsedy senátu i v tom, že v odůvodnění citovaného rozsudku neopodstatněně zdůrazňoval ustanovení o zákazu konkurence. Dále obviněná vyjádřila pochybnosti o nestrannosti předsedy senátu JUDr. S. C. námitkou, v níž poukazuje na jeho neobjektivní přístup v průběhu provádění jejího výslechu v hlavním líčení, jakož i na postup při hodnocení některých důkazů. Podle přesvědčení obviněné jí soud prvního stupně neposkytl vůbec prostor k objasnění okolností týkajících se subjektivní stránky posuzovaného trestného činu a navíc jí uložil vyšší trest, než navrhovala obžaloba. Závěrem svého dovolání obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů, aniž by výslovně uvedla, jaký má být další postup v této věci. Nejvyšší státní zástupkyně se vyjádřila k dovolání obviněné Ing. Š. H. prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státní zastupitelství. Podle jejího názoru námitky obviněné týkající se podjatosti předsedy senátu Krajského soudu v Českých Budějovicích JUDr. S. C. nemohou vést k závěru o chybějící nestrannosti jeho rozhodování. Jak dále uvádí státní zástupkyně, obviněná ani nevznesla žádné konkrétní argumenty, které by svědčily o poměru jmenovaného soudce k posuzované věci anebo k osobám uvedeným v § 30 odst. 1 tr. řádu. Státní zástupkyně nepovažuje za důvodnou ani námitku obviněné, podle které svědčí o pochybnostech o nestrannosti dotyčného soudce i výše trestu uloženého v této věci. V další části svého vyjádření se státní zástupkyně podrobně zabývá otázkou zákazu konkurence a subjektivní stránky trestného činu podle § 128 odst. 2 tr. zák., přičemž použitou právní kvalifikaci považuje za správnou a odpovídající zákonu. Závěrem svého vyjádření proto státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu. Nejvyšší soud musel nejdříve zkoumat, zda v posuzované věci nepřichází v úvahu odmítnutí dovolání podle § 265i odst. 1 písm. d) tr. řádu, protože obviněná Ing. Š. H. podala své dovolání dne 19. 5. 2008, aniž by v něm výslovně formulovala konkrétní okolnosti, o které opírá uplatněné dovolací důvody, přičemž zde neuvedla ani úplný návrh na rozhodnutí dovolacího soudu. Takové dovolání by tedy za jiných podmínek nesplňovalo náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. řádu. Jak ovšem Nejvyšší soud zjistil z trestního spisu vedeného u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 17 T 7/2007, obviněná Ing. Š. H. doplnila zmíněné tzv. blanketní dovolání prostřednictvím svého obhájce až dne 22. 10. 2008, tedy po uplynutí zákonné lhůty pro podání dovolání uvedené v § 265e odst. 1 tr. řádu. Z č. l. 2440 trestního spisu je totiž zřejmé, že opis napadeného usnesení odvolacího soudu byl obviněné doručen dne 21. 3. 2008 a jejímu obhájci dne 17. 3. 2008. Zákonná lhůta pro podání dovolání tedy v posuzované věci uplynula dnem 21. 5. 2008. V podání směřujícím k doplnění dovolání pak obviněná rozvedla konkrétní okolnosti, o které opírá uplatněné dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. b) a l) tr. řádu, aniž by však své námitky výslovně podřadila pod tyto dovolací důvody. Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který obviněná uplatnila ve svém původním tzv. blanketním dovolání, ani v jeho doplnění neuvedla žádné konkrétní okolnosti, jimiž má být naplněn. Obdobně obviněná ani dodatečně výslovně nenavrhla další postup dovolacího soudu v této věci. Protože však po podání původního obsahově nedostatečného dovolání před jeho doplněním soud prvního stupně nepostupoval podle § 265h odst. 1 tr. řádu, jak byl povinen učinit, Nejvyšší soud dospěl ve shodě s názorem státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství k závěru, že dovolání obviněné je i přes zmíněné formální nedostatky způsobilé k projednání a nemůže být odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. d) tr. řádu. Jestliže totiž soud prvního stupně nedodržel postup vyžadovaný ustanovením § 265h odst. 1 tr. řádu, nelze toto jeho pochybení přičítat obviněné k tíži, i když již uplynula lhůta k podání dovolání, v níž lze měnit rozsah a důvody dovolání (přiměřeně srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2002, sp. zn. 3 Tdo 798/2002, publikované pod č. T 510. ve svazku 22 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaného v Nakladatelství C. H. Beck, Praha 2003). Poté se tedy Nejvyšší soud zabýval jednotlivými důvody dovolání, které uplatnila obviněná Ing. Š. H. Z dovolání obviněné přitom není patrné, jaké námitky podřadila pod jednotlivé dovolací důvody. Jen z kontextu odůvodnění podaného dovolání pak lze usuzovat na skutečnost, že v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. řádu obviněná především vytýká postup předsedy senátu Krajského soudu v Českých Budějovicích JUDr. S. C. , který poskytl svědkovi Ing. P. K. údajně bez zákonného důvodu opis tehdy nepravomocného rozsudku soudu prvního stupně vydaného v posuzované věci, přičemž obviněná z postupu jmenovaného předsedy senátu v hlavním líčení a při hodnocení důkazů, jakož i z výše uloženého trestu, odvozuje své pochybnosti o jeho nestrannosti. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud nejprve připomíná, že předpokladem jeho existence je současné splnění dvou podmínek. Podle první z nich se vyžaduje, aby ve věci samé rozhodl vyloučený orgán (tj. vyloučený soudce), o jehož vyloučení nebylo rozhodnuto postupem podle § 31 tr. řádu, ač se tak mělo stát. Pro úspěšné uplatnění citovaného dovolacího důvodu je nezbytné, aby rozhodnutí napadené dovoláním učinil (nebo se na něm podílel jako člen senátu) soudce, který byl z důvodů uvedených v § 30 tr. řádu vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení v posuzované věci. V takovém případě by ovšem nepostačovalo, jestliže z úkonů v trestním řízení by byla vyloučena kterékoli další osoba vyjma soudce (např. státní zástupce). V obecné rovině se přitom za vyloučený orgán ve smyslu § 30 odst. 1 tr. řádu považuje soudce nebo přísedící, státní zástupce, policejní orgán nebo osoba v něm služebně činná, u ni