5 Tdo 298/2014 – Nejvyšší soud

5 Tdo 298/2014-59 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 5. 2014 o dovoláních, která podali obvinění P. F. B . , a P. M . , proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. 5. 2013, sp. zn. 1 To 50/2012, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně pod sp. zn. 61 T 11/2012, t a k t o : I. Dovolání obviněného P. F. B. se podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu o d m í t á . II. Dovolání obviněného P. M. se podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Obvinění P. F. B. a P. M. byli rozsudkem Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně ze dne 4. 9. 2012, sp. zn. 61 T 11/2012, uznáni vinnými zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ve zkratce „tr. zákoník“), jehož se dopustili skutkem konkretizovaným pod bodem I. ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně. Týmž rozsudkem soud prvního stupně uznal vinnými i další obviněné. Za tento zločin byly obviněným uloženy následující tresty. Obviněný P. F. B. byl odsouzen podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 5 let a 6 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl uložen i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu v obchodních společnostech a družstvech v trvání 5 let. Obviněnému P. M. byl uložen podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 5 let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl uložen i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu v obchodních společnostech a družstvech v trvání 5 let. Soud prvního stupně pak rozhodl o trestech u dalších obviněných. K odvoláním obviněných P. F. B. a P. M. (a obviněných R. Š. a J. Š.) Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 23. 5. 2013, sp. zn. 1 To 50/2012, podle § 258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 tr. řádu zrušil citovaný rozsudek soudu prvního stupně. Podle § 259 odst. 3 tr. řádu odvolací soud znovu rozhodl o vině těchto obviněných a dalších odvolatelů způsobem podrobně popsaným ve výroku o vině pod body 1. a 2. tohoto rozsudku. Za spáchání zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku byl obviněný P. F. B. odsouzen podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 5 let a 6 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl uložen i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu v obchodních společnostech a družstvech v trvání 5 let. Obviněnému P. M. uložil odvolací soud za týž trestný čin podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 5 let, pro jehož výkon ho podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl uložen též trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu v obchodních společnostech a družstvech v trvání 5 let. Rovněž bylo rozhodnuto o vině a trestech i dalších obviněných. Proti zmíněnému rozsudku Vrchního soudu v Olomouci podali obvinění P. F. B. a P. M. prostřednictvím svých obhájkyň dovolání, která opřeli o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Pokud jde o dovolání obviněného P. F. B., podle jeho přesvědčení se soudy nižších stupňů nevypořádaly dostatečně se subjektivní stránkou zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku. Jak v této souvislosti obviněný zdůraznil, byl přesvědčen o tom, že postupuje v souladu s daňovými předpisy, přičemž nemohl ani nijak ovlivnit splnění daňové povinnosti jinými osobami. Podle jeho názoru byl oprávněn v rámci volného pohybu zboží a služeb na území Evropské unie provádět jednotlivé obchody za situace, kdy si sám splnil daňové povinnosti ve vztahu k dani z přidané hodnoty a dani z příjmů. Obviněný popírá, že by jednal s cílem zastřít skutečný původ zboží, protože prováděl obchody s jednou obchodní společností na vstupu a s druhou na výstupu a dále nezjišťoval, kdo jiný je ještě zapojen do obchodování. V doplnění dovolání ze dne 20. 11. 2013 obviněný zejména namítl, že uložený trest nepovažuje za přiměřený a že při stanovení jeho výše odvolací soud nepřihlédl k některým polehčujícím okolnostem. Jak přitom obviněný připomenul, je osobou neznalou českého jazyka, takže právě z tohoto důvodu pověřil vedením účetnictví osobu dostatečně orientovanou v českých daňových předpisech. Podle jeho názoru se citovaného zločinu dopustil v právním omylu, kterého se bylo možno vyvarovat ve smyslu § 41 písm. h) tr. zákoníku. Obviněný je rovněž přesvědčen, že odvolací soud dostatečně nezohlednil ani jeho osobní a sociální poměry. K podnikání v České republice se totiž rozhodl z důvodu svých tíživých osobních, rodinných a sociálních poměrů, které byly dány nedostatkem pracovních příležitostí v Maďarsku, špatným zdravotním stavem obviněného a jeho vyživovací povinností ke třem nezletilým dětem. Před spácháním trestného činu vedl řádný život. Obviněný závěrem svého dovolání navrhl, aby ho dovolací soud po zrušení napadených rozhodnutí sám zprostil obžaloby podle § 226 písm. a) nebo písm. b) tr. řádu. Pro případ, kdyby Nejvyšší soud nezrušil výrok o vině, obviněný navrhl, aby byl zrušen výrok o trestu a aby mu byl uložen trest odnětí svobody v takové výměře, v níž ještě může být podmíněně odložen na zkušební dobu, tj. aby mu uložil trest odnětí svobody v trvání 3 roků s podmíněným odkladem na zkušební dobu 5 let a trest zákazu činnosti. Obviněný pak podle § 265o tr. řádu požádal Nejvyšší soud o odklad výkonu trestu odnětí svobody, přičemž uvedl, že výzva k nástupu do výkonu trestu odnětí svobody mu nebyla přeložena do mateřského jazyka. V uvedeném postupu soudu prvního stupně obviněný spatřuje porušení čl. 6 a 14 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Obviněný P. M. zaměřil své dovolání zejména proti výroku o trestu. Nesprávné právní posouzení spatřuje v nezohlednění všech skutečností, které mají význam při hodnocení míry jeho zavinění a přiměřenosti a vhodnosti uloženého trestu podle zásad zakotvených v ustanoveních § 37 až § 39 tr. zákoníku. Podle názoru obviněného soudy nižších stupňů nevzaly v úvahu polehčující okolnosti uvedené v § 41 písm. f), n) a o) tr. zákoníku. Jak dále obviněný v této souvislosti zdůraznil, na společné trestné činnosti se podílel nevýrazným způsobem a způsobil škodu představující toliko 1,5násobek škody velkého rozsahu. Obviněný je přesvědčen, že odvolací soud nevzal v úvahu ani časový odstup 5 let od spáchání posuzované trestné činnosti, jeho dosavadní vedení řádného života ani skutečnost, že se dopustil trestné činnosti ve věku 19 let pod vlivem starších důvěryhodných osob. Podle názoru obviněného v jeho případě je dostatečně odůvodněn postup ve smyslu § 58 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákoníku, který však odvolací soud nevyužil. Proto obviněný závěrem svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil výrok o trestu „napadeného usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka Zlín, sp. zn. 61 T 11/2012“ (ačkoli trest mu byl uložen napadeným rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. 5. 2013, sp. zn. 1 To 50/2012) a aby přikázal tomuto soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Nejvyšší státní zástupce se vyjádřil k dovoláním obviněných prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jeho názoru dovolání obviněného P. F. B. neodpovídá deklarovanému dovolacímu důvodu uvedenému v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, pokud jde o jeho námitky proti rozsahu provedeného dokazování. Státní zástupce nesouhlasí ani s tvrzením obviněného, kterým zpochybnil naplnění subjektivní stránky zločinu, jímž byl uznán vinným, protože mechanismus obchodování a jeho povaha svědčí o úmyslném zavinění obviněného. Jestliže obviněný vytkl nepřiměřenou výši uloženého trestu, učinil tak podle státního zástupce rovněž mimo uplatněný dovolací důvod. Státní zástupce se pak neztotožnil ani s dovoláním obviněného P. M., který ho zaměřil jen proti výši uloženého trestu odnětí svobody. Jak v této souvislosti státní zástupce zdůraznil, v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu nelze vznášet námitky toliko proti přílišné přísnosti nebo mírnosti uloženého trestu s poukazem na nedostatečné zohlednění polehčujících a přitěžujících okolností uvedených v § 41 a § 42 tr. zákoníku. Podle názoru státního zástupce citovanému dovolacímu důvodu či jinému dovolacímu důvodu neodpovídá ani argumentace obviněného, že v jeho případě mělo být použito ustanovení § 58 tr. zákoníku o mimořádném snížení trestu odnět