5 Tdo 302/2025 – Nejvyšší soud

5 Tdo 302/2025-490 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 5. 2025 o dovolání, které podal obviněný F. P. proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 11. 2024, sp. zn. 10 To 194/2024, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 2 T 32/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného F. P. odmítá. Odůvodnění: I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Okresního soudu v Jičíně ze dne 22. 7. 2024, sp. zn. 2 T 32/2024, byl obviněný F. P. uznán vinným pokusem zločinu podvodu podle § 21 odst. 1, § 209 odst. 1, 4 písm. d) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“), za nějž mu byl podle § 209 odst. 4 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání 30 měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 42 měsíců. Soud prvního stupně dále tímto rozsudkem podle § 229 odst. 1 tr. ř. odkázal poškozenou A. H. s jejím nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 2. Uvedeného pokusu zločinu se obviněný podle uvedeného rozsudku (zjednodušeně uvedeno) dopustil tím, že již ode dne 18. 10. 2017 mohl vědět o příznacích duševního onemocnění své matky A. P., narozené dne XY a zemřelé dne XY, přesto zařídil, aby za jeho přítomnosti dne 24. 4. 2018 v notářské kanceláři podepsala darovací smlouvu, na základě které jeho matka jako dárce jemu jako obdarovanému převedla do jeho výlučného vlastnictví nemovitosti konkrétně uvedené ve výroku rozsudku soudu prvního stupně. Po uzavření této darovací smlouvy byla matka obviněného rozsudkem ze dne 30. 11. 2018, který nabyl právní moci dne 1. 4. 2019, omezena ve svéprávnosti, neboť již ke dni 18. 10. 2017 trpěla duševní chorobou trvalého rázu spočívající ve smíšené demenci s vaskulární a Alzheimerovskou složkou těžkého stupně, pro kterou nejméně ode dne 18. 10. 2017 nebyla schopna racionálně rozhodovat, právně jednat, nakládat s nemovitým majetkem, porozumět důsledkům uzavření smlouvy a domyslet je do budoucna. Obviněný byl jmenován jejím opatrovníkem jak pro řízení o omezení její svéprávnosti, tak i do budoucna samotným rozhodnutím o omezení její svéprávnosti (jako tzv. hmotněprávní opatrovník). Přestože obviněný věděl o uvedené duševní poruše své matky a s ní spojenými následky, po její smrti zmíněnou darovací smlouvu předložil v létě roku 2022 (v době od června do 10. 8. 2022) v dědickém řízení se záměrem neoprávněně se obohatit na úkor své sestry A. H. Pokud by totiž soudní komisařka jím předloženou darovací smlouvu akceptovala, tak by nebyly nemovitosti obsažené v darovací smlouvě zahrnuty do dědictví, nýbrž by se staly pasivem pozůstalosti a A. H. by vznikla povinnost převést do vlastnictví obviněného nemovitý majetek nabytý darovací smlouvou. Tím by A. H., dceři a dědičce po zemřelé A. P., nebyl vyměřen její dědický podíl nejméně ve výši 5 053 665 Kč, který odpovídal jedné polovině hodnoty nemovitostí evidovaných v katastru nemovitostí ke dni 10. 8. 2022 ve výši 10 107 330 Kč, v důsledku čehož by A. H. v dědickém řízení obdržela pouze částku 139 239,50 Kč, odpovídající polovině rozdílu aktiv a pasiv zjištěné čisté hodnoty pozůstalosti ve výši 278 479 Kč (bez uvedených nemovitostí). Obviněný tak tímto jednáním mohl způsobit A. H. škodu ve výši nejméně 5 053 665 Kč. K tomu však nakonec nedošlo. 3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, které podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl Krajský soud v Hradci Králové svým usnesením ze dne 28. 11. 2024, sp. zn. 10 To 194/224. II. Dovolání obviněného 4. Proti shora uvedenému usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 11. 2024, sp. zn. 10 To 194/2024, podal obviněný F. P. prostřednictvím své obhájkyně dovolání, které opřel o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř. 5. Obviněný svým dovoláním předně zpochybnil skutková zjištění soudů nižších stupňů, popřel, že by věděl o špatném psychickém stavu své matky A. P., a přesto by s ní uzavřel darovací smlouvu, kterou by následně předložil v dědickém řízení. Namítal, že jeho matka nejevila žádné příznaky, ze kterých by mohl rozpoznat, že trpí duševní poruchou, neboť ho poznávala, komunikovala s ním o všech záležitostech a vedli spolu zcela běžné rozhovory. Navíc i svědci M. P. a V. K. vypověděli, že na jeho matce nebylo znát žádné duševní onemocnění, výpovědi dalších rodinných příslušníků nemohly o stavu jeho matky svědčit, neboť se tito příbuzní s jeho matkou nestýkali, tudíž si ani nemohli být vědomi jejího stavu a chování v každodenních záležitostech. Obviněný si nemohl být vědom negativního stavu své matky ani na základě rozsudku, kterým bylo rozhodnuto o omezení její svéprávnosti, protože byl vyhlášen až po podepsání darovací smlouvy. Podle obviněného z rozhodnutí soudů nižších stupňů dále vyplývá, že darovací smlouvu nijak neuplatnil, a to ani u katastrálního úřadu, ani v dědickém řízení, tudíž není správný jejich závěr, že ji předložil v dědickém řízení. V průběhu dědického řízení totiž pouze uvedl, že darovací smlouvu má a na výzvu soudní komisařky ji přinesl na následující jednání. I v rozsudku soudu prvního stupně je uvedeno, že „pokud by soudní komisařka jím předloženou darovací smlouvu akceptovala, tak by nebyly nemovitosti obsažené v darovací smlouvě zahrnuty do dědictví, nýbrž by se staly pasivem pozůstalosti“. Uvedené podle obviněného svědčí o tom, že soudy nižších stupňů nepovažovaly darovací smlouvu za uplatněnou. 6. Obviněný dále namítl, že se soudy nižších stupňů nedostatečně věnovaly také subjektivní stránce trestného činu podvodu, jímž byl uznán vinným, neboť jeho úmyslné jednání z jejich rozhodnutí nevyplývá. V této souvislosti obviněný odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2006, sp. zn. 8 Tdo 1370/2006, podle kterého úmyslné zavinění musí zahrnovat nejen uvedení jiného v omyl, využití omylu jiného nebo zamlčení podstatné skutečnosti, ale i obohacení pachatele nebo jiné osoby a způsobení škody nikoli nepatrné. Takový úmysl musí mít pachatel již od počátku svého protiprávního jednání, což v nyní projednávané věci nebylo prokázáno. Navíc obviněný neměl v úmyslu podle darovací smlouvy postupovat, když se v průběhu dědického řízení snažil se svou sestrou dohodnout, a to bez přihlédnutí k darovací smlouvě. 7. Obviněný zpochybnil také naplnění objektivní stránky trestného činu podvodu, protože nikoho neuvedl v omyl, nevyužil něčího omylu, nezamlčoval podstatné skutečnosti, avšak ani se neobohatil na úkor jiné osoby a nedošlo ani ke vzniku škody. Naplnění těchto znaků objektivní stránky ani nevyplývá z odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů. Darovací smlouva byla uzavřena z vůle jeho matky, nebyla předložena katastru nemovitostí a neuplatnil ji ani v dědickém řízení, nedošlo tak k jakékoli dispozici s majetkem, proto zde není příčinná souvislost mezi omylem určité osoby a jí učiněnou majetkovou dispozicí. 8. Podle obviněného je projednávaná věc ryze občanskoprávním sporem, navíc mezi sourozenci, z nichž se každý domnívá, že vůči druhému disponuje legitimním nárokem. Soudy nižších stupňů proto měly uplatnit zásadu subsidiarity trestní represe, neboť nároky účastníků dědického řízení mají být vyřešeny prostředky občanského práva. 9. Závěrem obviněný namítl, že se odvolací soud vůbec nevypořádal s argumentací, kterou obviněný uplatnil ve svém odvolání, namísto toho z rozsudku soudu prvního stupně převzal veškeré skutkové a právní závěry. Rozhodnutí odvolacího soudu neobsahuje žádné vlastní úvahy ani vypořádání se s argumentací obviněného, čímž došlo také k porušení jeho práva na soudní ochranu a spravedlivý proces. 10. Ze všech shora uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení odvolacího soudu, jakož i rozsudek soudu prvního stupně, a sám rozhodl tak, že se obviněný zprošťuje obžaloby, in eventum aby vrátil věc soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. III. Vyjádření k dovolání 11. K dovolání obviněného se vyjádřil nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, který po shrnutí dosavadního průběhu trestního řízení a dovolacích námitek obviněného se k nim vyjádřil následovně. 12. Obviněný svými námitkami zpochybňoval především výsledky provedeného dokazování, dožadoval se jiného hodnocení provedených důkazů, což však nemůže naplnit dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Za částečně relevantní označil námitky týkající se absence objektivní a subjektivní stránky trestného činu podvodu, jímž byl uznán vinným, a neuplatnění zásady subsidiarity trestní represe, přestože i jimi obviněný rozporoval převážně jen skutková zjištění soudů nižších stupňů. 13. Podle státního zástupce soudy nižších stupňů dostatečně prokázaly úmyslné zavinění obviněného. Z důkazů vyplývá, že v období, ve kterém došlo k uzavření darovací smlouvy, byl stav jeho matky natolik závažný, že v otázce převodu nemovitosti