5 Tdo 448/2011 — Nejvyšší soud

5 Tdo 448/2011 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:265b/1g Datum rozhodnutí:27. 4. 2011 Spisová značka:5 Tdo 448/2011 ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:5.TDO.448.2011.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Porušování povinnosti při správě cizího majetku Dotčené předpisy:§ 255 odst. 1,2 písm. b) předpisu č. 140/1961Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:12. 8. 2011 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 09.26.2011II.ÚS 2846/11JUDr. et PhDr. Stanislav Balíkodmítnuto02.03.2012 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 448/2011-28 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 4. 2011 o dovolání, které podal obviněný Ing. A. M., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 11. 2010, sp. zn. 5 To 69/2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 46 T 6//2005, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Obviněný Ing. A. M. byl rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 3. 9. 2008 (v písemném vyhotovení rozsudku je na s. 30 uvedeno nesprávné datum 5. 9. 2008), sp. zn. 46 T 6/2005, uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 4 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění účinném do 31. 12. 2009 (dále jen ve zkratce „tr. zák.“), kterého se měl dopustit skutkem popsaným ve výroku o vině v citovaném rozsudku. Za tento trestný čin a za trestný čin porušení povinnosti v řízení o konkursu podle § 126 odst. 1 tr. zák. (ve znění účinném do 31. 12. 2007), jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 29. 6. 2005, sp. zn. 2 T 18/2003, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 8. 11. 2006, sp. zn. 31 To 360/2005, a usnesením Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2008, sp. zn. 5 Tdo 157/2008, byl obviněný Ing. A. M. odsouzen podle § 250 odst. 4 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 5 let, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Podle § 53 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen rovněž peněžitý trest ve výměře 1 000 000,- Kč, přičemž pro případ, že by tento trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanovil mu soud prvního stupně podle § 54 odst. 3 tr. zák. náhradní trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců. Podle § 49 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen též trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu podnikatelských subjektů a v zákazu živnostenského podnikání „soukromých osob“ (správně mělo být „fyzických osob – podnikatelů“) na dobu 10 let. Současně Městský soud v Praze podle § 35 odst. 2 tr. zák. zrušil výrok o trestu v rozsudku Okresního soudu v České Lípě ze dne 29. 6. 2005, sp. zn. 2 T 18/2003, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 8. 11. 2006, sp. zn. 31 To 360/2005, jakož i všechna další rozhodnutí obsahově navazující na tento výrok, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo jeho zrušením, pozbyla podkladu. Naproti tomu soud prvního stupně podle § 226 písm. a), resp. podle § 226 písm. b) tr. řádu zprostil obviněného obžaloby státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 28. 4. 2005, sp. zn. KZv 396/98, pro skutky uvedené pod body 2. až 4. této obžaloby. Z podnětu odvolání obviněného Ing. A. M. a státní zástupkyně rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 17. 6. 2009, sp. zn. 5 To 24/2009, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b), c), d) tr. řádu zrušil napadený rozsudek soudu prvního stupně ohledně všech žalovaných skutků. Podle § 259 odst. 3 písm. a) a b) tr. řádu pak odvolací soud znovu rozhodl a uznal obviněného vinným trestným činem porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, 2 písm. a) a b) tr. zák. (ve znění účinném do 31. 12. 1997), kterého se dopustil skutkem podrobně popsaným ve výroku o vině v rozsudku odvolacího soudu. Za tento trestný čin byl obviněnému uložen podle § 255 odst. 2 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání 4 roků, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Podle § 49 odst. 1 tr. zák. odvolací soud uložil obviněnému i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu nebo člena statutárního orgánu právnických osob, které mají povolení působit jako banka, v trvání 5 let. Dále byl obviněnému uložen podle § 53 odst. 1 tr. zák. rovněž peněžitý trest ve výměře 1 000 000,- Kč, přičemž pro případ, že by tento trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanovil mu odvolací soud podle § 54 odst. 3 tr. zák. náhradní trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců. Podle § 259 odst. 3 tr. řádu Vrchní soud v Praze dále rozhodl tak, že podle § 226 písm. e) tr. řádu zprostil obviněného obžaloby státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 28. 4. 2005, sp. zn. KZv 396/98, pro skutky uvedené pod body 2. a 4. této obžaloby. Podle § 259 odst. 1 tr. řádu ohledně skutku uvedeného pod bodem 3. téže obžaloby odvolací soud vrátil věc Městskému soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí. Proti tomuto rozsudku Vrchního soudu v Praze podal obviněný Ing. A. M. dovolání, o kterém rozhodl Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) usnesením ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 5 Tdo 207/2010, tak, že z podnětu dovolání obviněného podle § 265k odst. 1, 2 tr. řádu částečně zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 6. 2009, sp. zn. 5 To 24/2009, a to ve výroku, kterým bylo podle § 259 odst. 3 písm. a), b) tr. řádu nově rozhodnuto o vině a trestu obviněného. Podle § 265k odst. 2 tr. řádu Nejvyšší soud zrušil také další rozhodnutí obsahově navazující na zrušenou část rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo jejím zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. řádu pak přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Na podkladě citovaného rozhodnutí dovolacího soudu se Vrchní soud v Praze znovu zabýval touto věcí a rozsudkem ze dne 5. 11. 2010, sp. zn. 5 To 69/2010, rozhodl podle § 258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 tr. řádu tak, že z podnětu odvolání obviněného Ing. A. M. zrušil napadený rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 3. 9. 2008, zn. 46 T 6/2005, ve výroku o vině týkajícím se bodu 1. obžaloby a rozsudek téhož soudu ze dne 30. 10. 2009, sp. zn. 46 T 6/2005, v celém rozsahu. Podle § 259 odst. 3 písm. a) a b) tr. řádu poté odvolací soud znovu rozhodl ve věci tak, že obviněného uznal vinným trestným činem porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. (ve znění účinném do 31. 12. 1997), kterého se dopustil skutkem podrobně popsaným ve výroku o vině v rozsudku odvolacího soudu. Za tento trestný čin byl obviněnému uložen podle § 255 odst. 2 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání 3 roků, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Podle § 49 odst. 1 tr. zák. odvolací soud uložil obviněnému též trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu nebo člena statutárního orgánu právnických osob, které mají povolení působit jako banka, a to v trvání 5 let. Naproti tomu odvolací soud podle § 172 odst. 2 písm. a), § 223 odst. 2 a § 257 odst. 1 písm. c) tr. řádu zastavil trestní stíhání obviněného pro skutek, kterým měl spáchat trestný čin poškozování věřitele podle § 256 odst. 1 písm. a), odst. 4 tr. zák. Týmž rozsudkem pak Vrchní soud v Praze podle § 256 tr. řádu zamítl odvolání státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze podaná proti oběma zmíněným rozsudkům soudu prvního stupně, neboť je neshledal důvodnými. Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 11. 2010, sp. zn. 5 To 69/2010, podal obviněný Ing. A. M. prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Podle názoru obviněného odvolací soud nesprávně vyložil ustanovení § 255 odst. 1 tr. zák. Obviněný zpochybnil naplnění zákonných znaků trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle citovaného ustanovení, a to zejména pokud jde o škodu a subjektivní i objektivní stránku. V rámci námitek týkajících se zavinění obviněný vytkl, že u úvěrových smluv, jejichž existence nebyla v řízení prokázána, nebylo řádně objasněno, čeho si měl být vědom při jejich podpisu. Podle jeho názoru nelze dovodit ani to, že by poskytoval jménem banky úvěry bez náležitého zajištění. Své dovolací námitky obviněný zaměřil i proti popisu skutku, z něhož údajně nevyplývá čas a způsob provedení zmíněného trestného činu. Navíc je obviněný přesvědčen, že v popisu sku