5 Tdo 474/2003 — Nejvyšší soud

5 Tdo 474/2003 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:6. 5. 2003 Spisová značka:5 Tdo 474/2003 ECLI:ECLI:CZ:NS:2003:5.TDO.474.2003.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 474/2003 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 6. května 2003 o dovolání, které podal obviněný J. K., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 12. 2002, sp. zn. 5 To 454/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 4 T 97/99, t a k t o : Podle § 265k odst. 1 tr. řádu s e z r u š u j e usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 12. 2002, sp. zn. 5 To 454/2002. Podle § 265k odst. 2 tr. řádu s e z r u š u j í také další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. řádu s e p ř i k a z u j e Městskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í : Obviněný J. K. byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 7. 8. 2002, sp. zn. 4 T 97/99, uznán vinným trestným činem porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák. (ve znění účinném do 31. 12. 1997), kterého se dopustil tím, že jako člen představenstva I. f. B. e., ch., p. a l. p., a. s., se sídlem P., T. 20, a jako pracovník F. I. s., spol. s r. o., se sídlem tamtéž, uzavřel v P. v H. ulici společně s již zemřelým P. H.: 1. dne 5. 4. 1996 s K., a. s., se sídlem P., A. 49, smlouvu o úplatném převodu 71 200 kusů akcií P. b., a. s., SIN 770940004177, v nominální hodnotě 1.000,- Kč za jednu akcii, a to celkem v hodnotě 71.200.000,- Kč; 2. dne 8. 4. 1996 s M. i., a. s., se sídlem P., A. 49, smlouvu o úplatném převodu 1 850 kusů akcií K., a. s., SIN 770950003010, v nominální hodnotě 20.000,- Kč za jednu akcii, a to celkem v hodnotě 37.000.000,- Kč; 3. dne 9. 4. 1996 s K., a. s., se sídlem P., A. 49, smlouvu o úplatném převodu 740 kusů akcií společnosti I. L., a. s., SIN 770940004201, v nominální hodnotě 20.000,- Kč za jednu akcii, a to celkem v hodnotě 34.800.000,- Kč, a to ačkoli se jednalo o tehdy veřejně neobchodovatelné akcie, přičemž tímto jednáním způsobil I. f. B. e., ch., p. a l. p., a. s., se sídlem P., T. 20, škodu v celkové výši nejméně 89.164.720,- Kč a porušil tím § 17 a § 24 odst. 1 zákona č. 248/1992 Sb., o investičních společnostech a investičních fondech, a jednal tak i v rozporu s odst. 1, 2 části I statutu tohoto fondu. Za to byl obviněný podle § 255 odst. 2 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 2 roky, jehož výkon mu byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 4 roky. Podle § 59 odst. 2 tr. zák. byla obviněnému současně uložena povinnost ve zkušební době podle svých sil nahradil škodu způsobenou trestným činem. Postupem podle § 228 odst. 1 a § 229 odst. 2 tr. řádu bylo dále rozhodnuto o nároku poškozeného I. f. B. d. - K., a. s., na náhradu škody. Citovaný rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 napadl obviněný J. K. odvoláním, které Městský soud v Praze usnesením ze dne 10. 12. 2002, sp. zn. 5 To 454/2002, podle § 256 tr. řádu jako nedůvodné zamítl. Opis uvedeného usnesení byl obviněnému doručen dne 3. 2. 2003, jeho obhájci a příslušnému státnímu zastupitelství dne 30. 1. 2003. Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze podal obviněný J. K. dne 18. 3. 2003 prostřednictvím svého obhájce dovolání, a to z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Obviněný především uvedl, že ve věci dříve činné soudy se nedostatečně zaobíraly subjektivní stránkou trestného činu, který je mu kladen za vinu, což považuje za zásadní pro posouzení, zda došlo k naplnění všech znaků příslušné skutkové podstaty. Obviněný v této souvislosti poukazuje na některé okolnosti ukončení jeho pracovního poměru ve společnosti F. I. s., spol. s r. o., a současně vyjadřuje svůj nesouhlas s konstatováním odvolacího soudu ohledně subjektivní stránky trestného činu, podle něhož obviněný tím, že nevyužil svého práva vypovídat, neumožnil ověření skutečností, které by býval na svou obhajobu uvedl. Obviněný se dále domnívá, že jeho obhájci nebylo umožněno, aby položil celou řadu otázek svědkům, přestože se jednalo o otázky, které jinak soud prvního stupně kladl také. Zásadní pochybení obviněný spatřuje v opakovaně vypracovaném znaleckém posudku, přičemž je toho názoru, že oba takto vzniklé posudky jsou vadné a že soudy se o ně při rozhodování neměly opírat. Obviněný rovněž nesouhlasí se závěry soudů činných dříve ve věci, pokud se týkají možnosti či nemožnosti nákupu veřejně neobchodovatelných akcií. Podle obviněného u předmětných akcií existoval předpoklad, že se stanou veřejně obchodovatelnými, přičemž limit pro nákup veřejně neobchodovatelných akcií od jednoho emitenta zákon č. 248/1992 Sb., o investičních společnostech a investičních fondech, neurčoval. Závěrem podaného dovolání obviněný J. K. navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen \"Nejvyšší soud\") zrušil napadené usnesení Městského soudu v Praze a aby věc vrátil tomuto soudu k opětovnému projednání odvolání. Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání obviněného J. K. do dne vydání tohoto usnesení nevyjádřila. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) především zkoumal, zda má podané dovolání všechny obsahové a formální náležitosti, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom Nejvyšší soud dospěl k následujícím závěrům: Podle § 265a odst. 1 tr. řádu lze dovoláním napadnout pouze pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. V posuzovaném případě je napadeným rozhodnutím usnesení Městského soudu v Praze jako odvolacího soudu, jímž bylo zamítnuto odvolání obviněného J. K. podané proti rozsudku, kterým byl tento obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest [§ 265a odst. 2 písm. h) tr. řádu]. Proti takovému druhu rozhodnutí je dovolání obecně přípustné. Dovolání podal obviněný prostřednictvím obhájce Mgr. M. Č., bylo proto podáno osobou oprávněnou podle § 265d odst. 1 písm. b) a odst. 2 tr. řádu. K podání dovolání došlo u Obvodního soudu pro Prahu 2 dne 18. 3. 2003, tj. v místě a ve lhůtě podle § 265e tr. řádu. V dovolání musí být dále uvedeno, z jakých důvodů je rozhodnutí napadáno, a to s odkazem na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) nebo 265b odst. 2 tr. řádu, o které se dovolání opírá (§ 265f odst. 1 tr. řádu). Obviněný poukazuje na důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy na to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Nejvyšší soud se dále zaměřil na posouzení oprávněnosti tohoto uplatněného dovolacího důvodu. Pokud jde o námitku týkající se správnosti či dostatečnosti posouzení subjektivní stránky předmětného trestného činu a námitku směřující proti správnosti použití některých ustanovení zákona o investičních společnostech a investičních fondech, může být taková vada úspěšně namítána prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Protože v části dovolání obviněného J. K., která vychází z citovaných výhrad obviněného a která se skutečně opírá o námitku nesprávného právního posouzení skutku, Nejvyšší soud neshledal žádný z důvodů k odmítnutí dovolání ve smyslu § 265i odst. 1 tr. řádu, přezkoumal podle § 265i odst. 3, 4 tr. řádu zákonnost a odůvodněnost napadeného usnesení Městského soudu v Praze, a to v rozsahu odpovídajícím uplatněné námitce a ze zmíněného důvodu uvedeného v dovolání, jakož i řízení předcházející napadenému rozhodnutí. Po přezkoumání dospěl Nejvyšší soud k závěru, že v tomto rozsahu je podané dovolání částečně důvodné. K uvedenému závěru o důvodnosti podaného dovolání dospěl Nejvyšší soud na podkladě následujících skutečností. V rámci konkretizace dovolacího důvodu obviněný J. K. v dovolání uvedl, že podle jeho názoru ve věci dříve činné soudy nedostatečně posoudily subjektivní stránku předmětného trestného činu a nesprávně aplikovaly některá ustanovení zákona o investičních společnostech a investičních fondech. Dále má za to, že došlo k pochybení, pokud soud prvního stupně neumožnil obhájci obviněného, aby kladl některé otázky svědkům, a jestliže soud použil znalecké posudky, které obviněný považuje za vadné. Nejvyšší soud především nemohl akceptovat druhou část námitek obviněného, které směřují proti provádění dokazo