5 Tdo 490/2008 — Nejvyšší soud

5 Tdo 490/2008 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:23. 4. 2008 Spisová značka:5 Tdo 490/2008 ECLI:ECLI:CZ:NS:2008:5.TDO.490.2008.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí -I.ÚS 692/08JUDr. Ivana Janůodmítnuto09.21.2011 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 490/2008 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. dubna 2008 o dovolání, které podal obviněný J. F. proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 11. 2007, sp. zn. 12 To 165/2007, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 2 T 67/2005, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Obviněný J. F. byl rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 16. 10. 2006, sp. zn. 2 T 67/2005, uznán vinným trestným činem porušení povinnosti v řízení o konkursu podle § 126 odst. 2 tr. zák. (ve znění účinném do 31. 12. 2007), kterého se společně s obviněným J. L. dopustili skutkem uvedeným ve výroku o vině v citovaném rozsudku. Za tento trestný čin byl obviněný J. F. odsouzen podle § 126 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců, jehož výkon mu byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 roky. Dále byl obviněnému podle § 53 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. uložen peněžitý trest ve výši 50 000,- Kč, přičemž pro případ, že by tento trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, soud podle § 54 odst. 3 tr. zák. stanovil náhradní trest odnětí svobody v trvání 10 měsíců. Podle § 49 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému rovněž uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu právnické osoby na dobu 4 roky. Proti uvedenému rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou podali obvinění J. F. a J. L. a státní zástupce v neprospěch posledně jmenovaného obviněného odvolání, o kterých rozhodl Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 14. 11. 2007, sp. zn. 12 To 165/2007, mimo jiné tak, že podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. řádu zrušil ve vztahu k obviněnému J. F. výrok o náhradním trestu odnětí svobody. Podle § 259 odst. 3 tr. řádu rozhodl odvolací soud znovu tak, že tomuto obviněnému uložil podle § 54 odst. 3 tr. zák. náhradní trest odnětí svobody v trvání 3 měsíce, přičemž v ostatních výrocích, které se ho týkají, zůstal napadený rozsudek soudu prvního stupně nedotčen. Krajský soud rozhodl rovněž o odvoláních spoluobviněného J. L. a státního zástupce. Obviněný J. F. podal dne 12. 3. 2008 proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Podle názoru obviněného svým jednáním nenaplnil všechny zákonné znaky trestného činu porušení povinnosti v řízení o konkursu podle § 126 odst. 2 tr. zák. (ve znění účinném do 31. 12. 2007), pro který byl stíhán a odsouzen. Jak v této souvislosti obviněný uvádí, soudy nižších stupňů se zaměřily pouze na zjišťování stavu úpadku ve formě předlužení, aniž by současně použily ustanovení § 1 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31. 12. 2007, o stavu úpadku dlužníka ve formě insolvence. Obviněný J. F. je přesvědčen, že k závěru o předlužení obchodní společnosti S., spol. s r. o., dospěly soudy obou stupňů jen na základě účetních dokladů, takže jejich zjištění je předčasné a neúplné. Podle názoru obviněného vymezení skutku ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně neodpovídá skutkové podstatě trestného činu, jímž byl uznán vinným, přičemž z provedeného dokazování údajně jednoznačně nevyplynulo, kdy se obchodní společnost S., spol. s r. o., dostala do stavu úpadku. Obviněný proto považuje za nesprávné závěry vyslovené ve znaleckém posudku znalce Ing. J. P., který podle obviněného přesně neoznačil okamžik vzniku stavu úpadku dlužníka. V této souvislosti obviněný zdůraznil, že ve stavu úpadku se mohla jmenovaná obchodní společnost ocitnout i přede dnem 1. 5. 2000, kdy jednání, pro které byl stíhán a odsouzen, nebylo trestným činem. Podle názoru obviněného tedy soudy nižších stupňů nesprávně použily ustanovení § 16 odst. 1 tr. zák. a pochybily i při použití zásady „in dubio pro reo“. V tomto postupu obviněný spatřuje nepřípustný zásah do svých ústavně zaručených práv. Dále obviněný J. F. poukazuje na změnu trestního zákona, k níž došlo v souvislosti s přijetím zákona č. 296/2007 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a některé zákony v souvislosti s jeho přijetím. Obviněný tvrdí, že citovaným zákonem zanikla trestnost posuzovaného činu, a proto již jen z tohoto důvodu by mělo dojít ke zrušení napadeného rozhodnutí. Navíc zánik trestnosti uvedeného trestného činu je podle obviněného významný i z hlediska použití zásady „in dubio pro reo“. Obviněný J. F. zpochybnil i správnost posouzení materiální stránky trestného činu, jímž byl uznán vinným. Podle přesvědčení obviněného byl totiž v době rozhodování soudů nižších stupňů již schválen zákon č. 296/2007 Sb. oběma komorami Parlamentu České republiky, což odvolací soud měl vzít v úvahu při svém rozhodování. Obviněný ve svém dovolání rovněž zpochybňuje naplnění formálních znaků trestného činu porušení povinnosti v řízení o konkursu podle § 126 odst. 2 tr. zák. (ve znění účinném do 31. 12. 2007). Jak dále obviněný zdůraznil, v posuzované věci jednal toliko z nevědomé nedbalosti, neboť nevěděl o možnosti ohrožení zájmu na řádném průběhu konkursního řízení. Závěrem svého dovolání obviněný J. F. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu, jakož i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 16. 10. 2006, sp. zn. 2 T 67/2005, a aby věc přikázal tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí. Nejvyšší státní zástupkyně se k dovolání obviněného J. F. do dne vydání tohoto usnesení Nejvyššího soudu nevyjádřila. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že obviněný J. F. podal dovolání jako oprávněná osoba [§ 265d odst. 1 písm. b) tr. řádu], učinil tak prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 tr. řádu), včas a na správném místě (§ 265e tr. řádu), jeho dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je obecně přípustné [§ 265a odst. 2 písm. a) tr. řádu], a podané dovolání obsahuje stanovené náležitosti (§ 265f odst. 1 tr. řádu). Pokud jde o dovolací důvod, obviněný J. F. opírá jeho existenci o ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. K výkladu tohoto dovolacího důvodu Nejvyšší soud připomíná, že může být naplněn tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v okolnosti, že rozhodná skutková zjištění neposkytují dostatečný podklad k závěru o tom, zda je stíhaný skutek vůbec trestným činem, popřípadě o jaký trestný čin se jedná. Podobně to platí o jiném nesprávném hmotně právním posouzení, které lze dovodit pouze za situace, pokud byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo. Obviněný J. F. však v části své argumentace nesouhlasí se skutkovými zjištěními, která ve věci učinily soudy nižších stupňů, zejména pokud namítá nesprávnost závěrů znaleckého posudku znalce Ing. J. P. a vytýká, že soudy vyvodily své závěry o úpadku ve formě předlužení pouze z účetních dokumentů obchodní společnosti S., spol. s r. o. Tím obviněný především zpochybňuje výsledky provedeného dokazování a shledává existenci dovolacího důvodu v chybném procesním postupu soudů nižších stupňů. Předpoklady pro jiné právní posouzení svého jednání tedy obviněný dovozuje v uvedeném rozsahu nikoli z argumentace odůvodňující odlišnou právní kvalifikaci skutku obsaženého ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, ale jen z jiných (pro obviněného příznivějších) skutečností, než jaké vzaly v úvahu soudy obou stupňů. K tomu Nejvyšší soud zdůrazňuje, že – jak vyplývá z ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu – důvodem dovolání nemůže být sama o sobě námitka vytýkající nesprávné (neúplné či odlišné) skutkové zjištění nebo vadné dokazování, neboť takový důvod zde zahrnut není. Dovolání není dalším odvoláním, ale je mimořádným opravný