5 Tdo 495/2018 — Nejvyšší soud

5 Tdo 495/2018 citace  Název judikátu:Nevěrná správa likvidátora obchodní společnosti Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:26. 9. 2018 Spisová značka:5 Tdo 495/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:5.TDO.495.2018.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Porušení povinnosti při správě cizího majetku Porušení povinnosti při správě cizího majetku úmyslné Dotčené předpisy:§ 220 odst. 1,2 písm. b) tr. zákoníku § 72 předpisu č. 513/1991Sb. § 70 odst. 2 předpisu č. 513/1991Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:18. 2. 2019 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 4.3.2019III.ÚS 761/19JUDr. Jiří Zemánekodmítnuto9.4.2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 495/2018-62 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 9. 2018 o dovolání, které podal obviněný M. B., proti usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 12. 12. 2017, sp. zn. 6 To 259/2017, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 48 T 105/2016, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného M. B. odmítá. Odůvodnění: I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 9. 8. 2017, sp. zn. 48 T 105/2016, byl obviněný M. B. uznán vinným přečinem porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1, 2 písm. b) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále ve zkratce jen „tr. zákoník“). Za to mu byl podle § 220 odst. 2 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání 18 měsíců, který byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 let. Dále mu byl podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku uložen peněžitý trest ve výměře 200 denních sazeb po 500 Kč, tedy v celkové výši 100 000 Kč. Podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku mu byl uložen náhradní trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců pro případ, že by peněžitý trest ve stanovené lhůtě nevykonal. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl rovněž uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce likvidátora na dobu 30 měsíců. 2. Podle rozsudku soudu prvního stupně se uvedeného trestného činu obviněný dopustil (zjednodušeně uvedeno) tím, že jako likvidátor obchodní společnosti Zlínské tiskárny, a. s. - v likvidaci, IČ: 00567647, se sídlem Zlín, Kudlov 505 (dále ve zkratce jen „Zlínské tiskárny“), uzavřel dne 21. 1. 2010 ve Z. za tuto obchodní společnost s obchodní společností C&I Management LLC, se sídlem 188805 Duquesne Drive, Tampa FL 33647 (dále ve zkratce jen „C&I Management“), dodatek č. 4 ke smlouvě o půjčce (dále ve zkratce též jen „dodatek“ či „dodatek č. 4“), na základě něhož nechal zaslat na účet obchodní společnosti C&I Management dne 2. 7. 2010 částku ve výši 2 000 000 Kč a dne 15. 7. 2010 částku ve výši 1 000 000 Kč. Tento finanční obnos získal z prodeje nemovitosti v rámci likvidace obchodní společnosti Zlínské tiskárny. Takto obviněný jednal i přesto, že si vzhledem ke svému postavení likvidátora a ke všem okolnostem likvidace společnosti, jakož i k okolnostem předchozí půjčky poskytnuté obchodní společnosti C&I Management, která nebyla splacena, musel být vědom, že ani tato půjčka (resp. navýšení půjčky) nebude splacena. Uzavřením smlouvy o půjčce a poskytnutím půjčky jednal nehospodárně a v rozporu s ustanovením § 72 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, účinném do 31. 12. 2013 (dále ve zkratce jen „obch. zák.“). Takováto riziková půjčka nevedla k zachování majetku společnosti, ani k jeho využití. Navíc obviněný půjčku ani po její splatnosti (k 31. 12. 2010) nevymáhal. Uvedeným jednáním porušil svou povinnost spravovat cizí majetek s péčí řádného hospodáře, která pro něj jako likvidátora vyplývala z ustanovení § 70 a § 194 odst. 5 obch. zák., čímž obchodní společnosti Zlínské tiskárny způsobil škodu ve výši 3 000 000 Kč. 3. Proti uvedenému rozsudku podal obviněný M. B. odvolání, o němž rozhodl Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně usnesením ze dne 12. 12. 2017, sp. zn. 6 To 259/2017, tak, že jej podle § 256 tr. řádu zamítl. II. Dovolání obviněného 4. Proti usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně podal obviněný M. B. prostřednictvím svého obhájce dovolání z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu. Obviněný byl přesvědčen, že v dosavadním trestním řízení nebylo prokázáno, že by svým jednáním popsaným ve skutkové větě rozsudku naplnil znaky objektivní stránky trestného činu porušení povinnosti při správě cizího majetku, natož pak znak zavinění ve formě úmyslu. Soudy nižších stupňů podle obviněného chybně vykládaly rozsah oprávnění likvidátora v průběhu likvidace. 5. Dovolatel konstatoval, že soud prvního stupně, jak vyplývá ze skutkové věty výroku rozsudku, považoval již samotné půjčení peněz v průběhu likvidace likvidátorem za jednání naplňující skutkovou podstatu trestného činu podle § 220 tr. zákoníku. Obviněný na poskytnutí úročené půjčky měl odlišný právní názor, který též prezentoval v odvolání, avšak s touto argumentací se soud druhého stupně vůbec nevypořádal, což činí jeho rozhodnutí nepřezkoumatelným. 6. Obviněný při uzavírání smlouvy o půjčce (resp. dodatku) počítal s její dočasností a výhodným úrokem. Konstatoval, že práva a povinnosti likvidátora byly v obchodním zákoníku definovány „velmi povšechně“, stejně tak i požadavek na péči řádného hospodáře, což podle obviněného nedává oprávnění takové jednání v konečném důsledku vedoucí ke škodě kriminalizovat. Dovolatel měl za to, že uzavření předmětného dodatku č. 4 ke smlouvě o půjčce za těchto okolností (dočasnost půjčky s velmi výhodným úrokem) spadá pod využití majetku, jak ho má na mysli ustanovení § 72 obch. zák. Nejednalo se tedy o exces ze zákonem stanovených pravidel a jednání protiprávní, aby mohla být vyvozena trestní odpovědnost za trestný čin porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 tr. zákoníku, ale o dovolený postup likvidátora. 7. Dovolatel dále zdůraznil, že se v řízení nikdo nepřipojil s požadavkem na náhradu škody v souvislosti s uzavřením dodatku č. 4, neboť dluh, byť s prodlením, byl včetně výhodně sjednaných úroků uhrazen. Byl proto přesvědčen, že jeho trestní odpovědnost byla právě i s ohledem na neexistenci skutečné škody uplatněna v rozporu se zásadou ultima ratio. 8. Podle obviněného soudy nižších stupňů vycházely ze dvou časových období. Jednak šlo o období do 31. 12. 2010, v němž obviněný uzavřel dodatek č. 4 ke smlouvě o půjčce, což mu bylo vytýkáno, jednak šlo o jeho nečinnost po termínu splatnosti půjčky, tj. po 31. 12. 2010. Nebylo tak vůbec zřejmé, zda na jednání obviněného soudy nižších stupňů hleděly jako na trvající nebo pokračující trestnou činnost, anebo zda podle nich k naplnění skutkové podstaty uvedeného trestného činu došlo dokonce již v okamžiku podpisu dodatku. Nelze tak podle obviněného z rozhodnutí soudů nižších stupňů dovodit, po jak dlouhou dobu bylo jednání obviněného považováno za trestné, ani kdy měla vzniknout tvrzená škoda. Upozornil též na to, že pozice obviněného byla o to složitější, že v mezidobí po splatnosti půjčky do odstoupení obviněného z pozice likvidátora odstoupilo zcela nestandardně celé vedení společnosti. 9. Obviněný dále v dovolání popřel, že by jednal úmyslně, byť třeba jen s úmyslem eventuálním. Byl přesvědčen, že i při vynaložení péče řádného hospodáře, kterou bylo možno po něm objektivně při uzavírání dodatku požadovat, nebyl schopen potenciální škodlivost následků svého jednání rozpoznat. Upozornil, že dodatek č. 4 byl uzavřen již v lednu 2010, avšak s účetnictvím se obviněný seznámil až na jaře roku 2010, k čemuž dospěl i soud prvního stupně ve svém rozsudku. Dovolatel tak nemohl být v lednu 2010 srozuměn s tím, že dosavadní půjčka splácena nebyla, a proto nebude splácena ani ta nová. Měl jen informace o tom, že statutární orgány společnosti s dlužníkem měly nadstandardní vztahy a že původní závazek byl několikrát modifikován. 10. Není ani podle obviněného pravdou, že by neusiloval o získání plnění z předmětné půjčky. S dlužníkem, obchodní společností C&I Management, se několikrát pokoušel jednat, což potvrzuje například dopis ze dne 3. 5. 2010 (na č. l. 327 trestního spisu) tehdejšímu mandatáři a zároveň předsedovi představenstva obchodní společnosti Zlínské tiskárny, svědku O. G., ve kterém obviněný žádal o podklady, kontakt na dlužníka apod. Dokonce již sama obžaloba na str. 7 připouští, že fakturou č. 210077 ze dne 31. 12. 2010 byly dlužníkovi řádně fakturovány úr