5 Tdo 533/2025 — Nejvyšší soud

5 Tdo 533/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. m) tr.ř. Datum rozhodnutí:30. 7. 2025 Spisová značka:5 Tdo 533/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:5.TDO.533.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Padělání a pozměnění peněz Dotčené předpisy:§ 233 odst. 2 alinea 2 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:CD Zveřejněno na webu:5. 9. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 533/2025-340 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 7. 2025 o dovolání, které podal obviněný J. T. proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 1. 2025, sp. zn. 6 To 385/2024, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 53 T 26/2022, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. T. odmítá. Odůvodnění:I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Okresního soudu v Chomutově ze dne 6. 5. 2024, sp. zn. 53 T 26/2022, byl obviněný J. T. pod bodem I. výroku o vině uznán vinným pokusem zločinu padělání a pozměnění peněz podle § 21 odst. 1 a § 233 odst. 2 alinea 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „tr. zákoník“), a pod bodem II. přečinem krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku. Za jednání pod bodem I. a za sbíhající se přečin krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Chomutově ze dne 11. 4. 2023, sp. zn. 52 T 79/2022, byl obviněný odsouzen podle § 233 odst. 2 a § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří a půl let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, a to za současného zrušení výroku o trestu z posledně uvedeného rozsudku Okresního soudu v Chomutově, spolu s dalšími rozhodnutími na tento výrok obsahově navazujícími, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Za skutek pod bodem II. výroku o vině byl obviněný odsouzen podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku k samostatnému trestu odnětí svobody v trvání patnácti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen rovněž do věznice s ostrahou. V adhezním řízení rozhodl Okresní soud v Chomutově tak, že podle § 228 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „tr. ř.“), uložil obviněnému povinnost zaplatit označeným poškozeným na náhradu škody finanční částky specifikované v tomto výroku. Podle § 229 odst. 1, resp. odst. 2 tr. ř. byli následně někteří poškození odkázáni se svým nárokem na náhradu škody, resp. s jeho zbytkem, na řízení ve věcech občanskoprávních. 2. Proti citovanému rozsudku v rozsahu výroku o vině pod bodem I. a výroku o trestu podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 29. 1. 2025, sp. zn. 6 To 385/2024, zamítl jako nedůvodné podle § 256 tr. ř. 3. Podstata skutku pod bodem I., v jehož rozsahu obviněný napadl výrok o vině odvoláním a následně i dovoláním (viz bod 4. a násl. níže), spočívala ve stručnosti v tom, že obviněný dne 8. 4. 2022 kolem 14:45 hodin v XY, v ulici XY, v prodejně XY v úmyslu získat neoprávněný majetkový prospěch předal za účelem rozměnění či drobného nákupu zboží obsluze prodejny K. A. bankovku nominální hodnoty 20 EUR, ačkoli věděl, že šlo o padělek, tedy oboustrannou barevnou neumělou reprodukci typu 1000, vzor série 15, sériové číslo UC1366259581, číslo typu 53, stupeň nebezpečnosti č. 5, přičemž jmenovaná padělek rozpoznala a do tržby jej nepřijala. II. Dovolání obviněného a vyjádření státního zástupce 4. Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem obviněný napadl dovoláním prostřednictvím svého obhájce, přičemž označil dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h), m) tr. ř. Jak již bylo avizováno, obviněný dovolání podal v rozsahu výroku o vině pod bodem I. rozsudku soudu prvního stupně a výroku o trestu, neboť nesouhlasil s tím, jak byla posouzena otázka jeho viny. Vzhledem k tomu, že odvolací soud se řádně nevypořádal s námitkami, které uplatnil již v odvolacím řízení, obviněný je zopakoval rovněž ve svém dovolání. 5. Obviněný v první řadě zpochybnil způsob, jakým soudy hodnotily výpověď svědkyně K. A. Po shrnutí skutečností, které jmenovaná uváděla jednak v rámci svého výslechu provedeného mimo hlavní líčení, jednak v samotném hlavním líčení, obviněný namítl, že její domněnka o tom, že chtěl bankovku rozměnit či za ni něco koupit, neměla oporu v provedeném dokazování. Obviněný v dosavadním průběhu trestního řízení opakovaně zdůrazňoval, že měl v úmyslu pouze ověřit, o jakou bankovku jde. Nikdy předtím platidlo v eurové měně v ruce neměl, spornou bankovku nalezl. Obviněný je navíc osobou bez domova, žijící mimo chápání a představy běžných lidí, tudíž na něj nelze klást stejné nároky, jaké jsou obvyklé u osob v jiné životní situaci. Obviněný není schopen rozpoznat, jaké má mít eurová bankovka ochranné prvky, barevné provedení apod. Skutkové závěry soudu prvního stupně přitom nelze opřít ani o provedený kamerový záznam, který je nekvalitní a neobsahuje zvukovou stopu. 6. Obviněný dále namítl, že bankovka nemohla plnit funkci oběživa a nemohla v nikom ani vyvolat pocit či přesvědčení, že je pravá. Jeho jednání proto mohlo být posouzeno nanejvýš jako „absolutně nezpůsobilý pokus“. Ve své výpovědi to ostatně potvrdila i svědkyně K. A., která ihned poznala, že nešlo o pravou bankovku, aniž by ji musela vzít do ruky. Nepotřebovala k tomu vidět ani nápis „Prop Copy“ nacházející se na její zadní straně. S odkazem na rozhodnutí uveřejněné pod č. 3/1991 Sb. rozh. tr. obviněný vyslovil domněnku, podle níž nemohl naplnit znaky skutkové podstaty podle § 233 odst. 2 alinea 2 tr. zákoníku, neboť bankovka byla zjevně nekvalitní „napodobeninou“. Byla vyrobena z obyčejného papíru, nebyla lesklá a ani nebyla vybavena žádným ochranným prvkem. Obviněný se tak mohl dopustit spíše trestného činu podvodu podle § 209 tr. zákoníku, k tomu nicméně chybí naplnění znaku spočívajícího ve způsobení škody nikoli nepatrné. Jeho jednání tudíž mohlo být právně posouzeno maximálně jako přestupek proti majetku podle § 8 odst. 1 písm. a) bod 3. zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, ve znění pozdějších předpisů. 7. Soudu prvního stupně obviněný rovněž vytkl, že bez bližšího odůvodnění zamítl jeho důkazní návrhy na výslech svědků I. S. a sestry obviněného, čímž zatížil své rozhodnutí vadou nepřezkoumatelnosti. Závěrem svého dovolání obviněný vyjádřil přesvědčení, že trestní řízení neproběhlo v souladu se zásadami spravedlivého procesu a v obecné rovině připomenul potřebu aplikace zásady in dubio pro reo i zásady subsidiarity trestní represe. 8. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení spolu s dalšími rozhodnutími obsahově navazujícími na zrušené rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem věc znovu projednat a rozhodnout. 9. K dovolání obviněného se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který označil námitky obviněného podřazené pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. za běžnou polemiku se skutkovými závěry soudů a způsobem hodnocení důkazů z jejich strany. Přitom neshledal žádný, natož zjevný, rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů. Také argumentaci obviněného ve vztahu k tzv. opomenutým důkazům je třeba odmítnout, neboť soud prvního stupně v odůvodnění svého rozsudku jasně vysvětlil, proč důkazním návrhům obhajoby nevyhověl. 10. Výhrady obviněného související s nesprávným právním posouzením skutku nepovažoval státní zástupce za opodstatněné. Z větší části jde podle jeho názoru o opakování námitek, s nimiž se již soudy obou stupňů vypořádaly. Verzi obviněného o ověření pravosti bankovky vyvrátila svědkyně K. A. Zároveň šlo o takový druh napodobeniny, o němž se ani obviněný nemohl domnívat, že jde o pravou bankovku. To však nevylučuje jeho trestní odpovědnost, neboť rozhodovací praxe Nejvyššího soudu dovodila, že i na padělky tohoto typu lze nahlížet jako na zaměnitelné s pravými penězi za situace, v níž jsou rozeznávací schopnosti omezené. Obviněný přitom nemohl mít žádné povědomí o zkušenostech obsluhy prodejny s používáním eurových bankovek k úhradě zboží. Skutečnost, že prodavačka spornou bankovku neakceptovala, má význam pouze z hlediska posouzení vývojového stadia trestného činu, který správně zůstal v pokusu. 11. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm