5 Tdo 536/2015 — Nejvyšší soud

5 Tdo 536/2015 citace  Název judikátu:Spolupachatelství. Příprava a pokus trestného činu Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:20. 5. 2015 Spisová značka:5 Tdo 536/2015 ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:5.TDO.536.2015.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Pokus trestného činu Zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby Dotčené předpisy:§ 21 odst. 1 tr. zákoníku § 240 odst. 1,3 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:29. 10. 2015 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 30.10.2015IV.ÚS 3208/15JUDr. Vladimír Sládečekodmítnuto19.1.2016 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 536/2015-47 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. 5. 2015 o dovolání, které podala obviněná L. V. , rozená N. , proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 1. 2015, sp. zn. 3 To 55/2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 7 T 22/2014, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Obviněná L. V. byla rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 1. 10. 2014, sp. zn. 7 T 22/2014, uznána vinnou pokusem zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 21 odst. 1 a § 240 odst. 1, 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále ve zkratce „tr. zákoník“), kterého se dopustila ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku (společně s již odsouzenou I. E. ) skutkem podrobně popsaným ve výroku o vině v citovaném rozsudku. Za pokus tohoto zločinu byla obviněná odsouzena podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 58 odst. 5 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 4 roků, pro jehož výkon byla podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazena do věznice s dohledem. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku jí byl uložen rovněž trest zákazu činnosti v oboru účetnictví v trvání 8 let. Proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně podala obviněná odvolání, o kterém rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 16. 1. 2015, sp. zn. 3 To 55/2014, tak, že ho podle § 256 tr. řádu zamítl jako nedůvodné. Proti zmíněnému usnesení Vrchního soudu v Praze podala obviněná L. V. prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřela o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu. Obviněná považuje trestní řízení za nezákonné, zejména pokud jde o postup, který uplatnily orgány činné v trestním řízení nejdříve vůči obviněné I. E. , přičemž poté zahájily trestní stíhání dovolatelky. Podle obviněné jsou nesprávné závěry soudů nižších stupňů ohledně plné moci, kterou jí vystavila jednatelka obchodní společnosti BA CAPITAL, s. r. o., protože obviněná nebyla daňovým subjektem a jen plnila pokyny jednatelky jmenované obchodní společnosti jako její účetní. Obviněná přitom popírá, že by znala obsah účetních dokladů a že by sama připravila nějaký účetní dokument, protože při spáchání posuzovaného zločinu byla použita jako tzv. živý nástroj. Obviněná vytkla i tzv. extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy a další námitky vznesla proti postupu soudu prvního stupně při ustanovení znalců a při provedení výslechu zaměstnankyň příslušného finančního úřadu, neboť podle jejího názoru mělo dojít k porušení jejich povinnosti mlčenlivosti. Obviněná nesouhlasí ani s hodnocením některých svědeckých výpovědí a s tím, že její jednání bylo posouzeno jako pokus trestného činu, protože mohlo jít nanejvýš o přípravu, která zde není trestná. Podle názoru obviněné není řádně odůvodněn ani druh trestu, který jí byl uložen, a jeho výše. Závěrem svého dovolání tedy obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. řádu zrušil napadené usnesení Vrchního soudu v Praze a aby podle § 265l odst. 1 tr. řádu přikázal věc tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí, případně aby sám podle § 265m tr. řádu rozhodl ve věci. Současně obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud odložil vykonatelnost rozhodnutí soudů obou stupňů. Nejvyšší státní zástupce se vyjádřil k dovolání obviněné L. V. prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jeho názoru převážná část námitek obviněné neodpovídá uplatněným dovolacím důvodům. Dále se státní zástupce podrobněji vyjádřil k některým skutkovým a procesním námitkám, zejména pokud jde o povinnost mlčenlivosti zaměstnanců správce daně a o postup při ustanovení znalců v této věci, přičemž v těchto směrech neshledal žádné pochybení. Státní zástupce nesouhlasí ani s námitkami obviněné, jimiž zpochybnila své spolupachatelství. Podle státního zástupce zjištěné okolnosti svědčí o tom, že šlo o promyšlený postup, jehož podstatou mělo být vylákání nadměrného odpočtu daně z přidané hodnoty. Za jedinou námitku, která formálně odpovídá dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, považuje státní zástupce tvrzení obviněné, podle něhož její jednání nebylo pokusem trestného činu. K tomu státní zástupce odkázal na skutkové závěry soudů nižších stupňů, z nichž jednoznačně vyplývá uvedené vývojové stadium trestného činu. Státní zástupce tedy závěrem svého vyjádření navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl dovolání obviněné, neboť je zjevně neopodstatněné. Nejvyšší soud po zjištění, že byly splněny všechny formální a obsahové podmínky k podání dovolání, dospěl k následujícím závěrům. Pokud jde o dovolací důvody, obviněná L. V. opírá své dovolání o ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu. K výkladu prvního z uvedených dovolacích důvodů Nejvyšší soud připomíná, že je dán jen tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v tom, že rozhodná skutková zjištění, z nichž vycházely soudy nižších stupňů, neposkytují dostatečný podklad k závěru, zda je stíhaný skutek vůbec trestným činem, popřípadě o jaký trestný čin se jedná. Podobně to platí o jiném nesprávném hmotně právním posouzení, které lze dovodit pouze za situace, pokud byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo. Obviněná L. V. ovšem v podstatné části svého dovolání nenamítá nesprávné právní posouzení skutku, jehož spácháním byla uznána vinnou, ani jiné nesprávné hmotně právní posouzení ve výše uvedeném smyslu, zejména pokud soudům nižších stupňů vytkla vadné hodnocení provedených důkazů, z nichž dovodily její trestní odpovědnost za pokus zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby, a nedostatečný rozsah dokazování. Obviněná zde zpochybnila především ty skutkové závěry, které se týkaly okolností vyhotovování daňových dokladů zahrnujících daň z přidané hodnoty. Dále obviněná brojila proti důkazům, které soudy provedly k otázce jejího úmyslného zavinění, a vytkla nesprávné hodnocení výpovědí svědků A. L. , M. J. , M. H. , Ing. Z. K. a E. Š. Tyto námitky nemohou bez dalšího naplnit dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, protože z nich nevyplývá, v čem je nesoulad právních závěrů soudu prvního stupně s rozhodnými skutkovými okolnostmi vyjádřenými zejména v popisu skutku v rozsudku soudu prvního stupně, jakou normu hmotného práva soudy nižších stupňů nesprávně použily nebo vyložily, jakou jinou právní normu nebo které její ustanovení měly použít, kterou otázku hmotného práva nesprávně posoudily a jak měla být správně posouzena apod. Totéž platí o námitkách obviněné, v nichž dovozuje neúčinnost důkazů v podobě jednak svědeckých výpovědí zaměstnankyň správce daně (z důvodu údajného porušení jejich povinnosti mlčenlivosti) a jednak znaleckých posudků prof. Ing. Zdeňka Votruby, CSc., a PhDr. Vladimíra Svobody (s poukazem na ustanovení těchto zpracovatelů jako znalců). Zmíněné námitky obviněné nejenže neodpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ale jsou i neopodstatněné. Nejvyšší soud proto nad rámec citovaného důvodu dovolání a k argumentaci obviněné zdůrazňuje následující skutečnosti. Pokud jde o povinnost mlčenlivost zaměstnanců správce daně, nyní je zakotvena v ustanoveních § 52 až § 55 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění pozdějších předpisů, a obdobná povinnost platila i podle § 24 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění účinném do 31. 12. 2010, tj. v době spáchání posuzovaného skutku. Podle § 24 odst. 1 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, platilo, že prac