5 Tdo 647/2021 — Nejvyšší soud

5 Tdo 647/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:22. 9. 2021 Spisová značka:5 Tdo 647/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:5.TDO.647.2021.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:9. 2. 2022 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí III.ÚS 647/22 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 647/2021-1193 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. 9. 2021 o dovolání, které podal obviněný M. P., nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 11. 2020, sp. zn. 5 To 56/2020, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 1 T 81/2018, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného M. P. odmítá. Odůvodnění: I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 11. 12. 2019, sp. zn. 1 T 81/2018, byl obviněný M. P. uznán vinným zločinem poškození věřitele podle § 222 odst. 2 písm. a), odst. 4 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále ve zkratce jen „tr. zákoník“). Za tento zločin byl obviněnému uložen podle § 222 odst. 4 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 3 let, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 4 let. Podle § 228 odst. 1 tr. řádu byla obviněnému uložena povinnost k náhradě škody poškozenému M. S., v částce ve výši 8 631 000 Kč. 2. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný a poškozený odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ostravě, jako soud odvolací, svým rozsudkem ze dne 30. 11. 2020, sp. zn. 5 To 56/2020, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. řádu z podnětu odvolání obviněného rozsudek soudu prvního stupně zrušil v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. řádu sám rozhodl o vině obviněného přečinem poškození věřitele podle § 222 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, ve znění zákona č. 333/2020 Sb., kterým se mění zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Obviněnému uložil podle § 222 odst. 3 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 2 let a 6 měsíců, jehož výkon podmíněně odložil podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku na zkušební dobu v trvání 4 let. Znovu pak bylo rozhodnuto i o povinnosti obviněného k náhradě škody poškozenému M. S., v částce 8 631 000 Kč. 3. Skutková zjištění, na jejichž základě byl obviněný uznán vinným shora uvedeným přečinem, jsou podrobně konkretizována v citovaném rozsudku, ve stručnosti spočívají v tom, že obviněný v době od 14. 9. 2010 do 31. 12. 2016 jako jediný jednatel a zároveň společník obchodní společnosti K., se záměrem znemožnit vyplacení vypořádacího podílu ve výši 50 % z vlastního kapitálu této společnosti, částky 10 220 000 Kč, s příslušenstvím M. S., jehož účast ve společnosti zanikla dnem 14. 9. 2010, odprodal dne 15. 12. 2010 dlouhodobý i drobný dlouhodobý majetek této společnosti, konkretizovaný v tomto rozsudku obchodní společnosti M., za částku 508 680 Kč a následně nájemní smlouvou ze dne 1. 1. 2012 si veškerý tento prodaný majetek pro obchodní společnost K., zpětně pronajal a za nájem těchto věcí za rok 2012 pronajímateli byla uhrazena částka 435 600 Kč, včetně DPH a za rok 2013 částka 217 800 Kč, včetně DPH. Dále se stejným cílem dne 14. 9. 2011 jménem obchodní společnosti K., obviněný sjednal s L. K. smlouvu o úplatném převodu obchodního podílu této společnosti ve výši 50 % za dohodnutou kupní cenu 2 000 000 Kč, ačkoli obviněný věděl, že hodnota vlastního kapitálu obchodní společnosti za rok 2011 byla 15 069 000 Kč (hodnota 50 % podílu obchodní společnosti odpovídala částce 7 534 500 Kč), takto vzniklou pohledávku za nabyvatelem tohoto obchodního podílu jménem obchodní společnosti postoupil dne 6. 6. 2012 P. D., která za ni do konce roku 2012 uhradila ve třech splátkách pouze částku 800 000 Kč, později již žádnou další částku nezaplatila. Dále dne 16. 10. 2013 s právními účinky vkladu ke dni 21. 10. 2013 převedl obviněný jménem obchodní společnosti K., kupními smlouvami o převodu vlastnického práva k nemovitostem z majetku této společnosti do majetku obchodní společnosti Colet trade, s. r. o., jednak rodinný dům č. p. XY s přilehlými pozemky v katastrálním území XY, okr. XY, v účetní hodnotě 1 485 761,35 Kč, za sjednanou kupní cenu 801 928,80 Kč, na základě této kupní smlouvy obchodní společnost Colet trade, s. r. o., uhradila prodejci pouze 100 000 Kč, neboť následně obviněný za obchodní společnost K., uzavřel s kupujícím dne 30. 10. 2013 nájemní smlouvu na předmětné nemovitosti s měsíčním nájemným 9 680 Kč, včetně DPH a nedoplatek kupní ceny 701 928,80 Kč započetl proti dlužnému nájemnému, jednak provozní areál v katastrálním území XY, s pozemky a příslušenstvím, v účetní hodnotě 8 289 166,82 Kč za sjednanou kupní cenu ve výši 4 517 306,70 Kč, přičemž obchodní společnost Colet trade, s. r. o., z kupní ceny uhradila jen 1 260 000 Kč, neboť následnou nájemní smlouvou ze dne 30. 10. 2013 tyto nemovitosti obviněný za obchodní společnost K., opět pronajal za měsíční nájemné 121 000 Kč, včetně DPH a nedoplatek kupní ceny ve výši 3 357 306,70 Kč byl započten oproti dlužnému nájemnému. Konečně dne 12. 3. 2014 obviněný jménem obchodní společnosti K., sjednal s obchodní společností M., které byl rovněž jednatelem, smlouvu o převzetí dluhu, na jejímž základě obchodní společnost M., převzala dluh obchodní společnosti K., z úvěrové smlouvy č. 1321905391 ve výši 357 318 Kč na financování vozidla Renault Mégane Grandtour 1,6 Dynamique, RZ XY, přičemž následně smlouvou o nájmu ze dne 1. 4. 2014 toto vozidlo od obchodní společnosti M., pro obchodní společnost K., opět pronajal za měsíční nájemné 7 260 Kč, včetně DPH, ačkoli původní měsíční splátka dluhu činila jen 6 617 Kč. Těmito pro obchodní společnost K., nevýhodnými majetkovými dispozicemi, nepřinášejícími jí odpovídající protiplnění, výrazně zhoršil efektivitu jejího hospodaření a snížil hodnotu jejího majetku, reálně použitelného k uspokojení předmětné pohledávky poškozeného M. S., a způsobil mu tak škodu nejméně 9 631 000 Kč. II. Dovolání obviněného 4. Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný M. P. prostřednictvím svého obhájce dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť závěry o jeho vině spočívají na nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotně právním posouzení. 5. Oba soudy, které ve věci rozhodovaly, podle obviněného nesprávně určily výši škody, kterou je nutno stanovit jako rozdíl mezi tím, co by poškozený jako věřitel obdržel v případě, že by nedošlo k jednání obviněného, označenému jako trestně právní, a tím, co poškozený reálně obdržel za současného stavu. Obviněný vytkl odvolacímu soudu, že v tomto směru nerespektoval judikaturu Nejvyššího soudu, zejména publikované rozhodnutí č. 36/2007-III. Sb. rozh. tr., podle něhož škoda způsobená trestným činem poškození věřitele podle § 222 tr. zákoníku se odvíjí od výše úbytku majetku dlužníka, popřípadě tam, kde zcizený majetek přesahuje splatné pohledávky, od souhrnu pohledávek, jejichž uspokojení bylo zmařeno. Výše způsobené škody odpovídá celé výši zmařených pohledávek jen tehdy, je-li hodnota majetku dlužníka, který dlužník zcizil, stejná nebo vyšší; je-li hodnota majetku nižší, škoda je jen v této výši. Škoda na majetku poškozeného věřitele spočívá v tom, že tento věřitel neobdržel od dlužníka plnění k uspokojení své pohledávky, nedošlo k důvodně očekávanému přírůstku na majetku věřitele, kterého by jinak bylo možno dosáhnout, kdyby dlužník nejednal způsobem uvedeným v ustanovení § 222 tr. zákoníku. V tomto směru obviněný odkázal i na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2018, sp. zn. 5 Tdo 922/2018. Výše škody se totiž odvíjí od hodnoty zničeného, poškozeného, zatajeného, zcizeného, učiněného neupotřebitelným nebo odstraněného majetku dlužníka, kterého by jinak bylo možno k uspokojení pohledávek věřitele použít. Přitom spočívá-li poškození věřitele v tom, že dlužník prodal svůj majetek použitelný k uspokojení pohledávky věřitele a obdržel za něj kupní cenu, kterou nepoužil k uspokojení pohledávky věřitele, pak daň z přidané hodnoty, kterou byl takový prodej majetku zatížen, kterou je dlužník povinen odvést příslušnému finančnímu úřadu, nemůže být součástí výše škody způsobené takto věřiteli, což platí i pro výši případně získaného prospěchu, pokud je zna