5 Tdo 746/2014 – Nejvyšší soud

5 Tdo 746/2014-53 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. listopadu 2014 o dovoláních, která podali obvinění Mgr. H. K., a Ing. L. J., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 8. 2013, sp. zn. 4 To 84/2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 72 T 7/2011, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněných Mgr. H. K. a Ing. L. J. o d m í t a j í . O d ů v o d n ě n í Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 17. 12. 2012, sp. zn. 72 T 7/2011, byla obviněná Mgr. H. K. uznána vinnou pokusem zločinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 21 odst. 1 a § 329 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. f) tr. zákoníku a pokusem zločinu sjednání výhody při zadávání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 21 odst. 1 a § 256 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zákoníku. Obviněný Ing. L. J. byl odsouzen za pomoc k pokusu zločinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 24 odst. 1 písm. c), § 21 odst. 1 a § 329 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. f) tr. zákoníku, dále pomocí k pokusu zločinu sjednání výhody při zadávání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 24 odst. 1 písm. c), § 21 odst. 1 a § 256 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zákoníku. Za to byla obviněná Mgr. H. K. odsouzena podle § 329 odst. 2 tr. zákoníku a § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v délce čtyř let, pro jehož výkon byla zařazena podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku do věznice s ostrahou. Obviněnému Ing. L. J. soud uložil podle § 329 odst. 2 tr. zákoníku a § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře tří let a šesti měsíců, pro jehož výkon jej zařadil do věznice s ostrahou podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Rovněž bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněného V. S. Proti uvedenému rozsudku podali odvolání všichni obvinění a státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Ostravě. Krajský soud v Ostravě o nich rozhodl rozsudkem ze dne 14. 8. 2013, sp. zn. 4 To 84/2013, jímž z podnětu všech podaných odvolání zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu. Poté sám znovu rozhodl tak, že obviněnou Mgr. H. K. uznal vinnou pokusem zločinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 21 odst. 1 a § 329 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. f) tr. zákoníku ve znění účinném do 30. 11. 2011 a pokusem zločinu sjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 21 odst. 1 a § 256 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zákoníku. Obviněný Ing. L. J. byl uznán vinným pomocí k pokusu zločinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 24 odst. 1 písm. c) /v napadeném rozsudku vadně označeno písm. a)/, § 21 odst. 1 a § 329 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. f) tr. zákoníku, ve znění účinném do 30. 11. 2011, a pomocí k pokusu zločinu sjednání výhody při zadávání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 24 odst. 1 písm. c), § 21 odst. 1 a § 256 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zákoníku. Obviněné Mgr. H. K. odvolací soud uložil podle § 329 odst. 2 tr. zákoníku, ve znění účinném do 30. 11. 2011, a § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon ji zařadil podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku do věznice s dozorem. Obviněný Ing. L. J. byl odsouzen podle § 329 odst. 2 tr. zákoníku ve znění účinném do 30. 11. 2011 a § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let se zařazením do věznice s dozorem podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Soud rovněž znovu rozhodl o vině a trestu spoluobviněného V. S. Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 8. 2013, sp. zn. 4 To 84/2013, napadli obvinění Mgr. H. K. a Ing. L. J. dovoláními podanými prostřednictvím jejich obhájců Mgr. Lumíra Kapiase a JUDr. Hany Reclíkové. Obviněná Mgr. H. K. podala svůj mimořádný opravný prostředek z dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Upozornila na existenci extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními a právními závěry soudů a z něho vyplývající možnost zásahu do skutkových zjištění v rámci řízení o dovolání, přičemž poukázala na nález Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2005, sp. zn. IV. ÚS 216/04, ve kterém se Ústavní soud vyslovil proti příliš restriktivnímu výkladu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Podle přesvědčení obviněné rozhodl odvolací soud o její vině na základě nezákonných či nezákonně získaných důkazů, které proto byly procesně nepoužitelné. Konkrétně se jednalo o informace opatřené orgány činnými v přípravném řízení z počítače obviněného Ing. L. J. umístěného v jeho kanceláři, a to v rámci prohlídky prostor, v nichž společnost Bytostav Poruba, a.s. sídlila. Příkaz k provedení této prohlídky vydaný státním zástupcem Krajského státního zastupitelství v Ostravě dne 26. 1. 2010 pod sp. zn. 1 KZN 4281/2009 byl zrušen nálezem Ústavního soudu ze dne 2. 9. 2010, sp. zn. II. ÚS 860/2010, se všemi právními důsledky bez ohledu na později vydané stanovisko Pléna Ústavního soudu ze dne 14. 12. 2010, sp. zn. Pl. ÚS-st. 31/10. Odmítla taktéž názor odvolacího soudu, že Ústavním soudem byl sice zrušen daný příkaz státního zástupce, ale nemohl zrušit dobrovolné vydání věcí, které učinil statutární orgán společnosti Bytostav Poruba, a.s. Ing. J. U. Obviněná upozornila na to, že pokud by se daná prohlídka na základě zrušeného příkazu k prohlídce jiných prostor v sídle uvedené obchodní společnosti neuskutečnila, nedošlo by ani k „dobrovolnému“ vydání předmětných věcí. Procesní nepoužitelnost odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu spatřovala obviněná v chybném postupu podle § 88 odst. 6 tr. řádu, neboť odposlechy byly povoleny v trestní věci vedené pro jiný skutek, v níž následně nebylo trestní stíhání proti obviněnému Ing. L. J. vůbec zahájeno a došlo k jejímu odložení. Z ustanovení § 88 odst. 6 tr. řádu podle obviněné Mgr. H. K. vyplývá, že v jiné trestní věci, než je ta, v níž byl soudem nařízen a proveden odposlech, lze jeho obsah užít jako důkaz jen tehdy, pokud je i v této věci vedeno trestní stíhání pro trestný čin uvedený v odstavci 1, nebo souhlasí-li s tím uživatel odposlouchávané stanice. To se však v posuzované věci nestalo, neboť Okresní soud v Ostravě vydal příkaz k záznamu telefonního čísla tehdy užívaného spoluobviněným Ing. L. J. dne 20. 11. 2009 pro skutek spáchaný jmenovaným v souvislosti s jednáním se zástupcem společnosti Vítkovice Remont, a. s., a stavbou Integrovaného bezpečnostního centra. V této věci však nedošlo k zahájení trestního stíhání a dne 31. 8. 2010 byla věc odložena podle § 159a odst. 1 tr. řádu. Obviněná rovněž odmítla úvahy soudů obou stupňů, jimiž reagovaly na požadavek obhajoby k odmítnutí použití těchto odposlechů jako důkazu v projednávané věci mj. poukazem na důvodovou zprávu k novelizaci ustanovení § 88 odst. 6 tr. řádu provedenou zákonem č. 335/2011 Sb., a to s ohledem na data nařízení a provádění záznamu telefonních hovorů spoluobviněného Ing. L. J., způsob rozhodnutí ve věci, v níž byl nařízen a okamžik zahájení trestního stíhání proti její osobě v projednávané věci. Poslední okruh výhrad, které obviněná v dovolání uplatnila, se týkal způsobu výpočtu výše škody, kterou soudy nesprávně určily jako rozdíl mezi cenovými nabídkami společností Teplotechna Ostrava, a.s. a Bytostav Poruba, a.s. Přitom pokud by se vítězem soutěže stala společnost Bytostav Poruba a. s., nemohla by zadavateli vzniknout žádná škoda. Nabídková cena této společnosti byla totiž nižší, než náklady na realizaci stavby určené znaleckým posudkem opatřeným v této trestní věci od znaleckého ústavu ÚRS Praha, a.s. Závěrem svého dovolání proto obviněná Mgr. J. K. Nejvyššímu soudu navrhla, aby napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 8. 2013, sp. zn. 4 To 84/2013, zrušil a věc tomuto soudu přikázal znovu projednat a rozhodnout, zároveň také navrhla odklad výkonu napadeného rozhodnutí podle § 265o odst. 1 tr. řádu. Obviněný Ing. L. J. rovněž opřel své dovolání o důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť podle něj napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, a důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu v jeho druhé alternativě, když bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. řádu, přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený pod písmenem g). Obviněný argumentoval zcela shodně jako první dovolatelka a odkazem na existenci extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy považoval dokazování za vadné v důsledku použití nezákonně opatřených důkazů vyplývajících jak z prohlídky v sídle společnosti Bytostav Poruba a. s., tak též z obsahu telefonních záznamů pořízených ve věci, v níž nedošlo k zahájení trestn