5 Tdo 861/2018 — Nejvyšší soud

5 Tdo 861/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:16. 1. 2019 Spisová značka:5 Tdo 861/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:5.TDO.861.2018.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Pomocník Spolupachatelství Škoda Škoda značná Zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění Změna právní kvalifikace Dotčené předpisy:§ 254 odst. 1 alinea 1 tr. zákoníku § 254 odst. 1 alinea 3 tr. zákoníku § 254 odst. 3 tr. zákoníku § 23 tr. zákoníku § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:30. 3. 2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 861/2018-55 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. 1. 2019 o dovolání obviněných L. D., nar. XY v XY, bytem XY, a M. D., nar. XY v XY, bytem XY, fakticky bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 21. 2. 2018, sp. zn. 2 To 241/2017, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 4 T 79/2016, takto: Podle § 265k odst. 1 tr. řádu se zrušuje usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 21. 2. 2018, sp. zn. 2 To 241/2017, a rozsudek Okresního soudu v Přerově ze dne 20. 4. 2017, sp. zn. 4 T 79/2016. Podle § 265k odst. 2 věta druhá tr. řádu se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. řádu se Okresnímu soudu v Přerově přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění:I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Přerově ze dne 20. 4. 2017, sp. zn. 4 T 79/2016, byli obvinění L. D. a M. D. uznáni vinnými přečinem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254 odst. 1 alinea první, odst. 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „tr. zákoník“), kterého se dopustili (stručně řečeno) tím, že: L. D. jako jediný jednatel a společník obchodní společnosti L. S., IČO: XY, s rejstříkovým sídlem XY a M. D. jako její společník a oba obvinění současně jako osoby fakticky jednající a vystupující jejím jménem a na její účet, v období od 1. 1. 2010 do 15. 10. 2010 v XY a na jiných místech, při vědomí si nepříznivé finanční situace a množství neuhrazených závazků společnosti po splatnosti, ve vzájemné shodě a v úmyslu vyhnout se plnému uspokojení věřitelů společnosti: - z podnikatelských účtů společnosti vedených u Komerční banky, a. s., pod č. XY a u GE Money Bank, a. s., pod č. XY, bez jakéhokoli zaúčtování v účetní evidenci provedli v období od 1. 1. 2010 do 13. 10. 2010 hotovostní výběry v celkové výši 8 180 000 Kč, kdy samotné založení účtu č. XY ze dne 24. 8. 2010, jakož i úhrady pohledávek dle faktur č. 04/2010, 05/2010, 06/2010, 07/2010, 09/2010 a 11/2010 v úhrnné výši 5 225 494 Kč na těchto účtech ve dnech 29. 6. 2010 a 20. 7. 2010 přijaté, zatajili před P. S., která za společnost FINED, s. r. o., se sídlem Wilsonova 3, Přerov, jako jediná pro L. S., v dané době zpracovávala účetnictví, - ve dnech 26. 9. 2010 a 15. 10. 2010 přijali od odběratele L. S., V. Z., IČO: XY, s místem podnikání XY, hotovostní úhrady faktur č. 12/2010 ze dne 26. 8. 2010, znějící na částku 231 024 Kč a č. 20/2010 ze dne 15. 10. 2010, znějící na částku 254 587 Kč, aniž by tyto nechali zaúčtovat v účetní evidenci, kdy s těmito disponibilními aktivy společnosti v úhrnné výši 8 665 611 Kč naložili blíže nezjištěným způsobem, načež s věřiteli přestali jakkoli komunikovat a společnost dne 27. 8. 2010 účelově převedli na R. Č., nar. XY, bytem XY, jenž jednatelství a obchodní podíl ve společnosti nenabyl v úmyslu provozovat jejím jménem podnikatelskou činnost, nýbrž proto, aby sehrál roli tzv. bílého koně a zastřel skutečný stav věci, pro nedostupnost účetnictví společnosti ve smyslu zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, tak trvale znemožnili řádné zjištění, přezkoumání a uspořádání majetkových poměrů společnosti, zejména pak ty okolnosti, z jakého právního důvodu vybrali z bankovních účtů společnosti peněžní prostředky v hotovosti a na co je případně použili, stejně jako přijaté platby od V. Z., čímž vzhledem k nedostatku majetku postačujícího k úhradě závazků společnosti trvale zmařili uspokojení oprávněných pohledávek věřitelů vyjmenovaných ve skutkové větě rozhodnutí nalézacího soudu s uvedením výše jednotlivých neuhrazených pohledávek. Celková škoda, kterou společným jednáním obvinění způsobili, byla vyčíslena na 4 099 047 Kč. 2. Obviněný L. D. byl za spáchání tohoto trestného činu odsouzen podle § 254 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon byl podle § 84 a § 85 odst. 1 tr. zákoníku za současného vyslovení dohledu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let. Podle § 85 odst. 2 tr. zákoníku bylo obviněnému uloženo, aby ve zkušební době podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil. Podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku byl dále obviněnému uložen peněžitý trest ve výměře 100 000 Kč, který se skládá ze sto denních sazeb ve výši 1 000 Kč za jednu denní sazbu. Pro případ nevykonání tohoto peněžitého trestu byl obviněnému podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku uložen náhradní trest odnětí svobody v trvání pěti měsíců. Konečně byl podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku obviněnému L. D. uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu nebo člena statutárního orgánu v obchodních korporacích či jejich zastupování na základě plné moci nebo prokury v trvání pěti let. 3. Obviněný M. D. byl za spáchání výše uvedeného trestného činu odsouzen podle § 254 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon byl podle § 84 a § 85 odst. 1 tr. zákoníku za současného vyslovení dohledu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let. Podle § 85 odst. 2 tr. zákoníku bylo obviněnému uloženo, aby ve zkušební době podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil. Podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku byl dále obviněnému uložen peněžitý trest ve výměře 100 000 Kč, který se skládá ze sto denních sazeb ve výši 1 000 Kč za jednu denní sazbu. Pro případ nevykonání tohoto peněžitého trestu byl obviněnému podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku uložen náhradní trest odnětí svobody v trvání pěti měsíců. Konečně byl podle § 71 odst. 1 tr. zákoníku obviněnému M. D. uložen trest propadnutí náhradní hodnoty, a to osobního motorového vozidla zn. BMW 530 DA 5/D, RZ XY, r. v. 2003, barvy černé-metal, VIN: XY. 4. Rozhodnutím nalézacího soudu byla současně oběma obviněným uložena podle § 228 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (dále jen „tr. řád“), povinnost zaplatit společně a nerozdílně náhradu škody způsobené trestným, přičemž výše náhrad jednotlivým poškozeným byla v rozsudku podrobně uvedena. Podle § 229 odst. 1 tr. řádu, pak byli tři poškození (společnost BETA SPEDICE, s. r. o., J. P. a společnost GSE, spol. s r. o.) odkázáni se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 5. Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci projednal odvolání obou obviněných ve veřejném zasedání konaném dne 21. 2. 2018 a usnesením ze dne 21. 2. 2018, sp. zn. 2 To 241/2017 (dále také jako „napadené rozhodnutí“), jej podle § 256 tr. řádu zamítl jako nedůvodné. Odvolací soud dospěl k závěru, že v předchozím řízení bylo jednoznačně prokázáno, že obvinění vybrali finanční hotovost z účtů, převzali platby ve výši přes 5 mil. Kč od společnosti BERGER BOHEMIA, a. s., a finanční hotovost od V. Z., přičemž výběr a převzetí zmíněných částek zatajili před S., která jim vedla účetnictví a připravovala podání daňového přiznání, poté M. D. převzal od S. účetnictví, které částečně předali R. Č., avšak s podstatnou částí účetnictví naložili v rozporu se zákonem o účetnictví a zmařili tak zjištění stavu majetku jejich společnosti a uspokojení pohledávek věřitelů. Úmysl obviněných si takto počínat je dokladován i tím, že při převodu společnosti na R. Č. nebyla provedena inventarizace majetku. Odvolací soud přitakal i závěrům nalézacího soudu stran otázky, zda subjektem přečinu podle § 254 tr. zákoníku může být obviněný M. D., který byl ve společnosti L. S., toliko společníkem. Správnými shledal odvolací soud i úvahy nalézacího soudu, kterými byl veden při ukládání trestů, a způsob, jakým rozhodl o nárocích poškozených. Po zhodnocení všech těchto skutečností odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání obviněných L. D. a M. D. nejsou důvodná. II. Dovolání a vyjádření k němu A) Dovolání obviněných 6. Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 21. 2. 2