5 Tdo 875/2009 — Nejvyšší soud

5 Tdo 875/2009 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 9. 2009 Spisová značka:5 Tdo 875/2009 ECLI:ECLI:CZ:NS:2009:5.TDO.875.2009.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 875/2009 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. září 2009 o dovolání, které podal obviněný Ing. P. M., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. 12. 2008, sp. zn. 7 To 478/2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 1 T 308/2006, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Obviněný Ing. P. M. byl rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 31. 3. 2008, sp. zn. 1 T 308/2006, uznán vinným trestným činem poškozování věřitele podle § 256 odst. 1 písm. a), odst. 4 tr. zák., kterého se dopustil skutkem popsaným ve výroku o vině v citovaném rozsudku. Za tento trestný čin byl obviněný Ing. P. M. odsouzen podle § 256 odst. 4 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 3 roků. Podle § 60a odst. 1, 2 tr. zák. byl obviněnému výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 5 let za současného vyslovení dohledu. Podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu nebo člena kolektivního statutárního orgánu obchodních společností a družstev na dobu 5 let. Postupem podle § 228 odst. 1 a § 229 odst. 2 tr. řádu bylo rozhodnuto o nárocích na náhradu škody uplatněných poškozenými podrobně označenými v rozsudku soudu prvního stupně. Naproti tomu Okresní soud v Prostějově podle § 226 písm. b) tr. řádu zprostil obviněného Ing. P. M. obžaloby státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Prostějově ze dne 19. 12. 2006, sp. zn. 1 ZT 375/2006, pro skutek, v němž obžaloba spatřovala trestný čin porušení povinnosti v řízení o konkursu podle § 126 odst. 2 tr. zák., ve znění účinném do 31. 12. 2007. O odvoláních obviněného Ing. P. M. a státního zástupce rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 4. 12. 2008, sp. zn. 7 To 478/2008, tak, že obě odvolání podle § 256 tr. řádu zamítl jako nedůvodná. Obviněný Ing. P. M. podal dne 1. 4. 2009 prostřednictvím svého obhájce proti citovanému usnesení Krajského soudu v Brně dovolání, které opřel o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu. Podle názoru obviněného se soudy obou stupňů nesprávně vypořádaly s výší škody, která v posuzované věci mohla dosáhnout nejvýše částky 4 560 230,30 Kč, což odpovídá toliko právní kvalifikaci podle § 256 odst. 1 písm. a), odst. 3 tr. zák. Obviněný rovněž zpochybnil závěry soudů nižších stupňů, které učinily ohledně převodu jediných aktiv obchodní společnosti I. H., s. r. o. V této souvislosti obviněný zdůraznil, že jednal v rámci podnikatelského seskupení ve smyslu § 66a obch. zák. a jako ovládající osoba nemohl bez právního důvodu uskutečňovat výběry z pokladny ovládané obchodní společnosti. Jak dále obviněný namítl, ve své funkci postupoval ve vztahu k majetku obchodní společnosti I. H., s. r. o., s péčí řádného hospodáře, přičemž si byl zcela vědom všech jejích stávajících aktiv. Podle jeho názoru nelze pojem aktiva obchodní společnosti zúžit jen na vymezení peněžní hotovosti, jak to učinily soudy nižších stupňů. S poukazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu pak obviněný vytkl, že odvolací soud zamítl jeho odvolání, ačkoli nebyly splněny podmínky pro tento postup. Podle obviněného totiž odvolací soud nepřezkoumal obsah a kvalitu navržených důkazů. Dále obviněný zpochybnil i správnost výroku o náhradě škody, protože soud prvního stupně mu uložil povinnost k náhradě škody i ve vztahu k těm poškozeným, jejichž nároky již byly uspokojeny pravomocným soudním rozhodnutím. V uvedeném postupu pak obviněný spatřuje „překážku litispendence sui generis“. Závěrem svého dovolání obviněný Ing. P. M. navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. řádu zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 24. 5. 2006, sp. zn. 3 To 141/2006, ačkoli zde mělo být správně uvedeno usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. 12. 2008, sp. zn. 7 To 478/2008, proti kterému obviněný také podal své dovolání. Dále obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud postupoval podle § 265l odst. 1 tr. řádu. Nejvyšší státní zástupkyně se vyjádřila k dovolání obviněného Ing. P. M. prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, podle názoru státního zástupce obviněný ve svém dovolání v podstatě jen opakuje námitky, kterými se již zabýval a vypořádal odvolací soud, přičemž obviněný se domáhá především přezkumu skutkových zjištění, k nimž dospěly soudy nižších stupňů. Jak dále uvádí státní zástupce, z těchto skutkových zjištění mimo jiné vyplývá, že obchodní společnost I. H., s. r. o., neměla žádnou povinnost k vrácení peněžních prostředků, které měl obviněný vložit do jejího podnikání, takže jednáním obviněného došlo ke zmenšení majetku jmenované obchodní společnosti, z něhož by mohly být případně uspokojeny pohledávky jejích věřitelů. Za neopodstatněné proto státní zástupce považuje i námitky obviněného, které uplatnil v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu v jeho druhé variantě. Závěrem svého vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl dovolání obviněného Ing. P. M., neboť je zjevně neopodstatněné. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že obviněný Ing. P. M. podal dovolání jako oprávněná osoba [§ 265d odst. 1 písm. b) tr. řádu], učinil tak prostřednictvím svého obhájce (§ 265d odst. 2 tr. řádu), včas a na správném místě (§ 265e tr. řádu), jeho dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je dovolání obecně přípustné [§ 265a odst. 2 písm. h) tr. řádu], a podané dovolání obsahuje stanovené náležitosti (§ 265f odst. 1 tr. řádu). Pokud jde o dovolací důvody, obviněný Ing. P. M. opírá jejich existenci o ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu, tedy že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení a že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozhodnutí uvedenému v § 265a odst. 1 písm. a) až g) tr. řádu, ačkoli v řízení mu předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. K výkladu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu Nejvyšší soud připomíná, že je naplněn jen tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v okolnosti, že rozhodná skutková zjištění neposkytují dostatečný podklad k závěru o tom, zda je stíhaný skutek vůbec trestným činem, popřípadě o jaký trestný čin se jedná. Podobně to platí o jiném nesprávném hmotně právním posouzení, které lze dovodit pouze za situace, pokud byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo. V rámci svých dovolacích námitek však obviněný Ing. P. M. částečně zpochybnil správnost rozhodných skutkových zjištění týkajících se výše škody způsobené poškozeným věřitelům a vytkl rozsah dokazování u odvolacího soudu. Obviněný založil tyto námitky především na tvrzení, že vyčíslení škody neodpovídá skutečnosti, neboť faktický stav je zcela jiný. Navíc podle obviněného odvolací soud odmítl jím předložené důkazy, ačkoli měl postupovat podle § 263 odst. 1 a 6 tr. řádu. K tomu ovšem Nejvyšší soud zdůrazňuje, že – jak vyplývá z ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu – důvodem dovolání nemůže být sama o sobě námitka vytýkající nesprávná (odlišná, neúplná) skutková zjištění, z nichž vycházely soudy nižších stupňů, neboť takový důvod zde zahrnut není. Dovolání není dalším odvoláním, ale je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě jen některých výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, které naplňují jednotlivé taxativně stanovené dovolací důvody. Proto dovolání není možné podat ze stejných důvodů a ve stejném rozsahu jako odvolání a dovoláním se nelze úspěšně domáhat jak revize skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, tak ani přezkoumávání správnosti a úplnosti jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry je oprávněn doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud, který za tím účelem může pro