5 Tdo 94/2006 — Nejvyšší soud

5 Tdo 94/2006 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:265b/1g Datum rozhodnutí:5. 4. 2006 Spisová značka:5 Tdo 94/2006 ECLI:ECLI:CZ:NS:2006:5.TDO.94.2006.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 94/2006 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 5. 4. 2006 o dovolání obviněného Ing. J. P., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 22. 4. 2005, sp. zn. 2 To 335/2005, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 3 T 85/2004, t a k t o : Podle § 265k odst. 1 tr. ř. s e z r u š u j e usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 22. 4. 2005, sp. zn. 2 To 335/2005, a rozsudek Okresního soudu v Šumperku ze dne 17. 2. 2005, sp. zn. 3 T 85/2004. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. s e Okresnímu soudu v Šumperku p ř i k a z u j e , aby věc obviněného Ing. Josefa Plháka v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: Rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 17. 2. 2005, sp. zn. 3 T 85/2004, byl obviněný Ing. J. P. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák., kterého se dopustil tím, že 1) v období od 1. 1. 2002 do 25. 3. 2003 v D., okres Š., jako ředitel a zároveň jednatel obchodní společnosti F. M., s. r. o., se sídlem ul. D. v D., ve 100% vlastnictví majitele R. K., bytem N., G. H.–S., T., SRN, postupně vybíral z účtu uvedené obchodní společnosti vedeného u K., a. s., pobočka Š., expositura Z., finanční hotovost do celkové výše 6.196.323,- Kč na provoz společnosti, finanční hotovost vybranou z účtu vkládal do pokladny společnosti, odkud ji postupně vybíral k provozním účelům, avšak v pokladně společnosti z celkové vybrané hotovosti řádně nevyúčtoval částku ve výši 1.142.198,21 Kč, tuto si ponechal a použil pro svou vlastní potřebu, takto jednal ke škodě poškozené obchodní společnosti F. M., s. r. o., se sídlem ul. D. v D., a potažmo ke škodě 100% vlastníka uvedené společnosti R. K., 2) dne 6. 9. 2002 jako jednatel a zároveň ředitel společnosti F. M., s. r. o., se sídlem ul. D. v D., dal z titulu své funkce v Z. bez vědomí majitele společnosti příkaz k bezhotovostnímu převodu finančních prostředků ve výši 4.000 EUR (podle kurzu ke dni 6. 9. 2002 stanoveného na částku 30,185 Kč za 1 EUR, rovnající se částce ve výši 120.740,- Kč) z účtu uvedené společnosti vedeného u K., a. s., Z., na účet jeho fyzické osoby, označený J. P., vedený u K., a. s., Z., takto neoprávněně převedené finanční prostředky ze svého účtu obžalovaný vybral a použil pro svoji potřebu, přičemž po odvolání z funkce jednatele ke dni 25. 3. 2003 provedl dne 3. 4. 2003 bezhotovostní převod finanční hotovosti ve výši 120.000,- Kč z účtu své fyzické osoby vedeného u K., a. s., na účet obchodní společnosti F. M., s. r. o., vedeného u K., a. s., pobočka Š., expositura Z., tím tedy obžalovaný v době od 6. 9. 2002 do 3. 4. 2003 pro svoji potřebu neoprávněně nakládal s předmětnou finanční hotovostí, která mu byla z titulu jeho funkcí dána do dispozice a takto jednal ke škodě obchodní společnosti F. M., s. r. o., se sídlem ul. D. v D., a potažmo ke škodě 100% vlastníka uvedené společnosti R. K. Za tyto trestné činy byl obviněný Ing. J. P. odsouzen podle § 248 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 30 měsíců, jehož výkon mu byl podle § 58 odst. 1 a § 60a odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu 3 roků za současného vyslovení dohledu nad obžalovaným. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit škodu poškozené obchodní společnosti F. M., s. r. o., se sídlem ul. D., D., ve výši 1.142.198,- Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená obchodní společnost F. M., s. r. o., se sídlem ul. D., D., se zbytkem svého nároku na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Tento rozsudek napadl obviněný odvoláním, o němž Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl usnesením ze dne 22. 4. 2005, sp. zn. 2 To 335/2005, tak, že je podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Proti uvedenému usnesení odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 17. 2. 2005, sp. zn. 3 T 85/2004, podal obviněný Ing. J. P. prostřednictvím obhájce JUDr. J. S. dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku nejprve shrnul dosavadní průběh trestního řízení, a v souvislosti s tím konstatoval, že ačkoli soud první instance provedl rozsáhlé dokazování, provedené důkazy nesprávně vyhodnotil jak jednotlivě, tak především v jejich vzájemných souvislostech a následně z nich vyvodil nesprávné právní závěry, v důsledku čehož vadně posoudil skutky, které jsou vymezeny ve výrocích napadeného rozhodnutí. K bodu 1) výroku o vině dovolatel uvedl, že oba soudy hodnotily dovolatelovo nakládání s „nevyúčtovanou“ částkou 1.142.198,21 Kč jako výdaje, které nebyly učiněny ve prospěch poškozené společnosti. Za takové výdaje pak soudy obou stupňů považovaly například vyúčtování cestovních náhrad obviněného v souvislosti s výkonem jeho funkce, výplatu účetně nepodchycených mzdových nároků zaměstnanců společnosti. K tomu dovolatel dále uvedl, že k posouzení těchto výdajů jako výdajů pro potřeby společnosti nebo pro potřebu vlastní je nutno aplikovat předpisy práva obchodního a nikoli účetního, jak ovšem učinily soudy obou stupňů. Tyto soudy nevzaly v úvahu ustanovení § 133 obch. zák., podle něhož může být jednatelské oprávnění omezeno pouze společenskou smlouvou, stanovami či valnou hromadou společnosti, což se ovšem v daném případě nestalo. Pokud obviněný tedy nakupoval pro potřeby jím řízené společnosti materiál, stroje, hradil mzdy zaměstnancům a svoje vlastní cestovní náklady, činil tak v rámci svých jednatelských oprávnění. Pokud o těchto majetkových operacích nebylo řádně vedeno účetnictví, pak mělo být jednání dovolatele posouzeno nanejvýš podle § 125 tr. zák., neboť obviněný si nepočínal při hospodaření s majetkem společnosti s péčí řádného hospodáře, případně mohla předmětná společnost vůči svému jednateli vyvozovat majetkovou odpovědnost vyplývající z § 66 odst. 2 obch. zák. a z ustanovení o mandátní smlouvě. Dále dovolatel namítl, že považuje za nepřijatelný též právní názor krajského soudu ohledně půjčky ve výši 320.000,- Kč, poskytnuté společností F. M., s. r. o., svědkovi M. D. Nelze totiž o žádné zákonné ustanovení opřít závěr, že obviněný jako jednatel výše uvedené společnosti nebyl oprávněn takovou smlouvu uzavřít, a z tohoto hlediska je též nerozhodné, zda sjednaný termín splatnosti do 31. 12. 2003 je či není reálný. Tato smlouva o půjčce je platná, a v případě možné nedobytnosti má poškozená společnost možnost domáhat se práva na náhradu škody vůči obviněnému z titulu odpovědnosti za řádný výkon funkce jednatele, nelze však v této části jeho jednání spatřovat zpronevěru. Ke skutku pod bodem 2) výroku o vině rozsudku nalézacího soudu obviněný v rámci svého mimořádného opravného prostředku zdůraznil nesprávnost právního názoru krajského soudu, který naplnění všech znaků skutkové podstaty trestného činu zpronevěry podle § 248 tr. zák. klade do okamžiku, kdy došlo k převodu firemních peněz na osobní účet obviněného, neboť tento okamžik považuje za přisvojení si cizí svěřené věci, čemuž má odpovídat na druhé straně i vznik škody v uvedené výši. Dovolatel v tomto směru namítl, že jeho úmyslem nebylo přivlastnění si takto převedené částky, nýbrž šlo o formu dočasné finanční výpomoci, která se v obchodní praxi zcela běžně vyskytuje. V daném případě nalézací soud vůbec nevzal v úvahu, že obviněný dne 6. 9. 2002 převedl ze svého osobního účtu na účet předmětné společnosti částku 24.000 EUR jako dočasnou finanční výpomoc, takže v následující době dne 5. 2. 2003 uskutečněný zpětný převod částky 4.000 EUR pouze snižoval závazek, který v té době předmětná společnost měla u obviněného. V závěru svého dovolání obviněný Ing. J. P. navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 22. 4. 2005, sp. zn. 2 To 335/2005, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství, jemuž bylo dovolání obviněného Ing. J. P. doručeno ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř., se k němu vyjádřila tak, že v části, ve které obviněný poukazuje na nesprávná skutková zjištění ohledně nakládání s finanční hotovostí, určené