5 Tz 136/2001 — Nejvyšší soud

5 Tz 136/2001 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:7. 11. 2001 Spisová značka:5 Tz 136/2001 ECLI:ECLI:CZ:NS:2001:5.TZ.136.2001.1 Typ rozhodnutí:Rozsudek Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tz 136/2001 R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 7. listopadu 2001 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Horáka a soudců JUDr. Františka Púryho a JUDr. Jindřicha Urbánka stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněné Mgr. M. K., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2000, sp. zn. 5 To 217/2000, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 4 T 115/98, a rozhodl podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. t a k t o : Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2000, sp. zn. 5 To 217/2000, a v řízení, které mu předcházelo, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních § 254 odst. 1, § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2, § 259 odst. 3, § 256 tr. ř., § 89 odst. 9 a § 158 odst. 1 písm. a) tr. zák. v neprospěch obviněné Mgr. M. K. Citovaný rozsudek a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 27. 3. 2000, sp. zn. 4 T 115/98, se z r u š u j í . Současně se zrušují všechna další rozhodnutí na zrušené rozsudky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Obvodnímu soudu pro Prahu 1 se p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 19. 4. 1999, sp. zn. 4 T 115/98, byla obviněná Mgr. M. K. uznána vinnou trestným činem zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a) tr. zák., kterého se měla dopustit tím, že dne 14. 4. 1994 v P., H. nám., v N. galerii jako pracovnice této galerie odpovědná za referát vývozu dala neoprávněně souhlas k vývozu 31 obrazů pocházejících ze zámku Ch., vlastníka B. T. H., které byly prohlášeny kulturní památkou evidovanou v ústředním seznamu kulturních památek pod č. j. 9131/91 a č. j. 9130/91, aniž si tuto skutečnost ověřila, ač jí tato povinnost byla uložena zákonem č. 20/1987 Sb. a vyhláškou č. 239/1959 Ú. l., přičemž o vývozu kulturních památek nebyla oprávněna rozhodnout a musela by tuto žádost postoupit Ministerstvu kultury. Za toto jednání byla obviněná odsouzena podle § 158 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, přičemž podle § 58 odst. 1 písm. a), § 59 odst. 1 tr. zák. byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou roků. Usnesením městského soudu v Praze ze dne 18. 8. 1999, sp. zn. 5 To 335/99, byl z důvodu odvolání obvodního státního zástupce pro Prahu 1 podle § 258 odst. 1 písm. a), b), c) tr. ř. zrušen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 19. 4. 1999, sp. zn. 4 T 115/98, a podle § 259 odst. 1 tr. ř. byla věc vrácena soudu prvního stupně, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 27. 3. 2000, sp. zn. 4 T 115/98, byla obviněná Mgr. M. K. opět uznána vinnou trestným činem zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a) tr. zák., a to na zcela shodném skutkovém základě, jak byl výše uveden. Za toto jednání byla obviněná odsouzena podle § 158 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 písm. a), § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou roků. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2000, sp. zn. 5 To 217/2000, byl z důvodu odvolání obviněné Mgr. M. K. podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušen ve výroku o trestu rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 27. 3. 2000, sp. zn. 4 T 115/98. Dále podle § 259 odst. 3 tr. ř. odvolací soud sám rozhodl ve věci a při nezměněném výroku o vině obviněné uložil podle § 53 odst. 3 tr. zák. za použití § 54 odst. 1 tr. zák. peněžitý trest ve výši 5000 Kč, přičemž podle § 54 odst. 3 tr. zák. pro případ, že by peněžitý trest nemohl být ve stanovené lhůtě vykonán, stanovil náhradní trest odnětí svobody v trvání čtrnácti dnů. Podle § 256 tr. ř. bylo odvolání státního zástupce zamítnuto. Proti tomuto rozsudku podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněné Mgr. M. K. stížnost pro porušení zákona. V písemném zdůvodnění mimořádného opravného prostředku ministr spravedlnosti konstatuje, že důkazní řízení bylo u soudu prvního stupně provedeno v souladu se zákonem a při respektování práv obhajoby. Nesouhlasí však se skutkovými zjištěními a s vyvozenými právními závěry soudů obou stupňů v části, v níž se zabývaly otázkou, zda vzhledem ke svému pracovnímu zařazení jednala obviněná v postavení speciálního subjektu ve smyslu ustanovení § 158 odst. 1 písm. a) tr. zák. a zda splňovala znaky veřejného činitele uvedené v ustanovení § 89 odst. 9 tr. zák. V této souvislosti poukazuje na ustanovení § 1 a § 4 zákona č. 148/1949 Sb., o Národní galerii v Praze, ze kterých mimo jiné vyplývá její charakter a zaměření s tím, že organizaci a správu upravuje statut Ministerstva školství, věd a umění vydaný po dohodě s dalšími v zákoně uvedenými státními orgány. Ministr spravedlnosti zdůrazňuje, že Národní galerie v Praze je státní příspěvkovou organizací se samostatnou právní subjektivitou. Předpisy, které by tuto skutečnost dokladovaly, a to statut Národní galerie v Praze vydaný Ministerstvem kultury České republiky ze dne 14. 5. 1990, č. j. 5355/90, platný v době předmětného skutku, a statut Národní galerie v Praze vydaný tímtéž ministerstvem ze dne 9. 4. 1998, č. j. 4545/98, platný v době rozhodování soudů ve věci, však nebyly do spisového materiálu opatřeny. Soudy obou stupňů proto neměly podklad pro vyhodnocení, jaký charakter má Národní galerie v Praze a zda ji lze zařadit mezi orgány uvedené v ustanovení § 89 odst. 9 tr. zák. Ministr spravedlnosti dále namítá, že soud prvního stupně se charakterem Národní galerie v Praze nezabýval a bez vyřešení této otázky dospěl k závěru, že v případě obviněné byly naplněny všechny pojmové znaky veřejného činitele. V tomto směru považuje jeho závěry za nepřesvědčivé a nesprávné, neboť Národní galerii v Praze jako státní příspěvkovou organizaci nelze podřadit pod pojem orgánu státní správy a samosprávy, ani pod pojem jiného státního orgánu ve smyslu ustanovení § 89 odst. 9 tr. zák. Opak by byl nepřípustnou analogií v neprospěch obviněné. Protože se odvolací soud s neúplnými skutkovými zjištěními a jejich nesprávným právním hodnocením soudem prvního stupně ztotožnil, tak podle ministra spravedlnosti nesplnil řádně svoji přezkumnou povinnost a porušil zákon, když akceptoval výrok o vině obviněné. Pochybení spatřuje i v tom, že pokud odvolací soud zrušil napadený rozsudek na základě odvolání státního zástupce a obviněné a sám ve věci rozhodl, nemohl podle § 256 tr. ř. zamítnout odvolání státního zástupce. Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2000, sp. zn. 5 To 217/2000, byl porušen zákon v neprospěch obviněné Mgr. M. K. v ustanoveních § 254 odst. 1, § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2, § 259 odst. 3 a § 256 tr. ř. a v řízení, které mu předcházelo, též rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 27. 3. 2000, sp. zn. 4 T 115/98, v ustanoveních § 2 odst. 5, 6 tr. ř. ve vztahu k § 158 odst. 1 písm. a) tr. zák. Dále aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. oba napadené rozsudky zrušil. Současně aby zrušil i další rozhodnutí na zrušené rozsudky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Poté aby Nejvyšší soud postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud doplnil u veřejného zasedání dokazování přečtením vyžádaných statutů Národní galerie v Praze, které byly na základě zákonného zmocnění postupně vydány rozhodnutím ministra kultury ze dne 14. 5. 1990, č. j. 5355/90, ze dne 8. 6. 1994, č. j. 7706/94, a ze dne 9. 4. 1998, č. j. 4545/98, přičemž byly účinné v příslušném časovém období. Nejvyšší soud přezkoumal z podnětu podané stížnosti pro porušení zákona a na podkladě spisového materiálu podle § 267 odst. 1 tr. ř. správnost všech výroků napadeného rozsudku, jakož i řízení, které mu předcházelo, včetně pravomocné části rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 27. 3. 2000, sp. zn. 4 T 115/98, a shledal, že zákon porušen byl. Nejvyšší soud z trestního spisu zjistil, že u hlavního líčení před Obvodním soudem pro Prahu 1 byly v rámci dokazování provedeny výslechy obviněné, svědků a znalce - zpracovatele