6 Tdo 1006/2010 – Nejvyšší soud

6 Tdo 1006/2010 - 39 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. listopadu 2010 o dovoláních, která podali obvinění J. T ., a R. Š., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 3. 2010, sp. zn. 11 To 14/2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 1 T 95/2006, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných J. T. a R. Š. o d m í t a j í . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu v Jičíně ze dne 19. 8. 2009, sp. zn. 1 T 95/2006, byl obviněný J.T. uznán vinným trestnými činy pojistného podvodu podle § 250a odst. 1, 3 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zák.“) a pojistného podvodu podle § 250a odst. 1 tr. zák. a obviněný R. Š. byl uznán vinným trestným činem pojistného podvodu podle § 250a odst. 1 tr. zák., neboť podle skutkových zjištění jmenovaného soudu „1) obžalovaný J. T. sám dne 22. 7. 2005 na blíže neurčeném místě v kavárně na N. M. v P. uzavřel se zástupcem A. pojišťovny a.s. pojistnou smlouvu o komplexním autopojištění na vozidlo Mercedes Benz, přičemž při uzavření smlouvy zatajil, že vozidlo je poškozené po havárii a následně v úmyslu neoprávněně vylákat plnění od A. pojišťovny a.s. dne 29. 8. 2005 oznámil na pobočce A. pojišťovny v Praze pojistnou událost - dopravní nehodu, ke které mělo údajně dojít dne 23. 8. 2005 na blíže neurčeném místě u obce R. u P., kdy tuto nehodu neoznámil ani na Policii ČR a ze sjednaného havarijního pojištění uplatnil nárok na plnění, v rámci kterého zatajil, že uplatňuje i škody nesouvisející s nahlášenou dopravní nehodou, vzniklé při předcházející dopravní nehodě, ke které došlo ještě před uzavřením pojistné smlouvy s A. pojišťovnou a.s o komplexním autopojištění, kdy toto bylo likvidováno pod č.j.: PU č. 2005 067215, a tímto jednáním dosáhl vyplacení pojistného plnění a způsobil A. pojišťovně a.s. P. škodu ve výši 38.604,-Kč, 2) obžalovaný J. T. a obžalovaný R. Š. společně dne 24. 10. 2005 kolem 22.00 hodin nahlásili Policii ČR v J., že se stali účastníky dopravní nehody v katastru obce J., okres J., a to s osobními motorovými vozidly zn. Jeep Liberty které řídil R. Š. a Mercedes Benz které řídil J.T., který měl současně nehodu zavinit, když nechali tuto dopravní nehodu zadokumentovat Policií ČR, přičemž průběh dopravní nehody a s tím související poškození vozidel popsali způsobem, jakým k dopravní nehodě na tomto místě dojít nemohlo a na základě toho pak dne 25. 10. 2005 R. Š. a dne 26. 10. 2005 J. T. uplatnili nárok na plnění z pojistné smlouvy u A. pojišťovny a.s. P., kdy toto bylo likvidováno pod č.j. PU 2005 080361 v případě R. Š. a pod č.j. PU 2005 080114 v případě J. T., přičemž k plnění nedošlo, neboť šetřením bylo zjištěno podezření, že k dopravní nehodě a poškození vozidel nemohlo dojít způsobem, který byl oznámen“. Za to byl obviněný J.T. odsouzen podle § 250a odst. 3 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou roků. Obviněný R. Š. byl za shora uvedený trestný čin odsouzen podle § 250a odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání pěti měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtrnácti měsíců. O odvoláních, která proti tomuto rozsudku a podali obvinění J. T. a R. Š., rozhodl Krajský soud v Hradci Králové. Rozsudkem ze dne 30. 3. 2010, sp. zn. 11 To 14/2010, z podnětu odvolání obviněného J. T. napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. d), e) tr. ř. ohledně tohoto obviněného zrušil v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. obviněného J. T. uznal vinným přečinem pojistného podvodu podle § 210 odst. 1 písm. a), b), c) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“) a trestným činem pojistného podvodu podle § 250a odst. 1 tr. zák., neboť „1) dne 22. 7. 2005 na blíže neurčeném místě v kavárně na N. M. v P. uzavřel se zástupcem A. pojišťovny a.s. pojistnou smlouvu o komplexním autopojištění na vozidlo Mercedes Benz, přičemž při uzavření smlouvy zatajil, že vozidlo je poškozené po havárii a následně v úmyslu neoprávněně vylákat plnění od A. pojišťovny a.s. dne 29. 8. 2005 oznámil na pobočce A. pojišťovny v P. pojistnou událost - dopravní nehodu, ke které mělo údajně dojít dne 23. 8. 2005 na blíže neurčeném místě u obce R. u P., kdy tuto nehodu neoznámil ani na Policii ČR a ze sjednaného havarijního pojištění uplatnil nárok na plnění, v rámci kterého zatajil, že uplatňuje i škody nesouvisející s nahlášenou dopravní nehodou, vzniklé při předcházející dopravní nehodě, ke které došlo ještě před uzavřením pojistné smlouvy s A. pojišťovnou a.s. o komplexním autopojištění, kdy toto bylo likvidováno pod č.j.: PU č. 2005 067215, a tímto jednáním dosáhl vyplacení pojistného plnění a způsobil A. pojišťovně a.s. P. škodu ve výši 38.604,-Kč, 2) obžalovaný J. T. a obžalovaný R. Š. dne 24. 10. 2005 kolem 22.00 hodin nahlásili Policii ČR v J., že se stali účastníky dopravní nehody v katastru obce J., okres J., a to s osobními motorovými vozidly zn. Jeep Liberty které řídil R.Š. a Mercedes Benz které řídil J. T., který měl současně nehodu zavinit, když nechali tuto dopravní nehodu zadokumentovat Policií ČR, přičemž průběh dopravní nehody a s tím související poškození vozidel popsali způsobem, jakým k dopravní nehodě na tomto místě dojít nemohlo a na základě toho pak dne 25. 10. 2005 R. Š. a dne 26. 10. 2005 J. T. uplatnili nárok na plnění z pojistné smlouvy u A. pojišťovny a.s. P., kdy toto bylo likvidováno pod č.j. PU 2005 080361 v případě R. Š. a pod č.j. PU 2005 080114 v případě J. T., přičemž k plnění nedošlo, neboť šetřením bylo zjištěno podezření, že k dopravní nehodě a poškození vozidel nemohlo dojít způsobem, který byl oznámen“. Za to ho odsoudil podle § 210 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi měsíců, jehož výkon podle § 81 odst. 1, 2 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání jednoho roku a šesti měsíců. Odvolání obviněného R. Š. podle § 256 tr. ř. zamítl. Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové podali obvinění J. T. a R. Š. dovolání, přičemž oba uplatnili dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný J. T. pak ještě deklaroval naplnění dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. k) a l) tr. ř. Obviněný J. T. v odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku namítl, že rozhodnutí soudů nižších stupňů jsou nepřezkoumatelná, nesplňují náležitosti stanovené v § 125 odst. 1 tr. ř., a tedy nejsou ani v souladu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Podle něho soudy v rámci svých rozhodnutí neuvedly úvahy, kterými se řídily při hodnocení provedených důkazů, především pak klíčový důkaz o jeho vině - znalecký posudek vypracovaný Ústavem soudního inženýrství Vysokého učení v B. (dále též „ÚSI“), včetně dodatku – v rozhodnutích pouze citovaly, ale fakticky nijak nehodnotily. Poznamenal, že upozornil na celou řadu rozporů mezi závěry znaleckého posudku a zjištěným skutkovým stavem a že z rozhodnutí soudů není zřejmé, jak se tyto s jeho obhajobou vypořádaly. Zdůraznil přitom, že jelikož postup znaleckého ústavu sám o sobě vyvolává pochybnosti o jeho odbornosti, bylo povinností soudů znalecký posudek, jako každý jiný důkaz, řádně přezkoumat, zhodnotit jeho závěry v kontextu dalších provedených důkazů a odůvodnit, proč nevyhověly námitkám obhajoby. Nic z toho však v řízení provedeno nebylo, pouze bylo řečeno, že znalec má pravdu, ať již říká cokoliv, ať si sám sobě odporuje, ač jsou jeho závěry v rozporu s provedeným dokazováním, ač vychází z nedostatečné dokumentace a ač ani neodpovídá na otázky položené soudem. Obviněný uvedl, že pokud si znalecký ústav sám o vlastní vůli změní zadání znaleckého posudku, namísto aby zjišťoval možný nehodový děj a provedl simulaci nehodového děje, včetně konečného postavení vozidel, vyjde z jedné nekvalitní fotografie a řekne, že simulaci provádět nebude, protože sice neví, jak to bylo, ale tak, jak to tvrdí obvinění to prostě nebylo, pak nemůže být výsledek takovéhoto postupu podkladem pro rozhodnutí o vině a trestu. Dodal, že je frustrující, když znalecký ústav jako garant odbornosti není chopen ani správně nalézt místo nehody a toto zaměřit. V této souvislosti připomněl též závěry nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 103/99. Dále odvolacímu soudu vytkl, že nespecifikoval, která skutečnost, jíž uvedl v rámci uplatnění nároku na plnění z pojistné smlouvy, byla hrubě zkreslena, resp. kdy a kde takovou skutečnost uvedl. Vyjádřil přesvědčení, že jím uváděné skutečnosti jsou v souladu se závěry policistů zasahujících na místě nehody. Prohlásil, že předpokladem jeho odsouzení je zjištění skutkového stavu, který měl svým tvrzením hrubě zkreslit