6 Tdo 1028/2010 — Nejvyšší soud

6 Tdo 1028/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:265b/1g Datum rozhodnutí:16. 12. 2010 Spisová značka:6 Tdo 1028/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:6.TDO.1028.2010.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Poškození cizích práv Dotčené předpisy:§ 10 odst. 1 písm. b) tr. zák. § k 209 odst. 1 písm. a) tr. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:4. 5. 2011 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 1028/2010 U S N E S E N Í Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 16. prosince 2010 dovolání, které podala nejvyšší státní zástupkyně ve prospěch i v neprospěch obviněného F.H., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 3. 2010, sp. zn. 2 To 132/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 46 T 9/2008, a rozhodl t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. f) tr. ř. se dovolání nejvyšší státní zástupkyně o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 9. 11. 2009, sp. zn. 46 T 9/2008, byli obvinění F.H. a J. a V. (dříve Nejezchlebová) uznáni vinnými pokusem trestného činu vydírání podle § 8 odst. 1 k § 235 odst. 1, 2 písm. b), d) tr. zák., a to na podkladě skutkového zjištění, jak je v rozhodnutí uvedeno. Za tuto trestnou činnost byli odsouzeni: obviněný F. H. podle § 235 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon byl podle § 60a odst. 1, 2 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let, za současného vyslovení dohledu; podle § 60a odst. 3 tr. zák. byla obviněnému uložena povinnost se nejvíce (zřejmě správně mělo být nejméně) jedenkrát měsíčně dostavovat k úředníkovi Probační a mediační služby; podle § 53 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen peněžitý trest ve výši 200.000,- Kč, přičemž pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl vykonán, byl stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání tří měsíců; obviněná J. V. podle § 235 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen a podle § 59 odst. 1 tr. zák. byla stanovena zkušební doba v trvání dvou let. Vůči tomuto rozsudku podal obviněný F. H. odvolání. Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 3. 2010, sp. zn. 2 To 132/2009, byl podle § 258 odst. 1 písm. b), c), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušen v části týkající se obviněného F. H. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. odvolací soud znovu rozhodl a jmenovaného obviněného uznal vinným, že v přesně nezjištěné době od počátku ledna 2007 do 24. 2. 2007 navedl obviněnou J. N., nyní V., o níž věděl, že provozuje prostituci, aby pohlavní styk s jejím klientem W. N., občanem N., si bez jeho vědomí nahrála na skrytou kameru, za tím účelem jí opatřil nahrávací zařízení umístěné ve dvojitém dnu kabelky, přičemž obviněná J. N. dne 24. 2. 2007 v době od 10.00 do 12.00 hod. v pokoji hotelu R. v P., si pohlavní styk s tímto poškozeným bez jeho vědomí nahrála, a tuto nahrávku i s nahrávacím zařízením předala obžalovanému F. H., který zajistil její přenesení na CD nosič. Takto popsaný skutek odvolací soud právně kvalifikoval jako návod k trestnému činu poškozování cizích práv podle § 10 odst. 1 písm. b) k § 209 odst. 1 písm. a) tr. zák. a obviněného odsoudil podle § 209 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon podle § 58 odst. 1, § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání jednoho roku (poznámka: byl aplikován trestní zákon – zákon č. 140/1961 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2009). Vůči citovanému rozsudku Vrchního soudu v Praze, a to všem výrokům, podala nejvyšší státní zástupkyně (dále též „dovolatelka“) ve prospěch i v neprospěch obviněného F. H. dovolání, které opřela o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle jejího názoru rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Dovolatelka připomněla, jak ve věci rozhodly soudy obou stupňů. Konstatovala, že v průběhu veřejného zasedání vrchní soud formálně doplnil dokazování přečtením protokolů o výpovědích obviněného F. H., které učinil v přípravném řízení a u hlavního líčení. Současně v podobnostech na str. 3 a 4 dovolání poukázala i na odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu. V návaznosti na to zmínila, že popsaná skutková zjištění a závěry vrchního soudu se následně promítly i do právní kvalifikace jednání obviněného, jak je uvedena ve výroku rozsudku, kterou označila za chybnou. Dále dovolatelka poznamenala, že s ohledem na rozsah dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se blíže nezabývá otázkou procesního postupu odvolacího soudu při vytváření vlastních skutkových zjištění. Pouze uvedla, že doplnění dokazování provedené vrchním soudem bylo ryze formální, neboť postupoval v rozporu s ustanovením § 259 odst. 3 věty druhé písm. a), b) tr. ř. Smyslem tohoto ustanovení je zajistit, aby odvolací soud, pokud hodnotí důkazy odchylně od soudu prvního stupně, činil tak pouze ve vztahu k důkazům před ním provedeným. Vrchní soud sice formálně provedl důkaz přečtením protokolu o výpovědi obviněného F.H., svoje odlišné skutkové závěry však opřel především o hodnocení výpovědi spoluobviněné J. V., kterou nevyslýchal a ani neprovedl důkaz přečtením protokolů o její výpovědi. Právní kvalifikace skutku se však jeví jako nesprávná a logicky rozporná i podle skutkových zjištění, která jsou vylíčena v tzv. skutkové větě a v odůvodnění soudního rozhodnutí. Jak dovolatelka podotkla, vrchní soud v podstatě vyšel z konstrukce, podle které se obviněný dopustil beztrestné přípravy ke zločinu podle § 175 odst. 1, 2 písm. d) tr. zákoníku, touto přípravou však již spáchal návod k trestnému činu poškozování cizích práv podle § 10 odst. 1 písm. b) k § 209 odst. 1 písm. a) tr. zák. Připomněla, že při aplikaci § 2 tr. zákoníku o časové působnosti trestních zákonů, stejně jako při aplikaci § 16 tr. zák., zásadně platí, že novou nebo dřívější právní úpravu je vždy třeba aplikovat jako celek. Pokud tedy odvolací soud při posuzování trestnosti přípravy trestného činu vycházel z úpravy trestního zákoníku, měl i při právní kvalifikaci činu, touto přípravou již spáchaného, vycházet z této normy a skutek kvalifikovat jako návod k přečinu poškození cizích práv podle § 24 odst. 1 písm. b) k § 181 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Při aplikaci trestního zákona by úvahy o beztrestnosti přípravy nebyly namístě, neboť trestný čin vydírání podle § 235 odst. 1, 2 písm. b), d) tr. zák. byl zvlášť závažným úmyslným trestným činem a příprava k němu byla ve smyslu znění § 7 odst. 1 tr. zák. trestná. S odkazem na výše zmíněné skutečnosti dovolatelka namítla, že právní kvalifikace skutku zvolená vrchním soudem se však především dostala do rozporu se zásadou akcesority účastenství, jak je vyjádřena v návětí jednak § 10 odst. 1 tr. zák., jednak § 24 odst. 1 tr. zákoníku. Zásada akcesority účastenství znamená závislost trestní odpovědnosti účastníka na trestní odpovědnosti pachatele. Platí, že účastenství je trestné, pokud se pachatel o trestný čin alespoň pokusil. Čin, na němž se účastník podílí, musí naplňovat všechny pojmové náležitosti úmyslného trestného činu nebo jeho pokusu. Trestnost jednání obviněného je tudíž podmíněna trestností jednání spoluobviněné J. V. Pokud odvolací soud právně kvalifikoval skutek jako trestný čin poškozování cizích práv podle § 209 odst. 1 písm. a) tr. zák., tak de facto řekl, že se takového trestného činu (jeho pokusu) dopustil ten, kdo jím byl naveden, tj. jmenovaná spoluobviněná. Výrok o její vině pokusem trestného činu vydírání podle § 8 odst. 1 k § 235 odst. 1, 2 písm. b), d) tr. zák. však zůstal rozsudkem vrchního soudu nedotčen; ustanovení § 261 tr. ř. nebylo aplikováno. Nezměněna zůstala i kvalifikace podle § 235 odst. 2 písm. b) tr. zák. postihující skutečnost, že se spoluobviněná trestného činu dopustila nejméně se dvěma osobami, z nichž jednou měl být obviněný. Z vymezení skutku ve výroku rozsudku prvostupňového soudu, a to ve vztahu ke spoluobviněné J.V., přitom nevyplývá, že by se dopustila dalšího jednání nad rámec instrukcí obviněného F. H., když vlastní kontakt s poškozeným jí realizoval „nezjištěný spolupachatel“. Podle dovolatelky vznikla v důsledku postupu vrchního soudu právní situace, kdy obviněný byl pravomocně uznán vinným účastenstvím ve formě návodu k trestnému činu poškozování cizích práv podle § 10 odst. 1 písm. b) k § 209 odst. 1 písm. a) tr. zák. Přímá pachatelka spoluobviněná J. V. však byla pravomocně uznána vinnou pokusem závažnějšího trestného činu vydírání podle § 8 odst. 1 k § 235 odst. 1, 2 písm. b), d) tr. zák. Takovýto právní stav označila za neudržitelný. Odvolací soud v tzv. skutkové větě zúžil vymezení skutku ve vztahu k