6 Tdo 1108/2024 – Nejvyšší soud

6 Tdo 1108/2024-650 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. 1. 2025 o dovolání, které podal obviněný Z. P. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 9. 2024, č. j. 4 To 185/2024-598, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 1 T 176/2023, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh jednání 1. Rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 15. 7. 2024, č. j. 1 T 176/2023-522, bylo rozhodováno o obviněných Z. P. a L. P. Stran posledně jmenovaného rozsudek nabyl samostatně právní moci, neboť žádná z oprávněných osob nepodala v části jeho se týkající proti rozsudku odvolání. Obviněný Z. P. (dále jen „obviněný”) byl zmíněným rozsudkem uznán vinným přečinem vydírání podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku, zločinem loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku a zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku. Za to byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody na 5,5 roku, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Obviněný byl zavázán k povinnosti zaplatit poškozené B. H. na náhradě škody 500 Kč, když se zbytkem uplatněného a soudem nepřiznaného nároku na náhradu škody byla odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. 2. Podle skutkových zjištění prvostupňového soudu se obviněný trestných činů dopustil mezi 2:00 až 3:00 hodinou ranní dne 11. 7. 2023 vůči poškozené B. H. zjednodušeně řečeno tím, že Ø poté, co v ní svým chováním a hlasitým křikem vyvolal strach a obavu z fyzického napadení, ji přinutil vejít do ubytovny před pokoj A. V. a následně o patro níž do koupelny s tím, že ji vysvlékne a prohledá, zda nemá drogy, k čemuž však nedošlo, neboť v koupelně potkali A. V. (přečin vydírání), Ø bezprostředně poté se vrátili na pokoj A. V., kde po ní agresivním křikem požadoval peníze a pervitin, přikázal jí, aby vyskládala věci ze svého batohu na postel, což ze strachu z vystupování obviněného učinila, vyndala z batohu své věci, z nichž si obviněný vzal cigarety a z peněženky nejméně 500 Kč (zločin loupeže), Ø následně se záměrem sexuálně se uspokojit při využití strachu poškozené, který vyvolal svým předchozím velmi agresivním chováním, jí přikázal, aby s ním a L. P. odešla na chodbu v prvém nadzemním podlaží ubytovny, kde si vysvlékl kalhoty a spodní prádlo a přes její výslovné odmítání ji přinutil k orálnímu sexu, během něhož ji chytil za vlasy a přikázal jí přemístit se k dalšímu provádění orálního sexu za roh, kde ji poté poručil, aby se otočila k němu zády s tím, že na ni vykoná anální sex a poté, co jej poškozená s pláčem prosila, ať to nedělá, že udělá cokoliv, netrval na análním sexu a vykonal na ní vaginální soulož ukončenou ejakulací do úst s přinucením, aby ejakulát spolkla, a poté jí přikázal, aby tyto sexuální praktiky vykonala i s L. P., což ze strachu rovněž učinila (zločin znásilnění). V podrobnostech k popisu skutku se odkazuje na prvostupňový rozsudek. 3. Odvolání obviněného Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 5. 9. 2024, č. j. 4 To 185/2024-598, zamítl podle § 256 tr. ř. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti usnesení odvolacího soudu podal prostřednictvím svého obhájce dovolání obviněný. Opřel je o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. 5. U prvého dovolacího důvodu uplatnil jeho prvou alternativu – totiž, že rozhodná skutková zjištění týkající se výhrůžky vyhozením z okna, případně vnímání obžalovaného a jeho jednání poškozenou H., jsou ve zjevném rozporu s její výpovědí k loupežnému jednání. Odcitoval části výpovědi poškozené z hlavního líčení, z nichž dovodil, že poškozená si není jista, zda výhrůžka vyhozením z okna směřovala vůči ní anebo vůči A. V. Výhrůžku proto nelze spojovat s požadavkem na vydání věcí z batohu, jak dovodil okresní soud. Poškozená navíc zmínila, že při vyskládávání věcí z batohu neměla pocit, že by jí obviněný chtěl ublížit, tak jak zmínila i v přípravném řízení. 6. Nesprávné právní posouzení shledal obviněný v tom, že z popisu skutků nevyplývá, že by jednání vykazovalo prvky násilí. V rozsudku prvostupňového soudu není prvek násilí dostatečně popsán a odůvodněn, když se mělo jednat o tzv. nevyslovenou pohrůžku násilím, jak v odvolacím rozhodnutí uvedl až druhostupňový soud. Dovolatel vyslovil nesouhlas s hodnocením druhostupňového soudu o použití tzv. konkludentní pohrůžky násilím s poukazem na to, že k stíhanému jednání došlo na místě veřejně přístupném v objektu, kde bydlely i další osoby a kde jednání byl přítomen jednak L. P., jenž zůstal zcela pasivní a nic neříkal a dále druh poškozené A. V. Obviněný připustil, že sice působil agresivně a vulgárně, ovšem bez jakékoliv pohrůžky násilí či pohrůžky bezprostředního násilí, a to ani té konkludentní. Dovolatel dále namítl, že rozsudek prvostupňového soudu vůbec neuvádí a nepopisuje, v čem spatřuje naplnění úmyslného zavinění, k čemuž se vyjádřil až odvolací soud. 7. Obviněný závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud druhostupňový i prvostupňový rozsudek zrušil v části jeho se týkající a přikázal prvostupňovému soudu věc opětovně projednat a rozhodnout. 8. Nejvyšší státní zástupce sdělil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství, že k dovolání obviněného se vyjadřovat věcně nebude. Vyslovil však souhlas s tím, aby Nejvyšší soud ve věci rozhodl za podmínek uvedených v § 265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. III. Přípustnost dovolání 9. Dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.). IV. Důvodnost dovolání 10. V prvé řadě nutno zmínit, že dovolací výhrady jsou opakováním argumentace vznášené již v předchozím řízení. Oba soudy na ně patřičně reagovaly, vypořádaly se s nimi a obviněnému poskytly náležité vysvětlení, proč mu nedaly za pravdu. Na argumentaci obou soudů lze proto v mnohém odkázat i z hlediska nyní uplatněných dovolacích důvodů. V tomto ohledu lze připomenout i rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, podle něhož opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky vytýkané v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, s nimiž se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. 11. Obviněný své dovolání založil na tvrzení o naplnění dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. Dovolací soud se proto primárně zaměřil na posouzení toho, zda jím vznesené námitky obsahově odpovídají jím uplatněným důvodům dovolání, a poté na posouzení toho, zda jim lze přiznat důvodnost. 12. Pro úplnost se připomíná, že k naplnění obviněným označených dovolacích důvodů dochází podle jejich obsahového vymezení tehdy, jestliže · rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.], · rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.]. IV./1. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. 13. Úvodem je vhodné zmínit, že znění tohoto dovolacího důvodu nemění nic na způsobu rozhodování dovolacího soudu, neboť v řízení o tomto mimořádném opravném prostředku (dovolání) se i nadále neuplatňuje tzv. revizní princip. Z toho plyne, že to je zásadně dovolatel, který svou argumentací vymezuje rozsah přezkumu napadeného rozhodnutí tímto soudem. Pokud již k němu Nejvyšší soud přistoupí (viz § 265i odst. 3 tr. ř.: Neodmítne-li Nejvyšší soud dovolání podle odstavce 1 …), činí tak zásadně jen v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání. Takový postup aprobuje i Ústavní soud, což lze – a to i ve vztahu zákonem č. 220/2021 Sb. s účinností od 1. 1. 2022 zavedenému důvodu dovolání podle písm. g) – doložit např. na jeho usnesení ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. I. ÚS 3298/22 (nověji např. usnesení ze dne 17. 7. 2024, sp. zn. III. ÚS 1866/24, odkazující na prvně uvedené), podle něhož „není-li z obsahu dovolacích námitek směřujících do oblasti dokazování a zjišťování skutkového stavu a priori zjevné, že odpovídají hypotéze § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, není Nejvyšší soud povinen sám aktivisticky prověřovat dokazování provedené nižšími soudy a jejich skutkové závěry nad rámec dovolací argumentace, neboť takový postup by byl v rozporu s § 265i odst. 3 trestního řádu, který nařizuje Nejvyššímu soudu přezkoumávat napadená rozhodnutí pouze v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání“. Současné znění § 265b odst. 1 písm.