6 Tdo 116/2025 — Nejvyšší soud

6 Tdo 116/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. l) tr.ř. § 265b odst.1 písm. m) tr.ř. Datum rozhodnutí:11. 3. 2025 Spisová značka:6 Tdo 116/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:6.TDO.116.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Důvod dovolání, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku Odvolací řízení Odvolání Dotčené předpisy:§ 251 odst. 1 tr. ř. § 253 odst. 3 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:27. 5. 2025 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 09.07.2025III.ÚS 1985/25 Jan Svatoň odmítnuto pro nepřípustnost<br/>odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost3. 9. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 116/2025-992 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. 3. 2025 o dovolání, které podal obviněný M. V. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. 10. 2024, sp. zn. 9 To 356/2024, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 2 T 28/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. V. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 23. 7. 2024, sp. zn. 2 T 28/2024 (dále také jen „rozsudek soudu prvního stupně“), byl obviněný M. V. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným jednak zločinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku, jednak přečinem ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. d), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, čehož se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil (velmi stručně vyjádřeno) tím, že: od září 2021 do 3. 11. 2022 ve společně obývaném bytě psychicky i fyzicky týral svoji bývalou manželku, poškozenou B. V., permanentními hrubými a vulgárními nadávkami, lehkým fyzickým napadáním, vyhazováním z bytu, vyhazováním věcí z bytu, zakazováním návštěv matky poškozené, vyhrožováním zejména psychickou likvidací a dalším šikanózním jednáním, přičemž tohoto jednání se dopouštěl i za přítomnosti nezletilých dcer, pročež poškozená musela vyhledat odbornou pomoc, včetně pomoci lékaře, v důsledku jednání obviněného došlo u B. V. k rozvoji viktimizačního syndromu v podobě depresivní reaktivity s převahou strachu z ohrožení, kdy s poškozenou přetrvával ve společném obydlí i přesto, že mu byla od 1. 11. 2021 přiznána ze strany Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje možnost ubytování na ubytovně na ulici XY XY, Brno, a dále, jako otec dětí nezletilé AAAAA (pseudonym) a mladistvé BBBBB (pseudonym) ohrozil citový a mravní vývoj svých dětí žijících s ním v jedné domácnosti tím, že před těmito dlouhodobě, intenzivně a zcela vědomě, dlouhodobě fyzicky a psychicky týral jejich matku B. V., v důsledku toho vzniklo u poškozených nezletilých dětí reálně nebezpečí, že si tyto mohly osvojit škodlivé návyky, zájmy nebo sklony, které vážně ohrožovaly jejich tělesné nebo duševní zdraví anebo jejich další vývoj, kdy jeho jednání se na psychickém stavu BBBBB projevilo v její zvýšené úzkostlivosti a emoční labilitě a musela jí být nasazena psychiatrická medikace. 2. Za to byl obviněný odsouzen podle § 199 odst. 2 tr. zákoníku a § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 24 měsíců, jenž byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 let. 3. Výrokem podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit jednak poškozené B. V. náhradu nemajetkové újmy ve výši 50 000 Kč, a jednak poškozené nezletilé BBBBB náhradu nemajetkové újmy ve výši 70 000 Kč. 4. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byly poškozená AAAAA se svým nárokem na náhradu nemajetkové újmy a podle § 229 odst. 2 tr. ř. poškozená B. V. se zbytkem svého nároku na náhradu nemajetkové újmy odkázány na řízení ve věcech občanskoprávních. 5. Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, které Krajský soudu v Brně svým usnesením ze dne 24. 10. 2024, sp. zn. 9 To 356/2024, podle § 253 odst. 3 tr. ř. odmítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 6. Proti usnesení soudu druhého stupně podal obviněný dovolání opřené o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. l), m) tr. ř. Pozastavil se nad vyhlášením rozsudku soudu prvního stupně ve věci po cca pouhé jedné hodině přerušení hlavního líčení a vyjádřil pochybnost, zda se senát pro obsáhlost výroku mohl dostatečně pečlivě poradit. Vytkl, že odmítnutím odvolání se odvolací soud dopustil nesprávné aplikace trestněprávních procesních norem, neboť nedostatečně zohlednil jeho zdravotní stav v době běhu odvolací lhůty. Zrekapituloval kontakt soudu prvního stupně s obhájkyní stran výzev k doplnění odvolání. Upozornil, že byť mu bylo rozhodnutí soudu prvního stupně doručeno až po skončení hospitalizace, neznamená to, že byl schopen řádně komunikovat se svou obhájkyní. Tu tak nemohl instruovat o rozsahu a obsahu odůvodnění původně pouze blanketně podaného odvolání. Jeho zdravotní neschopnost bránící mu probrat zaměření odvolání měla ostatně potvrdit i obhájkyní přiložené, průběžně doplňované a aktualizované lékařské zprávy. Odvolací soud ovšem tuto překážku pro výkon řádné obhajoby tendenčním způsobem vyložil v neprospěch dovolatele. Řízení mělo být pro zdravotní stav obviněného přerušeno a měl být zkoumán zdravotní stav obviněného. Odvolací soud nesprávně konstatoval, že obhájkyně přislíbila doplnit odůvodnění do 15 dnů, přičemž ta uvedla: „do 15 dnů po poradě s klientem odůvodní nebo vezme zpět“. Soud tak nejen posunul význam doručených listin, ale také postupoval v rozporu se akceptovanou praxí, kdy ve zcela jiné věci vedené pod sp. zn. 53 T 2/2021 vyčkával benevolentně doplnění odvolání státního zástupce. Za této situace, kdy obhájkyně nemohla od indisponovaného klienta, který zřejmě ani nepřečetl celý rozsudek městského soudu, obdržet podrobnější instrukce stran odvolání, soud svévolně dospěl k závěru, že odvolací lhůta má propadný charakter, byť tomu neodpovídá znění zákona. Ba právě naopak, dodané písemnosti měly být posouzeny jako žádosti o navrácení lhůty ve smyslu § 61 tr. ř. V samotném odsuzujícím rozsudku soudu prvního stupně jsou neúplné výroky. Jde o právní větu a adhezní výrok. Obviněný dále podotkl, že přes opakované návrhy nebyla vyslechnuta jeho matka, byť matka poškozené vyslechnuta byla. Tím mělo dojít k nerovnováze v dokazování. Nestandardním byl i způsob vynesení rozsudku soudu prvního stupně, který byl vyhotoven a zaslán nepřiměřeně rychle vzhledem k jeho obsáhlosti. 7. Z výše uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu, jakož i všechna další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a podle § 265l odst. 1, 3 tr. ř. přikázal odvolacímu soudu věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout, a to v jiném složení senátu. 8. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) ve svém písemném vyjádření k dovolání konstatovala, že uplatněné námitky odpovídají dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. pouze v malé části. V rozsudku soudu prvního stupně žádný výrok nechybí ani není neúplný, toliko v právní větě, která definuje přečin ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. d), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, chybí slovo „poruší“. Oproti tomu v adhezním výroku obviněným tvrzené nesrovnalosti státní zástupkyně neshledala. Byť v právní větě absentuje jedno slovo, nelze to považovat za naplnění uplatněného dovolacího důvodu. V souvislosti s dovolací námitkou podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. obhájkyně obviněného měla uposlechnout výzvy soudu a odůvodnit podané odvolání. Pokud tak neučinila s argumentací, že obviněný z důvodu špatného zdravotního stavu jí není schopen sdělit konkrétní pokyny, jak formulovat odvolání, nelze k tomu přihlédnout. Jak vyplývá z § 251 odst. 2 tr. ř. za účelem odůvodnění odvolání může být obhájce i ustanoven, a nelze tedy souhlasit s námitkou, že obhájkyně nemohla bez konzultace s obviněným vyhovět výzvě soudu. V posuzované věci nepřicházelo v úvahu ani navrátit lhůtu ve smyslu § 61 tr. ř., neboť pro to nebyly splněny procesní podmínky, a ani přerušení trestního stíhání podle § 255 tr. ř., protože nebylo doloženo, že by obviněný trpěl těžkou chorobou, pro kterou by jej nešlo postavit před soud. Předložená lékařská zpráva pouze konstatovala, že po propuštění z hospitalizace dne 2. 9. 2024 má obviněný problémy se soustředěním, není schopen účasti u soudních jednání a není schopen absolvovat cestu do Brna. Za této s