Zákon o trestním řízení soudním (trestní řád) · 141/1961 Sb. · § 255 · Trestní právo
Stručně: Paragraf 255 trestního řádu stanoví, kdy odvolací soud musí přerušit trestní stíhání, a to buď z důvodů, které nastaly po vynesení rozsudku soudu prvního stupně, nebo pokud má pochybnosti o souladu použitého zákona s ústavním pořádkem.
§ 255
(1) Odvolací soud přeruší trestní stíhání, vyjde-li za odvolacího řízení najevo, že po vyhlášení napadeného rozsudku nastala některá z okolností uvedených v § 173 odst. 1 písm. b) až f), nelze-li obžalovanému doručit předvolání k veřejnému zasedání odvolacího soudu nebo z důvodu uvedeného v § 9a.
(2) Odvolací soud přeruší trestní stíhání, má-li za to, že zákon, jehož užil v dané trestní věci soud prvního stupně při rozhodování o vině a trestu, je v rozporu s ústavním pořádkem; v tomto případě předloží věc Ústavnímu soudu.
Paragraf 255 trestního řádu stanoví, kdy odvolací soud musí přerušit trestní stíhání, a to buď z důvodů, které nastaly po vynesení rozsudku soudu prvního stupně, nebo pokud má pochybnosti o souladu použitého zákona s ústavním pořádkem.
Co to znamená v praxi
Odvolací soud přeruší trestní stíhání, pokud se po rozsudku soudu prvního stupně objeví překážky pro pokračování řízení, jako je například nepříčetnost obžalovaného nebo jeho úmrtí.
Přerušení stíhání nastane i v případě, že se obžalovanému nepodaří doručit předvolání k veřejnému zasedání odvolacího soudu.
Pokud odvolací soud dojde k závěru, že zákon, který soud prvního stupně použil, je v rozporu s ústavou, přeruší stíhání a předloží věc k posouzení Ústavnímu soudu.
Na co si dát pozor
Přerušení trestního stíhání není jeho ukončením, ale pouze dočasným zastavením, dokud pominou důvody pro přerušení.
Důvody pro přerušení stíhání podle odstavce 1 se týkají situací, které nastaly až po vynesení rozsudku soudu prvního stupně.
Předložení věci Ústavnímu soudu podle odstavce 2 znamená, že odvolací soud sám nemůže rozhodnout o neústavnosti zákona, ale musí požádat o posouzení Ústavní soud.