6 Tdo 1198/2009 — Nejvyšší soud

6 Tdo 1198/2009 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 11. 2009 Spisová značka:6 Tdo 1198/2009 ECLI:ECLI:CZ:NS:2009:6.TDO.1198.2009.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 1198/2009 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. listopadu 2009 o dovolání, které podal obviněný V. U., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 5. 2009, sp. zn. 9 To 128/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 3 T 85/2008, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 21. 1. 2009, sp. zn. 3 T 85/2008, byl obviněný V. U. (dále jen „obviněný“) uznán vinným trestným činem zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 2 tr. zák., který měl podle skutkových zjištění jmenovaného soudu spáchat tím, že „od dubna 2002 do března 2006 včetně v P. a následně i v místě svého současného trvalého bydliště v K. Ř. úmyslně se vyhýbal plnění své zákonné vyživovací povinnosti ke své nezletilé dceři B. U., ačkoli mu tato povinnost byla stanovena i rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 24 C 225/95 ze dne 10. 2. 1998 ve výši 800,- Kč, která byla následně rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8, pod sp. zn. P 265/2001 ze dne 25. 8. 2005, který nabyl právní moci dnem 29. 5. 2006, od 1. 9. 2004 navýšena na částku 2.500,- Kč měsíčně, čímž mu na výživném vůči nezletilé B. U. vznikl dluh v celkové výši 70.700,- Kč, splatný k rukám oprávněné matky A. U.“. Za tento trestný čin byl odsouzen podle § 213 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou roků. Podle § 59 odst. 2 tr. zák. mu byla uložena povinnost, aby podle svých sil doplatil dlužné výživné a řádně platil výživné běžné. O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, rozhodl ve druhém stupni Městský soud v Praze. Rozsudkem ze dne 13. 5. 2009, sp. zn. 9 To 128/2009, podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř. napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným trestným činem zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1 tr. zák., protože „od dubna 2002 do března 2006 včetně v P. a následně i v místě svého současného trvalého bydliště v D., okres J. H., neplnil svou zákonnou vyživovací povinnost ke své nezl. dceři, ačkoliv mu tato povinnost byla stanovena i rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 10. 2. 1998 ve výši 800,- Kč a následně rozsudkem Obvodním soudem pro Prahu 8 ze dne 25. 8. 2005, sp. zn. P 265/2001, jenž nabyl právní moci dne 29. 5. 2006, byla od 1. 9. 2004 navýšena na 2.500,- Kč měsíčně, čímž mu na výživném vůči nezletilé vznikl dluh ve výši 70.700,- Kč, splatný k rukám oprávněné matky A. U.“. Za tento trestný čin obviněného odsoudil podle § 213 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání dvou roků. Podle § 59 odst. 2 tr. zák. mu dále uložil povinnost, aby podle svých sil doplatil dlužné výživné a řádně platil výživné běžné. V této souvislosti je na místě poznamenat, že oba soudy předmětnou trestní věc obviněného projednávaly a rozhodovaly již po druhé, neboť jejich předchozí rozhodnutí ve věci byla k dovolání obviněného zrušena usnesením Nejvyššího soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) ze dne 31. 7. 2008, sp. zn. 6 Tdo 558/2008, když Nejvyšší soud dospěl k závěru, že ze strany soudů nižších stupňů nebyla dostatečně vyřešena předběžná otázka, v jaké výši měl (a tedy byl schopen) obviněný v inkriminovaném období platit výživné. Proti citovanému rozsudku Městského soudu v Praze podal obviněný dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení a nesprávném hmotně právním posouzení skutku. V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku namítl, že soudy obou stupňů se dostatečně nevypořádaly s jeho finanční situací a majetkovými poměry, když výživné ve výši 2.500,- Kč měsíčně naprosto neodpovídalo jeho majetkovým poměrům. Prohlásil, že výživné stanovené civilním soudem nebyl schopen hradit. Následně uvedl, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 10. 2. 1998, sp. zn. 24 C 225/95, bylo rozvedeno jeho manželství s A. U. a byla schválena dohoda, podle níž byla nezl. svěřena do výchovy matky a jemu byla stanovena povinnost platit nezl. výživné ve výši 800,- Kč měsíčně. Další dvě děti O. a A. U. byly svěřeny do jeho výchovy a A. U. byla stanovena povinnost platit každému z nich výživné ve výši 400,- Kč měsíčně. Zdůraznil, že s matkou uzavřeli ústní dohodu, že si navzájem nebudou výživné hradit, a že tuto dohodu považoval za platnou i poté, co O. (před šesti lety) a A. (před čtyřmi lety) nabyli zletilosti, neboť mu matka nezl. nikdy nedala vědět, že by měl výživné začít platit. K tomu ještě podotkl, že přesto, že u obou soudů navrhoval provést důkaz výslechem dětí O. a A., aby bylo prokázáno, od kdy byly schopny se samostatně živit, ani jeden ze soudů tento důkaz nepřipustil, čímž byl zkrácen na svých právech. Dodal, že zcela prokazatelně se děti O. a A. nebyly schopny v dubnu 2002 (ani později) samostatně živit. Připomněl, že v předchozích řízeních bylo prokázáno, že nezl. žije se svojí matkou a jejím přítelem v bytě, který je ve vlastnictví rodiny matky přítele, že přítel pracuje jako řidič a má jednu vyživovací povinnost k dceři, která studuje, že matka nezl. další vyživovací povinnosti nemá, je zaměstnána jako učitelka s průměrným čistým měsíčním příjmem 14.071,- Kč v roce 2003, 14.002,- Kč v roce 2004 a že nezl. chodila na základní školu, je zdravá, nosí brýle a má bohaté mimoškolní aktivity. Shledal, že nezletilá se tedy jeho jednáním nedostala do finanční či jiné tísně. Dále uvedl, že jeho příjmy v roce 2002 činily částku 156.486,- Kč (výdaje částku 132.886,- Kč), v roce 2003 částku 29.661,- Kč (výdaje částku 22.791,- Kč) a v roce 2004 částku 9.850,- Kč (výdaje částku 7.196,- Kč), průměrný měsíční zisk tedy představoval v roce 2002 částku 1.967,- Kč, v roce 2003 částku 573,- Kč a v roce 2004 částku 222,- Kč. Stran prodeje bytu na B., za který měl získat částku 1,800.000,- Kč, a argumentu, že si měl ponechat část finančních prostředků na úhradu potřeb nezl., zdůraznil, že se zachoval zodpovědně a uhradil z těchto prostředků své dluhy (dlužné nájemné pocházející ještě z doby soužití s matkou nezl., dluhy vzniklé díky privatizaci bytu a dluhy vůči státu na zdravotním a sociální zabezpečení) a že v této době žádná pohledávka na výživném neexistovala, resp. těžko mohl předvídat, že matka požádá o zvýšení výživného bez jakéhokoliv předchozího pokusu o vyřešení této otázky dohodou a jemu tak vznikne zpětně dluh na výživném. Doplnil, že není pravdou, že by jakkoli zveličoval tvrzení o tom, jaké částky musel vynaložit na získání bytu do svého vlastnictví, a poznamenal, že prostředky si zapůjčil nevýhodně, na příliš vysoký úrok, od lichvářů. Dále argumentoval, že částku 75.000,- Kč, kterou mu dlužila neteř T. B., použil na úhradu dluhů vůči svým dvěma zletilým dětem, které ho několik let finančně podporovaly, např. mu hradily cesty do P., výdaje za léky apod. Rovněž upozornil, že matka se o tyto dvě děti, jež mu byly svěřeny do péče, nikdy nestarala, mimo soudem určené výživné jim nikdy ničím nepřispěla, nedávala jim žádné dárky, navíc brání jemu i A. a O. ve styku s nezl., kterou zmanipulovala tak, že ani samotná již nechce jeho a sourozence vídat. Posléze obviněný konstatoval, že již částka 800,- Kč měsíčně pro něho znamenala velké finanční zatížení, neboť jeho příjmy v letech 2002 až 2003 byly minimální, od roku 2004 pobíral pouze dávku sociální péče ve výši 2.360,- Kč, resp. 2.400,- Kč a od 5. 1. 2007 pobíral příspěvek na živobytí ve výši 3.126,- Kč měsíčně. Dlouhou dobu byl veden v evidenci uchazečů o zaměstnání u Ú. p. v J. H., do dubna 2004 pracoval jako O. v oboru výtvarné práce, tuto činnost byl ale nucen ukončit pro nedostatek zakázek. V současné době z důvodu tíživé bytové situace bydlí u svých přátel. Jako epileptik je omezen ve výkonu mnoha zaměstnání. Zaměstnání se podle svých slov snaží hledat, ovšem v okrese J. H. není lehké odpovídající práci najít, když nezaměstnanost je zde velmi vysoká. Akcentoval, že byť jeho příjmy dosahují sotva životního minima, začal zasílat na výživu nezl. alespoň částku 50,- Kč měsíčn