6 Tdo 1231/2008 — Nejvyšší soud

6 Tdo 1231/2008 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 11. 2008 Spisová značka:6 Tdo 1231/2008 ECLI:ECLI:CZ:NS:2008:6.TDO.1231.2008.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Dotčené předpisy:§ 248 odst. 1 tr. zák. Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 1231/2008 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 25. listopadu 2008 dovolání, které podal obviněný J. B., proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 28. 1. 2008, sp. zn. 8 To 508/2007, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 7 T 65/2007, a rozhodl t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. B. o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 29. 8. 2007, sp. zn. 7 T 65/2007, byl obviněný J. B. uznán vinným, že dne 23. června 2006 ve F. L. – H. L., okr. Ch., v autobazaru F. L. – J. B., prodal na podkladě zprostředkovatelské smlouvy uzavřené dne 15. 3. 2005 s poškozeným V. N., za částku 8.900,- Kč osobní motorové vozidlo značky Ford Sierra, poškozeného V. N., které obžalovaný převzal od poškozeného při uzavření zprostředkovatelské smlouvy, přičemž obžalovaný poškozeného o prodeji vozidla sám neinformoval a zejména poškozenému v rozporu s článkem VI. odstavec 3 zprostředkovatelské smlouvy do 15 dnů od prodeje vozidla nepředal utrženou částku z prodeje vozidla, a poškozenému V. N. svým jednáním způsobil škodu v celkové výši nejméně 8.100,- Kč po odečtení provize ve výši 500,- Kč a 300,- Kč za parkovné v souladu s článkem V. a IX. zprostředkovatelské smlouvy. Takto popsané jednání soud prvního stupně právně kvalifikoval jako trestný čin zpronevěry podle § 248 odst. 1 tr. zák. a obviněného odsoudil podle § 248 odst. 1 tr. zák. za použití § 45 odst. 1 tr. zák. a § 45a odst. 1 tr. zák. k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 120 hodin. Proti konstatovanému rozsudku podal obviněný J. B. odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 28. 1. 2008, sp. zn. 8 To 508/2007, podle § 256 tr. ř. zamítnuto. Citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný J. B. prostřednictvím obhájce dovoláním, které opřel o dovolací důvody zakotvené v § 265b odst. 1 písm. d), g) tr. ř. Podle jeho názoru byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání a skutek byl nesprávně právně posouzen. V podání obviněný shrnul dosavadní průběh trestního řízení, zejména zopakoval námitky, které uplatnil v rámci odvolacího řízení. Připomněl, že s poškozeným V. N. uzavřel zprostředkovatelskou smlouvu, ale ta měla být platná pouze jeden kalendářní měsíc. Poškozený nepřiznal, že předmět prodeje ztrácel na ceně a nechal si účelově vypracovat znalecký posudek, který byl zkreslen, poněvadž znalec neznal skutečný stav předmětného vozidla. Obviněný uvedl, že vozidlo prodal za jeho skutečnou hodnotu, a proto měl okresní soud snížit hodnotu automobilu o více než polovinu. Současně namítl, že se o vozidlo více než rok staral, přičemž za celou tuto dobu mu prvostupňový soud přiznal odměnu jen v částce 300,- Kč. Podotkl, že podmínky sjednané ve zprostředkovatelské smlouvě byly pouze na dobu její platnosti a tato byla uzavřena na dobu určitou. Bylo uvedeno, že doba jejího trvání může být prodloužena pouze dodatkem k této smlouvě, jež byla uzavřena v písemné formě, takže i dodatek ke své účinnosti vyžadoval stejnou formu. K jejímu prodloužení tímto způsobem nedošlo. Písemně sjednané podmínky tudíž zanikly posledním dnem doby, na kterou byla smlouva sjednána. Podle obviněného došlo k prodeji automobilu až po okamžiku, do kterého byla smlouva uzavřena, a proto je třeba vycházet z obsahu smluvního ujednání, které bylo uskutečněno dne 23. 6. 2006. I po zániku písemné zprostředkovatelské smlouvy totiž došlo mezi účastníky k takovým projevům, jimiž se nově utvářel jejich smluvní vztah a není pochyb o tom, že předmětem ústně sjednaného závazkového vztahu bylo zprostředkování prodeje automobilu. Dále obviněný poukázal na rozhodnutí krajského soudu, z něhož se podává, že vozidlo prodal za 8.900,- Kč a že z této částky musí být odečteny náklady, které v souvislosti s jeho prodejem vynaložil. Konstatoval, že okresní soud vycházel z již neúčinné smlouvy, neboť jestliže byl v ní písemně sjednán na dobu účinnosti zprostředkovatelské smlouvy původní náklad za parkovné částkou 10,- Kč za den, není možné vycházet z toho, že po jejím zániku tyto náklady přestal nést. Podotkl, že za období do dne prodeje automobilu mu vznikl náklad spojený s jeho parkováním, a to za jeden rok a devadesát osm dní, ve výši celkem 4.630,- Kč. Podobně je možné uvažovat o provizi v částce 500,- Kč. Pokud by všechny tyto částky byly z prodejní ceny odečteny, mohla podle obviněného vzniknout poškozenému škoda nejvýše 3.770,- Kč, což je přesně částka, kterou V. N. uhradil v březnu 2007. Navíc nejde o částku, která by představovala škodu alespoň nikoli nepatrnou, takže se nemohl dopustit trestného činu zpronevěry. Obviněný poznamenal, že v odvolání navrhl, aby krajský soud napadený rozsudek zrušil a věc postoupil příslušnému orgánu, který by ji mohl projednat jako přestupek. Tento návrh však nebyl akceptován. Podle obviněného krajský soud přehlédl, že byla porušena ustanovení o jeho přítomnosti ve veřejném zasedání, v čemž shledal dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. Zdůraznil, že na projednání věci před odvolacím soudem se připravoval a doufal že obhájí své stanovisko. Pokud by byl vyrozuměn, určitě by se dostavil. Čekal, až mu bude dána možnost uplatnit své důvody před krajským soudem, a to v širší míře než před okresním soudem nebo v odvolání. Namítl, že v době jednání odvolacího soudu dne 28. 1. 2008 byl pro soud dosažitelný, neboť na adrese Ch., ul. P., se zdržoval až do 16. 1. 2008, kdy byl nucen z rodinných důvodů byt v označené ulici opustit. Správa domu o jeho dočasném bydlišti věděla. Ve spojení s Okresním soudem v Chebu byl a podatelnu soudu nejméně jednou za čtrnáct dnů telefonicky buď volal nebo se dostavil, aby mu mohla být předána korespondence. V té době mu docházela jiná korespondence, ale vyrozumění, případně předvolání k veřejnému zasedání v ní nebylo. V další části podání obviněný uvedl, že jeho námitky směřují proti právnímu posouzení skutku, když jeho jednání při správném použití zákona nemůže být kvalifikováno jako trestný čin zpronevěry podle § 248 odst. 1 tr. zák. Vyjádřil přesvědčení, že jeho odsouzení spočívá na křivé svědecké výpovědi poškozeného V. N., jemuž žádnou škodu nezpůsobil a ještě před rozhodnutím soudu se s ním vyrovnal. Jiná je otázka, zda toto vyrovnání poškozený považuje za dostatečné. V tom případě se podle obviněného mohl o doplatek obrátit na občanskoprávní soud. Z popsaných důvodů měl krajský soud zrušit rozsudek Okresního soudu v Chebu a jeho osobu zprostit obžaloby. Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Plzni a jeho osobu zprostil obžaloby. K podanému mimořádnému opravnému prostředku se ve smyslu znění § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Státní zástupce uvedl, že obviněným formulovaný petit je vnitřně rozporný, neboť dovolací soud by nemohl zrušit pouze rozhodnutí krajského soudu, a poté rozhodnout zprošťujícím výrokem, neboť by mu v tom bránila existence rozsudku soudu prvního stupně, který by tvořil překážku věci rozhodnuté. Z tohoto důvodu, ale také proto, že dovolání obviněného J. B. je sice označeno adresou advokáta JUDr. V., avšak není opatřeno ani jeho podpisem ani razítkem a některé formulace vzbuzují pochybnosti o tom, zda text skutečně psal advokát, byl v tomto smyslu učiněn dotaz na JUDr. V. Ten odpověděl, že text dovolání diktoval a obviněný jej podle diktátu psal na počítači. Za této situace lze uznat podmínku stanovenou v § 265d odst. 2 věty první tr. ř. za splněnou. Pokud jde o obviněným uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. státní zástupce konstatoval, že v tomto směru je vyjádření limitováno omezeným rozsahem spisového materiálu, který je Nejvyššímu státnímu zastupitelství k dispozici. Podotkl, že v textu usnesení Krajského soudu v Plzni se nehovoří o tom, že odvolání bylo projednáno v nepřítomnosti obviněného a rovněž se neuvádí, zda pro tento postup byly zachovány procesní podmínky. Státní zástupce poznamenal, že pokud by se vyšlo z předpokladu, že pro takový postup byly v zásadě podmínky dány, pak je třeba na adresu obviněného uvést, že zákon mu dává rozsáhlé možnosti, aby mohl uplatnit právo na osobní obhajobu a na účast u soudního projednávání trestní věci