6 Tdo 1288/2015 — Nejvyšší soud

6 Tdo 1288/2015 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:12. 11. 2015 Spisová značka:6 Tdo 1288/2015 ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:6.TDO.1288.2015.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Krádež Návod Dotčené předpisy:§ 10 odst. 1 písm. b), § 247 odst. 1, odst. 3 písm, b) tr. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:1. 2. 2016 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 1288/2015-92U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. listopadu 2015 o dovolání, které podal obviněný B. S. proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 9. 2014, sp. zn. 6 To 44/2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 5 T 95/2009, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného o d m í t á . O d ů v o d n ě n í :I. Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 7. 5. 2013, sp. zn. 5 T 95/2009, byl obviněný B. S. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným jako spolupachatel podle § 9 odst. 2 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění pozdějších předpisů, účinného do 31. 12. 2009 (dále jen „tr. zák.“) trestného činu krádeže podle § 247 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., jehož se společně s dalšími spoluobviněnými dopustil jednáním popsaným ve výroku tohoto rozsudku. Za tento trestný čin a trestnou činnost sbíhající byl odsouzen podle § 247 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 25. 9. 2007, sp. zn. 2 T 45/2007 a z rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 19. 11. 2009, sp. zn. 2 T 147/2009, jakož i všechna další rozhodnutí obsahově navazující na zrušené části. Týmž rozsudkem bylo rozhodnuto i o vině a trestu spoluobviněných J. B., R. G., P. H., P. Š. a P. V. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněným uložena povinnost nahradit společně a nerozdílně poškozené FAURECIA Interiors Systems, s. r. o. škodu ve výši 696.790 Kč, přičemž tato organizace byla podle § 229 odst. 2 tr. ř. se zbytkem svého nároku na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. O odvoláních, které proti tomuto rozsudku podal obviněný a spoluobvinění J. B. a P. H. rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 22. 9. 2014, sp. zn. 6 To 44/2014. Z podnětu odvolání obviněných P. H. a B. S. napadený rozsudek podle § 258 odst. 2 tr. ř. částečně zrušil z důvodu uvedeného v § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř. u obviněného P. H. v celém výroku o trestu a v části týkající se obviněného B. S. v celém rozsahu. Odvolací soud za podmínek § 259 odst. 3 písm. a), b) tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného B. S. uznal vinným návodem trestného činu krádeže podle § 10 odst. 1 písm. b) tr. zák. k § 247 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., jehož se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu (zkráceně uvedeno) dopustil tím, že po vzájemné dohodě s dále uvedenými osobami v úmyslu přisvojit si z majetku společnosti FAURECIA Interiors Systems, s. r. o. se sídlem Plazy 100, IČ 62909037, přístrojové desky z provozovny Ř., okr. M. B., v období od 21. 6. 2006 do 25. 2. 2007 se s nimi podílel na odcizování zmetkových přístrojových desek, které poškozená společnost demontovala a použitelné náhradní díly a recyklovaný materiál používala k další výrobě, a to tak, že B. S. dohodl přímo nebo prostřednictvím M. O. s P. H. odcizení přístrojových desek na vozidla VW Touareg, AUDI A6 a AUDI Q7, jejich typy, množství a cenu, na základě objednávky P. H. u obžalovaného P. V., mistra výroby ve společnosti FAURECIA Interiors Systems, s. r. o., a podle jeho pokynů pracovníci logistiky obžalovaní P. Š. a R. G., řidič vysokozdvižného vozíku, přístrojové desky připravili a naložili na nákladní vozidlo Mercedes Atego, r. z. ..., s přívěsem PANAV TV 10, LPK TKP, r. z. ..., jehož řidič J. B. projel přes vrátnici a odcizené díly z provozovny vyvezl, na smluveném místě na odpočívadle za benzínovou čerpací stanicí u obce M. odcizené přístrojové desky přeložili obžalovaní P. V., P. Š., R. G. a J. B. do přistaveného vozidla Peugeot Boxer, r. z. ..., majitele M. O., které k tomuto účelu převzal od obžalovaného P. H. P. V. a následně vozidlo odvezl zpět a odcizené přístrojové desky předal obžalovanému H., který je dále předával M. O. nebo B. S., kteří mu zaplatili dohodnutou částku 2.000 Kč za kus, z níž obžalovaný H. vyplatil 1.500 Kč za kus obžalovanému V., který obžalovaným G. a Š. vyplatil 1.000 Kč za kus a tito obžalovaní dále zaplatili odměnu v rozmezí 2.000 – 7.000 Kč jednu přepravu obžalovanému B., přičemž svým jednáním (podrobně popsaným po body 1. až 14.) se podílel na způsobení celkové škody ve výši nejméně 787.371 Kč. Obviněného za toto jednání odsoudil podle § 247 odst. 3 tr. zák. a § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání tří let a šesti měsíců, pro jehož výkon ho zařadil podle § 39a odst. 3 tr. zák. do věznice s dozorem. Současně zrušil výroky o trestu z rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 25. 9. 2007, č. j. 2 T 45/2007-645 a z rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 19. 11. 2009, č. j. 2 T 147/2009-109, jakož i všechna další obsahově navazující rozhodnutí. Odvolací soud dále rozhodl o trestu spoluobviněného P. H. Odvolání podané spoluobviněným J. B. podle § 256 zamítl. II. Proti citovanému rozsudku Vrchního soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím obhájce JUDr. Karla Hájka dovolání, v němž uplatnil důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jehož naplnění spatřuje v porušení svého práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny, resp. čl. 6 odst. 1, 3 Úmluvy. Dovolatel podotkl [ad a)], že v řízení předcházejícím vydaní napadeného rozsudku došlo k vadám v procesu dokazování, a namítl, že postup orgánů policie byl v přípravném řízení v rozporu s § 2 odst. 4 tr. zák. (zřejmě míněno tr. ř.), neboť ačkoli dokumentovaly trestnou činnost (i prostřednictvím odposlechů telekomunikačního provozu), v rozporu se zákonem uloženou povinností „nekonaly opatření, kterými by zabránily v jejím dalším pokračování.“ S jejich vědomím škoda na majetku poškozené společnosti narůstala. Takový postup dovolatel považuje za rozporný se zásadami oficiality a legality. Je podle něj nepřípustné, aby policie zakročila až tehdy, kdy škoda překročí zákonnou hranici škody značné. Celou věc je proto třeba hodnotit „jako páchání trestné činnosti za nepřípustné účasti policie“. Pokud soudy dospěly k závěru [ad b)], že odposlechy ode dne 14. 6. 2006 prokazují jeho vinu, potom důkazy provedené odposlechem telefonních hovorů do 31. 1. 2007 přisvědčují jeho tvrzení o nepřímé účasti policie. Závěry soudu by proto měly být podle dovolatele v souladu s platnou judikaturou „(např. NS 22/2003-T 507), kdy pachatel nemůže být trestně stíhán a odsouzen za tu část trestné činnosti, kterou spáchal za nepřípustné účasti policie…“. Napadl rovněž neobjektivní zjištění konečného počtu odcizených náhradních dílů jemu kladených za vinu, které vychází z předpokládaného počtu dílů uváděných v telefonních odposleších. Obviněný předestřel [ad c)] rozdílný systém kontroly vadných a bezchybných výrobků a vzhledem k tomu má za to, že z výrobního závodu mohly být odcizovány pouze vadné výrobky. Předesílal, že vzhledem k neevidování vadných výrobků (vzdor tvrzené změně výpovědi zástupců poškozené společnosti, že došlo ke změně ve vedení evidence výrobků, která v rozhodné době neexistovala), se jednalo o produkty určené k ekologické likvidaci. S ohledem na tvrzení poškozené společnosti, že údaje o výrobcích zjištěných policií nejsou použitelné, protože neobsahují individuální rozlišení výrobku, jeho evidenci a kvalitu, a proto ani nebyly v podnikovém systému dohledány, dovozuje, že se jednalo o kazové výrobky, které do evidence nikdy zavedeny nebyly, současně ovšem byly zahrnuty do výše způsobené škody v plné jejich ceně a v daném směru se dovolává aplikace zásady in dubio pro reo. Konstatuje, že jak výrobky „absolutně zmetkové“ tak výrobky „určené na repas“ mají diametrálně rozdílnou cenu, která byla znalci určena rozdílnou metodikou, v důsledku čehož došlo ke stanovení diametrálně rozdílných výší způsobené škody v nepřípustném rozmezí. Odvolacímu soudu vytkl opomenutí skutečnosti, že všechny palubní desky, které odkoupil, byly před jejich následným prodejem mnohdy velice náročně opravovány a připomenul, že některé z nich byly zcela neopravitelné, a proto byly následně zlikvidovány. Nesprávné právní posouzení spatřuje proto zejména v tom, jakým způsobem se soud vypořádal s počtem a cenou odcizených palubních desek. Ne