6 Tdo 1322/2014 — Nejvyšší soud

6 Tdo 1322/2014 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:29. 10. 2014 Spisová značka:6 Tdo 1322/2014 ECLI:ECLI:CZ:NS:2014:6.TDO.1322.2014.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Společenská škodlivost Dotčené předpisy:§ 329 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:12. 12. 2014 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 1322/2014-22 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 29. října 2014 o dovolání nejvyššího státního zástupce, které podal v neprospěch obviněného V. P. proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 14. 5. 2014, č. j. 12 To 166/2014-214, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 8 T 89/2013, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání nejvyššího státního zástupce odmítá. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 14. 5. 2014, č. j. 12 To 166/2014-214, byl obviněný V. P. podle § 226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby OSZ Kolín ze dne 17. 6. 2013, sp. zn. ZT 23/2013, pro skutek v ní popsaný, spočívající v tom, že dne 15. 4. 2012 se V. P. jako strážník Městské policie K., zastávající pozici ředitele Městské policie K., dozvěděl od svého podřízeného, zástupce ředitele Ing. Z. V., že při provedené kontrole vyúčtování bloků pokut na místě zaplacených, bylo u strážníka městské policie M. S. zjištěno, že tento řádně neodvedl svému zaměstnavateli hotovost v celkové výši 25.000 Kč za udělené blokové pokuty na místě zaplacené, kdy se jednalo o celkem 50 kusů bloků o nominální hodnotě 500 Kč za jeden kus bloku, a částku použil pro svoji vlastní potřebu, čímž bylo dáno důvodné podezření, že se M. S. dopustil trestného činu majetkového charakteru, nato V. P. v rozporu s ustanovením § 2 písm. a) zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii, v tehdy platném znění, ukládající strážníkům městské policie přispívat k ochraně a bezpečnosti osob a majetku, a dále v rozporu s ustanovením § 10 odst. 1 zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii, v tehdy platném znění, ukládající strážníkům městské policie bez zbytečného odkladu oznámit důvodné podezření, že byl spáchán trestný čin, řádně nekonal a důvodné podezření na protiprávní jednání zakládající podezření ze spáchání trestného činu bez zbytečného odkladu neoznámil policii, ale naopak z pozice své funkce ř. Městské policie K. uzavřel dne 19. 4. 2012 s M. S. v budově Městské policie K. na adrese K., K., dohodu účastníků o náhradě škody spojené s uznáním dluhu, jejímž uzavřením jménem věřitele deklaroval v čl. I danou věc řešit smírně bez nuceného zásahu orgánů činných v trestním řízení a soudu, a to za účelem možnosti úhrady skutečně způsobené škody, tj. dluhu dlužníkem ve prospěch věřitele, čímž přislíbil M. S. fakticky beztrestnost, pokud by došlo k řádnému plnění předmětné dohody a splacení dluhu zpronevěřené částky ve výši 25.000 Kč, kdy takto jednal v úmyslu, v případě splacení dluhu dle uzavřené dohody, věc neřešit prostřednictvím orgánů činných v trestním řízení a umožnit tak M. S. uniknout trestnímu stíhání, přičemž trestní oznámení v dané věci ze strany V. P. jednajícího jménem Městské policie K. bylo dle údaje v něm uvedeném sepsáno dne 24. 9. 2012 a doručeno dne 27. 9. 2012 místně příslušnému orgánu činnému v trestním řízení, kterým je Okresní státní zastupitelství Kolín, a to jenom z toho důvodu, že na vzniklém dluhu byla uhrazena pouze částka 4.000 Kč a dále nebylo uhrazeno ničeho, v němž byl spatřován přečin pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku“; odvolání státního zástupce bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto. Proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 14. 5. 2014, č. j. 12 To 166/2014-214, podal v neprospěch obviněného dovolání nejvyšší státní zástupce, a to s odkazem na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle mínění dovolatele pokud krajský soud ve snaze dovodit vyloučení úmyslu obviněného odkázal na „laickou osobu“, která spoléhala na radu právníka, jednalo se o nepřiléhavou argumentaci, neboť strážník není ve svém oboru „ochrany zákona“ laikem, ale naopak je profesionálem, jehož odbornou způsobilost před vznikem jeho pracovního poměru přezkoumává komise ministerstva vnitra. Strážník se podle názoru nejvyššího státního zástupce nemůže dovolávat neznalosti práva a nutnosti obracet se na rady ve své profesi na advokáta. Z důvodů v dovolání uvedených tedy dovolatel dospěl k závěru, že krajský soud pochybil, pokud obviněného zprostil obžaloby jen proto, že dospěl k závěru o nedostatku zavinění z důvodu, že nelze „bez zásadních pochybností vyloučit možnost – že obviněnému se dostalo nesprávného poučení …právě v otázce toho, do jaké míry má při řešení daného konkrétního problému postavení osoby vázané ustanovením § 10 odst. 1 zákona č.553/1991 Sb.“, tedy postavení strážníka městské policie. Jednal-li obviněný pod vlivem tohoto negativního omylu, šlo o omyl omluvitelný. Dovolatel také zmiňuje, že jiná situace by nastala, pokud by byl obviněný zproštěn s odkazem na ustanovení § 12 odst. 2 tr. zákoníku, ale vzhledem k tomu, že tato situace nenastala, nebylo možno se k ní vyjádřit. S ohledem na shora uvedené skutečnosti nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovoláním napadený rozsudek zrušil, jakož i zrušil všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a věc přikázal Krajskému soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání nejvyššího státního zástupce je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. b) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím [§ 265d odst. 1 písm. a) tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.] lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle § 2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 od