6 Tdo 141/2025 – Nejvyšší soud

6 Tdo 141/2025-254 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. 3. 2025 o dovolání, které podal obviněný V. V. proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 11. 2024, sp. zn. 44 To 342/2024, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 5 T 49/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem ze dne 7. 8. 2024, sp. zn. 5 T 49/2024, uznal obviněného V. V. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) vinným přečinem ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku na skutkovém základě, podle kterého (zestručněně) dne 2. 2. 2024 přibližně v 15:00 hodin v blízkosti domu č. XY v ulici XY, Praha XY, po předchozí slovní rozepři napadl poškozenou J. J., nar. XY, která seděla ve svém vozidle, s nímž na daném místě zastavila, neboť do vozovky vběhl pes obviněného. Úderem pěsti levé ruky do nosu poškozené způsobil zlomeninu nosních kostí s posunem úlomků a povrchní tržně zhmožděnou ranku na nose. Poranění si vyžádala lékařské ošetření a poškozenou omezovala v obvyklém způsobu života po dobu přibližně tří týdnů. Uvedeného jednání se dopustil navzdory tomu, že byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 13. 7. 2022, sp. zn. 3 T 34/2022, ve znění rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 9. 2022, sp. zn. 44 To 248/2022, odsouzen mj. pro přečin výtržnictví podle § 358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. 2. Za to mu byl uložen úhrnný trest obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin. 3. K odvolání státní zástupkyně do výroku o trestu v neprospěch obviněného Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 27. 11. 2024, sp. zn. 44 To 342/2024, napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil ve výroku o trestu a nově obviněnému uložil úhrnný trest odnětí svobody v trvání osmi měsíců, pro jehož výkon jej zařadil do věznice s ostrahou. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný dovoláním, v němž odkázal na důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. h), i) tr. ř. Namítl, že odvolací soud nereflektoval jeho argumentaci učiněnou v rámci vyjádření k odvolání státní zástupkyně. Napadené rozhodnutí odvolacího soudu je nepřezkoumatelné a neodůvodněné, zejména s ohledem na jeho postoj, absenci následku a jeho bezúhonný život. Odvolací soud zcela pominul jeho osobní poměry, včetně starosti o nemocnou matku a očekávání rodiny a zkreslil a zlehčil polehčující okolnosti, ke kterým přihlédl soud prvního stupně. Obviněný namítá, že napadené rozhodnutí sledovalo ryze represivní funkci trestu bez řádného odůvodnění. Odvolací soud nezohlednil výchovnou stránku uloženého trestu, kterou správně reflektoval soud prvního stupně. Odvolací soud nevzal v úvahu, že po incidentu obviněný na místě setrval a že se plně doznal. Výkon trestu obviněnému znemožní legální příjem a zadluží ho. V odůvodnění napadeného rozhodnutí absentuje vypořádání se s jeho námitkami. V závěru dovolání obviněný ještě bez dalšího konstatoval, že mezi skutkovými a právními závěry v rozhodnutí odvolacího soudu co do rozhodnutí o výroku o vině existuje extrémní rozpor, neboť se jedná o situaci, kdy rozhodná skutková zjištění, na základě kterých jsou učiněny právní závěry odvolacího soudu, nemají podklad v provedených důkazech. Obviněný proto namítá tento extrémní nesoulad. Uložený trest je podle něj v extrémním rozporu s povahou a závažností trestného činu a je neslučitelný s ústavním principem proporcionality trestní represe. Závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a přikázal mu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. 5. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) k dovolání uvedl, že je nepřípustné v části směřující proti výroku o vině, neboť odvolání státní zástupkyně bylo zaměřeno pouze proti výroku o trestu. Námitky obviněného směřující proti výroku o trestu jsou sice přípustné, avšak nelze je podřadit pod žádné dovolací důvody. Námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu lze úspěšně uplatnit pouze v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., což obviněný učinil, nicméně tento dovolací důvod reaguje pouze na situace, kdy byl uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo zákonem stanovenou trestní sazbu, což není případ obviněného. Výrok o trestu lze napadnout také s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., pokud je namítáno jiné nesprávné hmotněprávní posouzení. Šlo by o pochybení ohledně uložení souhrnného nebo úhrnného trestu, popř. společného trestu za pokračování v trestném činu. Obviněný však žádnou z těchto eventualit nevytkl. Podle státního zástupce nelze v dovolacím řízení relevantně uplatnit námitku založenou na údajné nepřiměřenosti uloženého trestu mimo zcela výjimečných případů trestů extrémně přísných a zjevně nespravedlivých, zasahujících ve svém důsledku do základních práv a svobod obviněného. To však trest odnětí svobody uložený dovolateli a spojený s přímým výkonem ve věznici rozhodně není. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. III. Formální podmínky věcného projednání dovolání 6. Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 věta první tr. ř.), v zákonné lhůtě (§ 265e odst. 1 tr. ř.) a splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v § 265f odst. 1 tr. ř. 7. Nejvyšší soud dále zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř. Zjistil, že odvolání podala ve věci pouze státní zástupkyně do výroku o trestu v neprospěch obviněného. Nešlo o situaci, kdy by byl odvolací soud povinen přezkoumávat výrok o vině postupem podle § 254 odst. 2 tr. ř. Dovolání do výroku o vině tak nebylo v posuzovaném případě přípustné. Obviněný rozsah, ve kterém rozhodnutí odvolacího soudu napadl, výslovně nevymezil. Většina jeho námitek směřuje do výroku o trestu, v závěru však uvedl zcela nekonkrétní formulaci týkající se skutkových zjištění tvořících podklad výroku o vině. Je proto třeba pro úplnost konstatovat, že v rozsahu výroku o vině dovolání není přípustné, neboť podle § 265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout pouze pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Pokud tedy v odvolacím řízení z podnětu státní zástupkyně Městský soud v Praze přezkoumal pouze výrok o trestu z rozsudku obvodního soudu (a nebyl povinen výrok o vině přezkoumat z jiných důvodů), nemůže se stát výrok o vině dovolatele předmětem přezkumu dovolacího soudu. Ohledně výroku o trestu je dovolání přípustné ve smyslu § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. 8. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo zapotřebí posoudit, zda konkrétní dovolací argumentace skutečně odpovídá obsahovému vymezení uplatněných dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. h), i) tr. ř. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro přezkum napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 1, 3 tr. ř.). 9. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. 10. Podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. lze namítat, že obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. IV. Důvodnost dovolání 11. Konkrétní námitky, které obviněný v dovolání uplatnil, žádnému z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 tr. ř. neodpovídají. 12. Obecně platí, že námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu (s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí) lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., který je v soustavě dovolacích důvodů § 265b odst. 1 tr. ř. dovolacím důvodem speciálním vůči důvodu uvedenému v § 265b odst. 1 písm. h) tr․ ř. Podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v § 38 až § 42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. ř. (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, uveřejněné pod č. 22/2003