6 Tdo 1462/2003 — Nejvyšší soud

6 Tdo 1462/2003 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:18. 2. 2004 Spisová značka:6 Tdo 1462/2003 ECLI:ECLI:CZ:NS:2004:6.TDO.1462.2003.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí I.ÚS 284/04 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 1462/2003 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 18. února 2004 dovolání, které podal obviněný bývalý npor. PČR J. J., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 9. 2003, sp. zn. 11 To 381/2002, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 3 T 7/2002, a rozhodl t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného bývalého npor. PČR J. J. o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 20. 6. 2002, sp. zn. 3 T 7/2002 byl obviněný npor. PČR J. J. uznán vinným pokusem trestného činu podvodu podle § 8 odst. 1 k § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. Za tento trestný čin byl odsouzen podle § 250 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, přičemž podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. byl jeho výkon podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let. Podle § 47 odst. 2 tr. zák. byl obviněnému uložen trest ztráty vojenské hodnosti. Proti tomuto rozsudku podal obviněný npor. PČR J. J. odvolání. Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 9. 2003, sp. zn. 11 To 381/2002, byl podle § 258 odst. 1 písm. b), c) tr. ř. v celém rozsahu zrušen rozsudek okresního soudu. Dále podle § 259 odst. 3 tr. ř. odvolací soud učinil nové rozhodnutí. Obviněný npor. PČR J. J. byl uznán vinným, že dne 8. 5. 1999 půjčil B. Z., peníze v hotovosti v celkové částce 220.000,- Kč, ohledně nichž od jmenované obdržel téhož dne dlužní úpis na částku 20.000,- DM s termínem splatnosti do 25. 5. 1999, přičemž v tomto termínu ani později mu dlužnou částku nevrátila, proto obžalovaný od 27. 11. 1999 uváděl B. Z. smyšlené a vědomě nepravdivé informace o tom, že blíže nespecifikovaným osobám musel vrátit finanční částku, kterou jí půjčil, avšak včetně značného sankčního navýšení za její opožděné vrácení těmto osobám s tím, že nyní jde již o částku v celkové výši 1.217.500,- Kč, na tuto částku také vyzval Z. dne 27. 11. 1999 podepsat předem připravenou směnku se splatností do 5. 12. 1999, což poškozená dle jeho požadavku učinila, směnku si pak ponechal, v pozdějším období, zejména v měsíci březnu 2001, požadoval po B. Z. vrácení částky 1.217.500,- Kč navýšené o další smyšlenou sankci v částce 162.232,- Kč, za pomoci uvedených smyšlených a vědomě nepravdivých informací se snažil ke škodě Z. na této vylákat ke svému obohacení částku minim. 1.129.732,- Kč. Takto zjištěné jednání odvolací soud právně kvalifikoval jako trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák. Za tento trestný čin byl obviněný odsouzen podle § 250 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, přičemž podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. byl jeho výkon podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let. Podle § 47 odst. 2 tr. zák. byl obviněnému uložen trest ztráty vojenské hodnosti. Vůči citovanému rozsudku odvolacího soudu podal obviněný býv. npor. PČR J. J. (dále bude jméno a příjmení obviněného uváděno bez jeho dřívější hodnosti příslušníka Policie České republiky) prostřednictvím obhájce dovolání, které bylo učiněno u Okresního soudu v Hradci Králové dne 18. 11. 2003. Mimořádným opravným prostředkem obviněný napadl výrok o vině, přičemž ho opřel o důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. a), g) tr. ř. V rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř. obviněný namítá, že ve věci měl jako soud prvního stupně rozhodovat krajský soud a nikoliv okresní soud, neboť obžaloba, která byla podána dne 6. 12. 2001, mu kladla za vinu spáchání pokusu trestného činu podvodu podle § 8 odst. 1 k § 250 odst. 1, 4 tr. zák., tedy trestného činu o kterém byl podle § 17 tr. ř., platného v době podání obžaloby, příslušný rozhodovat v prvním stupni krajský soud. Jestliže po podání obžaloby Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 13. 12. 2001, sp. zn. 9 T 119/2001, věc postoupil podle § 188 odst. 1 písm. a) tr. ř. Okresnímu soudu v Hradci Králové, šlo o rozhodnutí účelové odporující nejen v té době platnému trestnímu řádu, ale i článku II, bod 1, přechodných a závěrečných ustanovení zákona č. 265/2001 Sb. Od této námitky obviněný následně odvíjí i další výhrady, a to že v řízení před okresním soudem obžalobu zastupoval nepříslušný státní zástupce. Rovněž obsáhle rozebírá průběh odvolacího řízení v jehož rámci vyzvedává usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. 9. 2002, sp. zn. 11 To 381/2002, jímž podle § 257 odst. 1 písm. a) tr. ř. zrušil rozhodnutí okresního soudu, aby následně akceptoval usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 1. 2003, sp. zn. Ntd 251/02, jako soudu nejblíže společně nadřízeného oběma soudům, kterým mu byla věc vrácena k projednání a rozhodnutí. V této souvislosti obviněný vyslovuje přesvědčení o nesprávnosti postupu vrchního soudu. S poukazem na okolnost, že v dalším průběhu řízení před Krajským soudem v Hradci Králové došlo dne 17. 2. 2003 k vyloučení předsedy senátu odvolacího soudu, měl se nový senát otázkou věcné příslušnosti opětovně zabývat. Dále obviněný namítá, že rozsudek krajského soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a na jiném nesprávném hmotně právním posouzení, v čemž shledává dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle jeho názoru zjištěný skutek byl nesprávně kvalifikován jako pokus trestného činu podvodu podle § 8 odst. 1 k § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., ačkoliv v daném případě o uvedený trestný čin nejde, neboť byly naplněny podmínky pro jeho zánik podle § 8 odst. 3 tr. zák. Tvrdí, že skutek popsaný ve výrokové části napadeného rozhodnutí a skutková zjištění rozvedená v jeho odůvodnění neskýtají dostatečný podklad pro uznání jeho viny uvedenou trestnou činností. Obviněný připomíná zákonné znění pokusu trestného činu podvodu podle § 8 odst. 1 k § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. Konstatuje, že účinná ochrana zájmů chráněných trestným zákonem vyžaduje, aby jednání, jehož se podle napadeného rozhodnutí měl dopustit, bylo jednáním v úmyslu spáchat trestný čin a bylo trestné,i když ještě nedošlo k jeho následku, neboť pokus vyvolává bezprostřední nebezpečí způsobení tohoto následku. V této souvislosti obviněný uvádí, že došlo také k porušení zásady totožnosti skutku podle § 176 odst. 2 tr. ř. spočívající v tom, že podle obžaloby v jednání ustal poté, co předmětné jednání začala šetřit Inspekce ministra vnitra, zatímco ve sdělení obvinění ze dne 24. 4. 2001 bylo pouze uvedeno, že k dokonání záměru nedošlo. Podle jeho názoru je pro posouzení věci rozhodné, že dne 17. 4. 2001, tedy v době kdy proti němu nebyly vedeny žádné procesní úkony, udělil plnou moc k podání občanskoprávní žaloby proti B. Z. na zaplacení částky 387.500,- Kč. Dále obviněný namítá, že nebyla naplněna skutková podstata trestného činu podvodu, když neměl v úmyslu se ke škodě poškozené B. Z. obohatit. S poukazem na svoji obhajobu, podle které, když poškozená ve stanovené době neplnila svůj závazek v duchu sjednané smluvní pokuty, nechal poškozenou podepsat směnku na částku 1.217.500,- Kč, která představovala dlužnou částku navýšenou o smluvní pokutu. Jeho úmyslem bylo získat zpět svoji pohledávku navýšenou o smluvní pokutu. Podle mínění obviněného by se v daném případě jednalo o tzv. absolutně nezpůsobilý pokus trestného činu, neboť i v případě trestnosti skutku nebylo možné daný trestný čin dokonat. Směnka totiž neměla potřebné náležitosti podle zák. č. 191/1950 Sb., v platném znění, z čehož plynulo právo poškozené namítat její neplatnost. Závěrem dovolání obviněný zdůrazňuje, že B. Z. neměla v úmyslu svůj dluh uhradit. Vytýká soudu, že se dostatečně nevypořádal s otázkou výše způsobené škody, která by spíše odpovídala zapůjčení částky 250.000,- Kč a nikoli 220.000,- Kč, jak uzavřel odvolací soud. Také namítá, že se trestní soud nezabýval skutečností, že rozhodnutím Okresního soudu v Hradci Králové dne 20. 5. 2002, sp. zn. 15 Ro 3133/2001, mu byla vůči B. Z. přiznána částka 387.500,- Kč s 12 % úrokem od 9. 5. 1999 do zaplacení. Podle obviněného se soud dostatečně neopřel o provedené důkazy a vzal za prokázaný vznik škody uvedený ve výroku napadeného rozhodnutí, aniž by se v rámci předběžné otázky podle § 9 tr. ř. zabýval náležitostmi směnky podle