6 Tdo 1536/2016 – Nejvyšší soud

6 Tdo 1536/2016-28 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. listopadu 2016 o dovolání, které podal obviněný J. P. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 6. 2016, č. j. 7 To 165/2016-81, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 66 T 213/2015, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. s e dovolání obviněného o d m í t á . O d ů v o d n ě n í :I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 15. 4. 2016, č. j. 66 T 213/2015-56, byl obviněný J. P. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jehož se dopustil podle jeho skutkových zjištění tím, že dne 1. 11. 2015 v 11.20 hod. v obci M. n. O., na silnici ..., řídil motorové vozidlo zn. Citröen Berlingo, RZ ..., přičemž tak učinil přesto, že mu byl rozhodnutím Městského úřadu Bruntál z 18. 7. 2013, č. j. MUBR/47669-13/mor-SO-MP_7322/2013/mor, ve spojení s rozhodnutím Krajského úřadu Moravskoslezského kraje z 5. 9. 2013, sp. zn. DSH/27608/2013/Lip/067.1 V 10, které nabylo právní moci 19. 9. 2013, uložen zákaz řízení všech motorových vozidel na dobu 6 měsíců, přičemž rozhodnutím Městského úřadu Bruntál z 3. 10. 2013, které nabylo právní moci dne 4. 10. 2013 bylo rozhodnuto o odkladu výkonu výše uvedeného rozhodnutí s ohledem na skutečnost, že obžalovaný podal správní žalobu proti uvedenému rozhodnutí ke Krajskému soudu v Ostravě, o níž bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Ostravě z 20. 8. 2015, sp. zn. 58A 52/2013, který nabyl právní moci dnem jeho doručení obžalovanému, tj. 7. 9. 2015, a tímto dnem započal opět běh přerušeného uloženého zákazu řízení všech motorových vozidel, až do 24. 2. 2016. 2. Obviněný byl odsouzen podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 4 měsíců, jehož výkonu mu byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku a šesti měsíců. 3. O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 27. 6. 2016, č. j. zn. 7 To 165/2016-81, jímž je podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Citované usnesení Krajského soudu v Ostravě napadl obviněný prostřednictvím obhájce JUDr. Ing. Daniela Tabacha dovoláním, jež opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. 5. Dovolatel namítá vadnost právního posouzení skutku z důvodu nenaplnění subjektivní stránky přečinu [„U obviněného se v žádném případě nejednalo o zavinění úmyslné (a to ani nepřímé).“], jímž byl uznán vinným. Připomíná, že správní orgán v rozhodnutí ze dne 3. 10. 2013, č. j. MUBR/47669-13/mor-SO-MP_7322/2013/mor, v rozporu s právní úpravou „nedefinoval ve výroku dobu, po kterou odklad výkonu předmětného rozhodnuté trvá“, což dovolatel považuje za „kardinální skutečnosti pro posouzení otázky zavinění“. Takové pochybení nelze klást k tíži obviněnému, v řízení před soudy poukazoval na obdobná rozhodnutí, součástí jejichž výroků bylo stanovení doby odkladu. Podotýká, že si na místě CZECH POINTu obstaral veřejnou listinu (Výpis z bodového hodnocení řidiče), z níž plyne doba přerušení výkonu rozhodnutí o zákazu řízení motorových vozidel až do 4. 10. 2020. Protože se jedná „o listinu nadanou veřejnou vírou co do její autentičnosti i obsahu“, spoléhal na její správnost. Vzhledem k jeho legitimnímu očekávání („… obviněný se legitimně domníval, že řidičské oprávnění má v držení až do 4. 10. 2020“), nebylo jeho úmyslem dne 1. 11. 2015 spáchat úmyslně dotčený skutek. Nevěděl a ani vědět nemohl, že správní orgán zapíše nějaké (jím smyšlené) datum přerušení do Výpisu z evidence bodového hodnocení řidiče, které si svévolně pozmění, aniž o tom obviněného zpravil. Pokud bylo nejprve uvedeno datum přerušení do 4. 10. 2020, které bylo následně Ministerstvem dopravy pozměněno na datum jiné, měl být o tom prokazatelným způsobem informován. 6. Poukazy soudů na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 3000/14 a Nejvyššího správního soudu sp. zn. 2 Ans 3/2006-49 nepovažuje za případné, protože se netýkají doby trvání odkladu výkonu rozhodnutí, nýbrž toho, zda se odklad vztahuje i na kasační řízení. Navíc jeho případ vykazuje jistá specifika (odklad výkonu rozhodnutí bez časového omezení a Výpis z evidence bodového hodnocení řidiče hovořící o roku 2020). Vzhledem k jeho vzdělání mu navíc nelze klást k tíži případnou neznalost judikatury vrcholových soudních institucí. 7. Obviněný namítá, že soudy upozornil na § 65 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále pouze „správní řád“), podle kterého očekával vyrozumění o skončení přerušení a o opětovném nastoupení účinku rozhodnutí o zákazu řízení motorových vozidel. Závěry soudů (že poukaz na § 65 správního řádu je chybný, protože toto ustanovení navazuje na § 64 správního řádu, a proto se nemůže vztahovat na § 83 odst. 1 přestupkového zákona) nepovažuje za správné. Namítá, že přestupkový zákon obsahuje vlastní úpravu o důvodu odkladu s tím, že další úpravu neobsahuje, z čehož dovozuje, že se použije subsidiární úprava obsažená ve správním řádu. 8. Závěry Nejvyššího soudu týkající se negativního právního omylu, které učinil v rozhodnutí sp. zn. 8 Tdo 451/2015, jsou podle dovolatele plně použitelné i na jeho případ. Soudy zároveň svými závěry ponechaly stranou zásady rozhodné pro činnost správních orgánů (§ 2 odst. 3, § 4 odst. 3 správního řádu). Dovolává se i použití zásady subsidiarity trestní represe (§ 12 odst. 2 tr. zákoníku). 9. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 6. 2016, č. j. 7 To 165/2016-81, a věc mu vrátil k novému projednání a rozhodnutí. 10. Nejvyšší státní zástupce se k podanému dovolání vyjádřil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Ten konstatoval, že dovolatel opírá své dovolání o argumenty, které jsou dílem jen povahy procesní (a které tak nemohou založit žádný z dovolacích důvodů - jeho nesouhlas se skutkovým zjištěním soudů, čeho si musel být vědom a z jakých skutečností je možno dovodit jeho úmyslné zavinění ve formě nepřímého úmyslu). Dovolatel ve svém dovolání nenamítá porušení § 19 tr. zákoníku o právním omylu, zejména neuvádí, že by se svého údajného omylu o době trvání odložení výkonu rozhodnutí Městského úřadu v Bruntále nemohl vyvarovat. 11. K případnému právnímu omylu státní zástupce poznamenal, že z postavení držitele řidičského oprávnění vyplývá jeho povinnost seznámit se alespoň s nejzákladnějšími principy, na nichž je držení takového oprávnění založeno. Pokud by snad byla argumentace dovolatele ohledně subjektivní stránky považována dílem i za argumentaci hmotně právní, považuje za podstatné, že dovolatel v této části dovolání opakuje svou obhajobu uplatněnou zejména i v odůvodnění svého odvolání ze dne 8. 5. 2016, s níž se odvolací soud vypořádal na str. 3 až 5 odůvodnění napadeného usnesení. 12. Státní zástupce poukázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 4 Tdo 851/2014, a v něm obsažený názor, že byť i jen pouhý nezájem tzv. vybodovaného řidiče o výsledek příslušného správního řízení nasvědčuje „úmyslu obviněného, byť ve formě úmyslu eventuálního ve smyslu § 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, a tím i … naplnění subjektivní stránky přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku“, když navázal na starší judikaturu – usnesení ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 11 Tdo 618/2013. 13. Státní zástupce připomenul, že dovolatel si opatřil výpis z evidenční karty řidiče v únoru 2015. Řízení o jeho řidičském oprávnění bylo ukončeno až v srpnu téhož roku a konečný rozsudek správního soudu mu byl doručen dne 7. 9. 2015. Skutek se pak stal dne 1. 11. 2015. Ze zjištění o aktivitě dovolatele stran zjištění stavu správního řízení v jeho průběhu a naopak jeho nezájmu o výsledek celého řízení poté, co mu byl doručen konečný rozsudek, dovozuje, že chování obviněného odpovídá chování pachatelů ve shora zmíněných věcech. 14. Ohledně zjevné úřední chyby ve výpisu z evidenční karty řidiče dovolatele v únoru 2015 poukázal státní zástupce na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2010, sp. zn. 8 Tdo 320/2010, a ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 8 Tdo 727/2012, podle nichž ani mylné vrácení řidičského průkazu správním orgánem nepostačuje k závěru, že si obviněný nebyl vědom výsledku příslušného řízení – v judikovaných věcech řízení trestního. 15. Ani mylná informace správního orgánu z února 2015 proto podle jeho názoru nemohla dovolatele vést k přesvědčení, že může řídit v listopadu 2015, když se již v září 2015 dozvěděl o svém neúspěchu ve správním řízení. 16. Odvolací soud podle státního zástupce reagoval na str. 5 napadeného usnesení i na požadavek obviněného, aby byla v jeho případě užita zásada subsidiarity trestní represe ve smyslu § 12 odst. 2 tr. ř.